Proč bych se měl učit?

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Proč tak klesl vztah ke vzdělávání se? Zřejmě bude příčina v možnosti podnikat a získat si značné finanční prostředky bez nutnosti se vzdělávat. Na všechno dnes seženete služby odborníků. Každý, kdo umí šikovně podnikat si vydělá víc, než kdyby trávil roky ve škole. Je to tak pravda?

V potu svůj chléb dobývati budeš …
Život není pohádka o kocourovi, co chodil v botách a mávnutím proutkem získá zámky a bohatství. Stále platí, že člověk se snadno neuživí a pokud si myslí, že ho uživí jen chytračení a nikoliv chytrost a dovednost, pak se podobá perskému trhovci, který ovšem umí své zboží dovedně prodat. Musel se to učit od svých předků … Ale to už nikdo nevyžaduje. Pokud tedy skutečně chceme slušně žít, musíme také pracovat s nasazením znalostí a zkušeností, které získáváme ve škole a později v praxi.

Škola základ života …
Naučit se ovládat jazyky, rozumět textům, umět matematiku, ale skutečně, ne jen tak, že prolezu, dnes vyžaduje soustředěnost, a tu mnoho lidí nemá. A na neschopnosti se koncentrovat havaruje i jinak chytrý a nadaný žák. Když někoho učíte, snažíte se jak můžete a vidíte mu na očích, že myslí na úplně něco jiného, pak vaše úsilí a nasazení slábne. Je to prostě druh nespolupráce mezi učitelem a dětmi nebo studenty. Proč se lidé nebo děti neumí soustředit? Protože se zabývají věcmi a činnostmi, které to po nich nevyžadují. Pokud sledují televizi, ta od nich soustředěnost nevyžaduje. Programy za sebou plynou a on se jen pasivně dívá, konzumuje a nezískává. To je pohodlné, snadno přístupné a člověk tak může zabíjet čas. Vůbec mnoho podnětů, které nás obklopují, nevyžadují soustředěný zájem. A tak je možné, že už za deset minut se student nebo žák nesoustředí na studium. A dospělý člověk na práci. Nebo na čtení delšího textu. A tak to s ním jde dál a dál. I do jeho praxe …

Otázka, proč bych se měl učit …
Nestačí už říci:“ Abys nebyl blbý a vydělával peníze“, ale abys uměl jednou svou práci, aby úspěšně vedl firmu, abys vyhrával a ne prohrával, protože doba chce jen vítěze. Žijeme v konkurenční společnosti, a to je tvrdý boj.

Ale na to si mohu sehnat lidi …
Ano, mnoho podnikatelů spoléhá na to, že nedostatek odbornosti vytíží odborníky, které si nasmlouvá. Ale jak pozná, že mu skutečně říkají pravdu? A jak dokáže své požadavky zformulovat? Když nerozumí textu zákonů, když nejde ruku v ruce s požadavky obecně na něho kladenými, když nerozumí systému, do kterého je, jako podnikatel vtažený? Představa, že budu sedět v šéfovském křesle ve zděděné firmě po rodičích, pokuřovat spokojeně doutníky a nechávat s vařit kafe od sličné slečny, je jen ve filmech, v kterých se už opravdu nehovoří, jak k takovému skvělému výsledku dospět.

Děti nesmí být motivováni jen výsledky …
Děti podnikatelů žijí v ovzduší, kdy mají pocit, že všechno jde hladce. Mají slušné kapesné, rodiče je zahrnují drahými věcmi, když nato mají a dětem se zdá, že stačí se mít dobře a vydělávat peníze. Ale myslím si, že by rodiče měli, bez ohledu na svou solventnost naučit děti hospodařit a také je obeznámit, jak se obchoduje, co je špatný a dobrý obchod a občas jim prakticky ukázat, jak se uvažuje o příjmech a výdajích, na úrovni jejich schopnosti to pochopit. A ne jim říci: „Když se maže tak se jede“ a mluvit před nimi o penězích a lidech s despektem. Tento způsob výchovy je možná náročný, ale ani nevíte, co pro děti do budoucna uděláte! Odnaučíte je utrácet za hlouposti, vymáhat ze sebe věci, které jsou drahé a ne tolik potřebné, hádat se s nimi o zvýšení kapesného. Ale i děti, jejichž rodiče jen tak tak vycházejí s penězi, trpí představou, že na něco nemají a vlastně přidávají penězům velký vliv na budoucí život. Ale to je jen klamný dojem. Zdá se, že přichází doba, kdy se po dětech budou chtít výsledky, a to znamená, že budou muset zvyšovat své úsilí a soustředěnost na studium. Pro někoho strašná představa. Stačí, když se něco naučím a pak už to nějak půjde samo …

Naučit se učit a soustředit …
Právě ve škole se děti učí učit se, soustředit se na problematiku, přemýšlet a dospívat k výsledkům. Je třeba jim v tom pomáhat. Stavět je před problémy a pomáhat jim je správně řešit. Potřebují umět všechno, co je posune nejen ve znalostech jednotlivostí, ale také získávat přehled o celku. Myslím, že v dnešní době není ani jednoduché vést živnost, natož velkou firmu. Podnikání je podřízeno hiearchií předpisů, důrazem na znalosti ovládání systémů a samozřejmě dalšího systému získávání odborností v podobě autorizací, bez jejichž získání ani sebelepší inženýr nemůže dělat všechno, i když je proslulý „fachman“. Jenomže, mnoho lidí se neučilo v době, kdy to všechno začínalo a dnes obsáhnout takovou haldu textů a nabýt znalostí, je pro ně téměř neschůdné, ne-li nemožné. A i když se obrátí na odborníky, nerozumí tomu, co jim vlastně říkají …a mohou se dopustit fatální chyby z důvodu neporozumění a nebo proto, že si zjednoduší podle svého …

Ale naše děti …
Už nebudou mít naše schopnosti a znalosti se opřít o starou praxi a začnou fungovat téměř na zelené louce. Protože změna strategií a výkonů bude stále rozevírat nůžky mezi zkušenostmi a praktickými znalostmi mezi generacemi. Proto je nutné jim stále připomínat, že škola a kvalita jejich studia je závislá na jejich budoucích schopnostech se přizpůsobit podmínkám a změnám, jejich plnému pochopení a dovednosti je aplikovat v praxi. Jinak neobstojí.

Předpisy jsou mor, ale musí se znát
Samozřejmě, že nikdo nemá radost, že se musí učit haldě předpisů. A zvláště, pokud nejsou jazykově dobře zvládnuty překladem z cizího jazyka. Češi nemohou rozumět kostrbatému nebo nejasnému překladu z angličtiny či němčiny a některé pojmy jsou jim cizí. Neví, jaký obsah skrývají. A proto je třeba ani nečtou. Obsažené směrnice z EU se přijímají do českých zákonů a neustále rozšiřují požadavky na výkon služeb a prací, které jsou pod vysokou konkurencí. A to mnohé lidi znevýhodňuje. Nejsou na to zvyklí a neustále se uchylují k myšlenkám na to – si to prostě zjednodušit. Ale následná kontrola je vyvede z omylu. Ta postupuje podle norem a předpisů, do kterých jsou zpracovány předpisy z EU. Takže například zapomenuté ponožky ve skříňce, kde mají být uloženy například kosmetické přípravky pro výkon kosmetických služeb, mohou znamenat pro nebohou kosmetičku vysokou pokutu. Stejně tak i pro stánkaře, který nabízí hotové jídlo apod. Ale je třeba jim rozumět …

Bojkotování studia není postoj proti škole, ale proti sobě samému …
Jestliže se student rozhoduje sám, na co se bude připravovat, protože to bude potřebovat pro praxi a na co se „vykašle“, protože je to jen teorie, odsuzuje se sám k neúspěchu. Pokud je jeho studium jen průměrné, aby prolezl, pak uvidí, kolik potřebných dovedností a schopností se soustředit mu bude v praxi chybět a kolik dveří svých kolegů musí obrážet, aby porozuměl tomu, co má udělat. A jeho prestiž klesá. A to je, v praxi, tedy i v životě, vážná věc. Systém výuky je nasměrován nejen k zvládnutí znalostí, ale i dovedností myslet, kombinovat a vyvozovat závěry. Není to jen mechanické šprtání, jak to bývalo dříve.

Rodiče by měli spolupracovat …
Je výhodné, když student nebo žák vidí, že jeho rodiče mají zájem na tom, aby řádně prospíval a pomáhají mu povzbuzováním nebo vysvětlováním problému. Tato spoluúčast je nejen dobrá pro rodinou semknutost, ale také motivací pro mladého člověka. Protože on jde do života, jehož nároky dnes nikdo neumí ani odhadnout.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet