Když mě divadlo svléklo do naha 17

Autorka článku: Irena Fuchsová VOŇAVÁ REKVIZITA. Ďábelským šunkovým chlebíčkem nekončím! Příběh se sekanou je totiž neméně ďábelský! Začal na jedné z posledních zkoušek před premiérou.

„Pane Adam,“ oslovila uctivě herce Adama rekvizitářka Vlastička. „Vy máte ve druhém obraze něco plnými ústy jíst. Co budete chtít na představení připravovat?“
Režisérka se ušklíbla. Neměla Adama ráda. Jednou spala na herečáku a pozvala si ho k sobě na pokoj, aby mu řekla připomínky k jeho roli. Když prý hodinu čekala, že se k něčemu rozhoupe a on hodinu čekal, kdy mu začne říkat připomínky, šla si do kuchyňky udělat čaj a Adama poslala spát. Takhle to alespoň důvěrně řekla Evě, no a Eva to cestou na zájezd neméně důvěrně pošeptala mně a ode mě se to už nikdy nikdo nedozvěděl…

„Dej mu tam nakrájené jabko! Ať taky dělá něco pro zdraví! Sex není všechno!“
„Co sem pleteš sex? A žádný jabko nechci,“ bránil se Adam. „Nebudu žvejkat rozkrájený jabko jak bezzubej dědek! A jabko se blbě kouše a já tam potřebuju mluvit, jestli sis nevšimla!“
„Jo! Všimla! Ale tobě stejně není rozumět! S jabkem nebo bez jabka, u tebe je to jedno!“
„Jak to myslíš?“ Adam se urazil. „A to mi říkáš pár dnů před premiérou? Abych měl trauma? A před kolegy? Před těma sviněma? Abych vypadal jako debil?“
„Mně je úplně jedno, co tam v tuhle chvíli říkáš! Pro svůj režijní záměr potřebuju, aby ses v tuhle chvíli cpal jídlem,“ artikulovala spokojeně režisérka. Spokojeně proto, že se k jejímu stolku blížila od inspicientské boudy Eva, s hrníčkem a s lžičkou.

„Mařenko, chceš do toho kafe cukr?“ Režisérka se na ni usmála.
„Ne, Evičko! Kafe po ránu piju zásadně bez cukru! A na ex! Děkuju ti!“
Vzala si od ní bílý hrníček a hodila do sebe jeho obsah. Jen několik zasvěcených vědělo, o co v tuto chvíli jde. Paní režisérce bylo totiž špatně od žaludku, protože večer se v Praze sešla s výtvarníkem scény, Milanem Němcem a při náročné umělecké debatě to přehnala s konzumací piv. Proto si nechala přinést becherovkové „kafe“.
„Ženská by nikdy neměla režírovat, tady je důkaz!“ Adam vítězně hlaholil na celé divadlo. „Všichni jste to slyšeli! Já se mám cpát jídlem a to jídlo má být na kousíčky rozkrájené jabko! Evo, udělej mi taky kafe! Ale stejný, jaký má paní režisérka! A taky ho vypiju bez cukru! A taky ho do sebe hodím, abych se z té její nelogičnosti vzpamatoval!“
Jeho hlas duněl jako zvon a režisérka spokojeně přikyvovala.

„Vlastičko, dej mu tam místo jabka flák sekané a ty, Péťo,“ obrátila se na Adama, „až se budeš cpát tou sekanou, tak mluv, jako mluvíš vždycky! Ale před sekanou a po sekané mluv tak, jak jsi řval před chvíli! A to bude přesně to, co se z tebe snažím dva měsíce vytřískat!“
Adam ztratil na chvíli řeč.
„Tak tohle se ti, Mařenko, povedlo…“ Procedil mezi zuby a pak zvolil hrdý odchod z jeviště. Ale neutekl dost rychle. Ječivý hlas ho trefil do zad jako šíp s otráveným hrotem.

„Nejenom tohle se mi povedlo, Péťo! Mně se snad dokonce i povede udělat z tebe herce!“
To byl začátek sekané, které jsme se stali štvanci.
Ta mrcha totiž rozvoněla celé jeviště i zákulisí. Adam se cpal plnou hubou do posledního drobečku a nikdo v divadle nerozuměl, co říká. Splnil záměr režisérky beze zbytku. Po sekané nezbyl ani drobeček.
Nesli jsme to všichni těžce, ale nejvíc to pokaždé zdrtilo kulisáky.
„Žrout jeden! Má hrát divadlo a ne se cpát,“ rozčiloval se pokaždé pan Kopejtko nad prázdným talířem, když ho při přestavbě odnášel i se stolkem. „Ta by teď bodla… k pivečku! Aspoň kousek!“
„Pane Kopejtko, přestaňte ronit slzy nad kusem žvance, který vám nepatří a pracujte svižněji,“ syčel na něho Oldřich. „Diváci neplatí vstupné, za které by mohli dřepět v Čínské restauraci na Zálabí, aby koukali na vás, jak jste v transu, protože pan Adam snědl svou, zdůrazňuji, svou uměleckou rekvizitu!“
„Oldo… tebe by to nenas…ss…štvalo? Musí to vždycky sežrat?“
Pan Kopejtko nepřestával, a Oldřich ho strkal z jeviště.
„Pane Kopejtko, já za vás při vaší práci myslet nebudu! Jednou vás na jevišti nechám a nevím, kdo z toho bude mít větší šok, jestli vy nebo diváci!“

„Hmmmm…“ Pan Kopejtko labužnicky vtáhl plným douškem jevištní prach. „Ta vůně je tady pořád…“
A pak šel smutně do kulisárny, přihnout si ze džbánu, který si na každé představení nosil z restaurace U Červených.
Jednou jsem nesla Ireně do portálu kafe právě ve chvíli, kdy měl Adam tu mizernou
sekanou začít jíst. Musím podotknout, že na rozdíl od ďábelského chlebíčku nás sekaná, o
které jsme věděly, že se k nám z jeviště nikdy nevrátí, nechávala chladnými.
Najednou jsme strnuly. Z podezřelého ticha, které na nás dýchlo z jeviště, jsme okamžitě poznaly, že se tam něco děje. A dělo! Adam se pohyboval, jako když se o něho pokouší mrtvička! Mozková i srdeční! Zpomalil pohyby. Obličej mu ztuhl. Těžce polykal.

Třeštil oči na talíř, na kterém měla ležet jeho sekaná. A ten talíř byl prázdný.
Průšvih! Znali jsme Adama dobře. To vypadalo na skandál. A už tady byl!
Odešel vykřičet svůj monolog do portálu a mezi řvaním výhružně šeptal do vyděšených tváří kulisáků.
„Kdo mi sežral sekanou? Vy vrazi! Zavolejte rekvizitářku! Tohle si někdo odskáče! Kdo mi sežral sekanou?“
Zákulisí zpanikařilo. Rekvizitářka Vlastička začala plakat. To už jsem zadem přiběhla na její stranu jeviště a všichni jsme hledali po zemi, jestli sekaná nespadla z talíře. Vlastička byla na omdlení.
„Já ji tam dávala! Přece bych nemohla zapomenout! To je ale sprostý! Kdo to mohl vzít? To mi někdo udělal naschvál!“
Oldřich stál opodál, rty přísně stažené.
V tu chvíli se vyřítil z jeviště Adam a hned se vrhl na Vlastičku.
„Tak na tohle se můžu vysrat! Já jsem profesionál! Jděte od divadla, dámo, když neumíte plnit své povinnosti!“
Syčel plný vzteku a Vlastička se klepala jako sulc a ustupovala před ním k rekvizitárně.
„Pane Adam… tu sekanou vám někdo sněd! Já ji tam dala! Přísahám při svý vnučce!“
„Ženská, netahejte sem nebohý dítě, který za nic nemůže! Vaší povinností je hlídat sekanou! To je vaše starost! Aby ji nikdo nesežral!“

Adam si přitáhl Oldřicha, který stál nezúčastněně opodál a hrozil mu do obličeje. „Oldřichu, to bude v hlášení, slyšíš? Dej to do hlášení! Ať si ředitel přečte, jaký nenažraný hnidy má v souboru! Sežrat herci důležitou rekvizitu! Důležitou rekvizitu! Mám na tom postavenou roli! Hovada! Sežerou mi rekvizitu!“
Odešel se vykřičet do šatny a zákulisí si oddechlo. Vlastička ještě trochu popotahovala, ale věděla, že nejhorší má za sebou.

Za chvíli měl Pivola na téhle straně jeviště převlek, tak jsem pověsila jeho kostým na skříň a sedla si do křesla, které bylo připravené na další přestavbu.
Z inspicientské kukaně se vynořil Oldřich a přišel ke mně. Rozhlédl se kolem a pak se
ke mně důvěrně naklonil.
„Simono, sice jsem onu osobu při činu nepřichytil, ale tuším, kdo v tom má prsty. Či spíše, která mlsná ústa jsou za tímto skandálem!“
Zvědavě jsem vykulila oči.
„Kdo?“
Oldřich se ke mně naklonil ještě blíž a vydechl na mě své podezření.
„Pan Kopejtko!“

Z jeho dechu na mě vykoukla zmizelá sekaná. Byla to nepochybně ona, ale stejně jako Oldřich, musela jsem i já přiznat, že jsem onu osobu při činu nepřichytila…
Dívala jsem se na Vlastičku, která si stále ještě utírala oči, a nevěděla jsem, co mám dělat. Oldřich už byl zpátky ve své inspicientské boudě a důležitě hlásil do celého zákulisí. „Dámy a pánové! Znovu vám opakuji, neberte si žádné rekvizitní potraviny, které nejsou připravené pro váš umělecký čin! Zvláště na to upozorňuji personál jevištní techniky, který má od piva od Červených vytahané žaludky a je neustále při chuti na cokoli, tedy i na rekvizitní sekanou, jejíž nečekaná nepřítomnost na rekvizitním talířku znesnadnila umělecký počin pana Adama, který nemohl svou roli odvést v odpovídající kvalitě, jak je tomu u něho naše diváctvo zvyklé. A proto znovu upozorňuji, dámy a pánové, abyste…“
Ale to už bylo vzadu na jevišti slyšet rozčílené kulisáky, kteří vyběhli z kulisárny bránit svoji čest. Adama znali dobře a jeho sekaná byla pro ně tabu. Trestnou výpravu vedl pan Kopejtko. Ale u Oldřicha nic nepořídili a odpochodovali zase zpátky.

Nedalo se nic dělat. Oldřich prostě pana Kopejtka neměl rád.
Kluci si nicméně kvůli sekané a následné trestné výpravě, kterou narušili klid při představení, vykoledovali zápis do hlášení a druhý den si je Luboš všechny zavolal na kobereček.
Ale protože ode mě věděl, co mi Oldřich svým dechem důvěrně sdělil, domluvil se s nimi, aby sekanou při každém představení hlídali, dokud ji Adam na jevišti nesežere…

Autor: Irena Fuchsová, Foto: Internet