Jak využívat moc našeho podvědomí – 143

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Na dnešek jsem slíbil, že si něco povíme o inteligenci a myšlení. O inteligenci se můžete ve slovníku dočíst, že je to „soubor specifických předpokladů jednotlivce, umožňující mu úspěšně se vyrovnat s životními podmínkami a řešit situace, v nichž nelze použít návykového chování.“

Nebo jinak jde o : „společenskou skupinu lidí vykonávajících složitou kvalifikovanou duševní práci.“ Možná, že vás překvapí poznání, že inteligence existovala již dávno před naším letopočtem. Myšlení je pak charakterizováno jako „Nejvyšší produkt zvláštním způsobem organizované hmoty (mozku)“, ale také „aktivní forma odrazu objektivní reality v pojmech, úsudcích a teoriích“. A do třetice je to: „Nejvyšší forma psychické činnosti a lidského poznání“ která vzniká v průběhu společenské a pracovní činnosti lidí v těsné spojitosti s jazykem, což umožňuje na rozdíl od smyslového vnímání „hlubší zprostředkované poznání a pochopení podstatných zákonitých souvislosti.“

A když už mluvíme o mozku, pak si dovolím připomenout, že Carl Sagan o našem mozku napsal: „Jsme inteligentní živočišný druh a používáme-li inteligenci náležitě, je mozek zdrojem radosti. V tomto smyslu lze mozek přirovnat ke svalu. Když myslíme, cítíme se dobře. Poznání je extatickým prožitkem.“

Vyjděme rovněž z faktu, že mozek tvoří sice jen dvě procenta naší váhy, ale jeho důležitost je taková, jakoby zaujímal 98 procent naší hmotnosti. Všichni víme, že mozek je uložen v naší lebce, v lázni z mozkomíšního moku, kde jej hojně zásobují „potravou“ krevní cévy a kde je také chráněn třemi plenami z bílkovinného vaziva. Samotný mozek je tvořen nervovými a podpůrnými buňkami s mnoha výběžky, které se jako nervová vlákna spojují v nervy, jež doslova protkávají celé naše tělo. Těla nervových buněk pak tvoří šedou kůru mozkovou. Mozek je sídlem vědomí a poznávacích funkcí, jeho prostřednictvím vnímáme, myslíme a tvoříme. Mezi velkým mozkem a mozkovým kmenem leží tzv. mezimozek, kde setkává naše energetické a chemické „Já“. Vědci zjistili, že přímé předávání z nervu na nerv není jediným vysvětlením pro funkci vědomí. Nové objevy naznačují, že jsme plně programově vybaveni, že naše emoce neustále proudí celým tělem a reagují na vědomou mysl. Proto také meditace už není pro mnohé vědce pouhou „pověrou“, ale jednou z důmyslných metod řízení lidského organismu. Naše „Já“ je něco, co můžeme vytvářet a také o co můžeme pečovat například mocí podvědomí. Předpokládá se, že hlavní oblastí mozku, která s vytvářením našeho „Já“ souvisí, je kůra čelního laloku, která je u člověka, oproti ostatním živočichům, nejvíce vyvinutá.

Možná, že vás napadne otázka: Jestliže je poznání podle Carla Sagana určitým mystickým prožitkem, co je pak podvědomí? Na to nám pan Sagan už neodpoví, Ale my víme, že jakákoli myšlenka je z mozku předávána solárnímu pletivu, které je centrálou podvědomí. Tato centrála se potom postará o to, aby uvedená představa byla zrealizována jako tělesná reakce nebo životní událost.

To, co jsem popsal, je samozřejmě velice zjednodušeno. Ale v principu je to tak. Musíme si uvědomit, že naše tělo je duchovní krajina a duševno je začleněno do tělesné formy. Můžeme říci, že zvláštní druh inteligence našich buněk vnímá zájmy těla. Dokonce se tvrdí, že tato inteligence by byla schopna plně zastávat zájmy těla, kdyby jí bylo dovoleno nerušeně vládnout bez rušivých zásahů vědomí.

Pokud si položíme otázku: „Kdo jsme a kam směřujeme“, pak prvním poznatkem vlastního těla je naše výška, váha apod. – prostě vlastnosti našeho fyzického těla. Možná, že pro někoho bude zajímavé číslo 70, které platí jak pro naši planetu (70% zemského povrchu tvoří oceány), tak pro naše tělo, kde všechny tekutiny tvoří 70% naší tělesné hmotnosti. To není náhoda, ale určitý způsob interakce mezi člověkem a planetou. Jenže člověk není jen tělem. Podstatnou roli v tom, že jsme takoví, jací jsme. hraje náš duch, naše vědomí a podvědomí. My jsme si již říkali, že v průběhu celé historie lidstva se vytvářela pokladnice světového ducha. V různých dobách, v různých kulturách a v různých zemích vznikaly rozličné nauky o něm. Říkali jsme si také, že znalosti a vědomosti člověka často závisejí na tom, kdy a kde se narodil, protože naše povědomí (povědomí nikoli podvědomí) o světě je nutně ovlivněno kulturním a historickým úhlem pohledu. Proto i tyto nauky jsou různé, ale jejich podstatou je život, zkušenosti, jednota těla a ducha. Proto, chceme-li zkoumat jednotu duše, těla a ducha, musíme zákonitě překročit hranice vědomí. Musíme tedy vstoupit do své vlastní „Vnitřní svatyně“, jež je vlastně výslednicí životní psychologie, která říká, že cílem člověka je poznat základ všeho bytí. A když tento základ pozná, tak se zbaví všech neduhů, které lidstvo trápí. Ať již to jsou nemoci těla nebo nemoci společnosti, s nimiž se světové elity stále ještě neúspěšně potýkají. Příště se ještě vrátíme k otázce myšlení.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Jestliže se vám nedaří úspěšně se vyrovnávat s životními podmínkami a řešit situace, v nichž nelze použít návykového chování, zvu vás do své poradny. Ta se zabývá nejen zkvalitněním života a rozvojem osobnosti v každém směru, ale i duševním i tělesným zdravím. Sídlí v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 nebo e-mail: drzch@quick.cz). Na uvedených kontaktech si můžete také objednat knihu „Jak využívat moc podvědomí“.