Co je in? Kouřit nebo nekouřit?

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Jsem kuřák od svých 15 let. S dvouletou přestávkou, permanentní. Kouřím dlouhé cigarety Phillip Morris a někdy i dámské doutníčky. K tomu silnou arabicu a sklenici vody.

Neboť kouření cigaret i káva vysušují pokožku, takže je nutno držet pitný režim. Zásadně nekouřím na ulici. ve společnosti, ve výtahu. na schodech a na jiných potupných místech. Zdravé cévy si udržuji tak, že pojídám různé granule Lecitinu. Pach kompenzuji rafinovanými orientálními parfémy a nosím si v kabelce nabitou elektronickou cigaretu pro případ ztroskotání, zácpy na dálnici i ve městě, pro případ, že ředitel bude přítomen a mohl by mne načapat, neboť jako vášnivý nekuřák by poznal okamžitě, že se kouřilo v místnosti …

Kouřím Phillip Morris
Já se nepřidávám ani na stranu kuřáků a ani na stranu jejich opozice, protože to pokládám za osobní věc. Vyhýbám se restauracím, kde se kouří, protože tu chvilku, co tam strávím se dokáži bez cigarety obejít. Cigareta patří do mého osobního života stejně jako kosmetika, kterou se také nepatlám na veřejnosti a nebo před svědky a zásadně se o tom nebavím ve smyslu propagace nebo zatracení. Když se mne doktor zeptá, zda-li kouřím, pak se jen usměji a řeknu – pomáhá mi to na prožitek stresu, tak co mám dělat. Že? Respektuji kuřáky i nekuřáky, bojovníky proti kouření a liberály, protože to chápu jako obchod, a obchody musí běžet, ty musí frčet! Tak jsem vyhověla oběma stranám. Mám oblíbenou značku cigaret a současně i elektronickou cigaretu.

Nekouřím tam, kde se to nehodí
Samozřejmě, že nebudu kouřit v místnostech, kde spí děti, které jsou nevětratelné, tam kde, dle výrazu hostitele, chápu, že by mu to nebylo milé. Také nekouřím před lidmi, kteří vypadají, že by si zapálili, ale nemají u sebe cigarety. Takových je čím dál víc! To jsou ti, kteří se rozhodnou, že kouřit přestanou, ale jak to tak chápu, tak ze svých. Byly doby, kdy jsem nosila v kabelce pro takové nerozhodné lidi Detvy a tak se mne už více neptali,. zda mám nebo nemám cigaretu. Ještě se mi totiž nestalo, že by někdo splnil slib a vyhulené cigarety z mé krabičky a za mé peníze mi vrátil. Je to nejen nespolečenské, ale také, při té drahotě. je považuji za své dlužníky! Tak se i nehodí kouřit před administrativními budovami, když se člověk chystá na jednání nebo chce projednat osobní věci. Je lepší, když si zapálí až v blízké kavárně, aby se vzpamatoval z toho šoku. V tu chvíli je cigareta tím blízkým přítelem, který vás zahalí do kouře a nakopne vás ta známá vůně, které nepřátelé říkají hnusný smrad z cigaret.

Nekuřáci jsou sobci
Ještě se mi nestalo, že by měl někdo v kapse pro mne zásobní cigarety, že by mi dali pod stromeček karton Davidovek nebo mne přátelsky pobídli – tak si zapal, když jsou ty vánoce. Nekuřáky považuji za zavilé odpůrce kuřáků, za lidi neústupné a sobecké, za lidi, kteří neví co je vášeň. A přitom nás, ztracené by měli vlastně litovat, když bojují proti kouření za dobro věci. Třeba by se některý kuřák i za ně postavil, pokud by je jiní kuřáci za jejich aktivity chtěli lynčovat. Třeba za ty zohavené krabičky nápisy, hrozící smrtí z kouření. My to přeci víme, ale přesto … Takhle mají smůlu! Asi nechápou, co dokáže člověk, když mu sáhnete na jeho vášně. Asi nechápou, že jsme vesměs mírumilovní lidé. Nám stačí si zapálit a je po vzteku. Ale co oni mají dělat? Alkohol je ještě víc povzbudí k agresivitě. Kdo ví, kdo nakonec hůř dopadne. Tak si to myslím já.

Obtěžovat lidi kouřem je opravdu hulvátství
Obtěžovat lidi kouřením je opravdu, a to nyní myslím vážně, hulvátství. Co takhle se stáhnout pěkně s cigaretkou do intimity, pustit si džezík a hledět za stoupajícím kouřem do nekonečna? Třeba by potom přestali psát, že jsme škodná v revíru, že pasivní kuřáci mají vyšší zdravotní rizika než aktivní, že zamořujeme prostředí a házíme všude nedopalky. A do toho jsou prosím zahrnováni i ti, kteří to nedělají. Jsou vždy podezřelí! Nejsme tak trochu moc pronásledováni? Co myslíte?

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet