Dědictví nikdy není zadarmo

Autorka článku: PhDr. Alena Šteffelová Mnozí si přejí zdědit pohádkové jmění po vzdáleném příbuzném, aniž by jej znali. Ovšem takové zázraky se nestávají.

Obvykle jde o majetek osoby velmi blízké a bolest z její ztráty přehluší jakoukoliv radost ze snadno nabytého „bohatství“. Kromě toho se nezřídka kdy stává, že neshody mezi rodinnými příslušníky kvůli pozůstalosti končí u soudu a následně zarytým nepřátelstvím.
Právníci a stát mají totiž přesně dané, kdo může po kom dědit a pokud zesnulý před smrtí nesepsal poslední vůli, tak lze jen těžko prokázat, komu co slíbil. V potaz se neberou ani rodinné vztahy. Ten, kdo například babičku dochoval a staral se o ni, dostane stejný podíl jako vnuk či vnučka, kteří o ni nejevili posledních dvacet let zájem. Není se tedy čemu divit, že to občas vyvolá „zlou krev“.

Jenže dědictví není vždy spojeno jen se ziskem. Nese s sebou totiž také nemalé náklady. Musí se zaplatit za služby notáři, popřípadě dluhy po zemřelém a dědická daň atd. Výjimkou není ani to, že majetek po zesnulém ani náklady nepokryje.

Kromě toho se může stát, že ač se někdo na „lehce“ nabytý majetek těší, odejde s prázdnou. Dědici se totiž podle příbuzenského vztahu k zemřelému dělí do čtyř skupin (viz tabulka „V jakém pořadí se dědí“). Vždy platí, že pokud nejsou dědici v jedné skupině, nastupují ti, kteří spadají do další. Když neexistuje ani v poslední skupině nikdo, kdo by měl na majetek nárok, vše připadne státu.

Dědické řízení začíná
Zahajuje jej příslušný orgán státní správy, který je pověřený vedením matriky, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Následně musí soud zjistit, zda zesnulý sepsal poslední vůli a popřípadě u kterého notáře či soudu je závěť, listina o vydědění nebo listina o odvolání těchto úkonů uložena.
V předběžném šetření si soud opatří údaje potřebné pro zjištění dědiců a pro zjištění majetku a dluhů zemřelého. V případě, že jsou dědici nezletilí, stanovují se opatrovníci. Pokud se v této fázi zjistí, že zesnulý nezanechal žádný majetek, řízení je zastaveno. „Krátký proces“ nastane i v situaci, že pozůstalost je velmi skromná. Pak ji získá ten, kdo se postará o pohřeb a řízení je poté také ukončeno.

Ač jsme doposud mluvili o úloze soudu, v praxi se s ním pozůstalí moc nesetkají. Jeho úlohu přebírají notáři, kteří jsou pověření soudem, aby dědická řízení vyřizovali. Notář připraví všechny potřebné podklady pro vydání usnesení soudu, návrhy na usnesení soudu a vyúčtuje svou odměnu a hotové výdaje. Náklady na notáře nehradí stát, ale dědic.

Na co se můžete těšit
Ve zkratce dvou slov – na všechno. V případě dědictví se dělí mezi dědice majetek movitý i nemovitý. Tedy dům či byt a jeho zařízení. Rozdělují se samozřejmě také peníze a to i ty investované např. v zajištěných fondech, uložené na spořicích účtech či vkladních knížkách.
„Depozitní vklady i finance v zajištěných fondech se v případě dědických řízení dělí mezi dědice v poměru, který je určen na základě rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody dědiců,“ uvádí Mária Rojíková z ČSOB Investiční společnosti a doplňuje: „Vyplaceny jsou vždy až po ukončení dědického řízení.“
Nepříjemnosti, které vás mohou zaskočit
„Pokud zemře vám nejbližší člověk (např. manžel), pak vás může velmi nepříjemně překvapit, že „ztratíte“ přístup k peněžním prostředkům na účtu, ze kterého jsou hrazeny všechny rodinné platby. Taková situace může nastat v okamžiku, kdy zemřel majitel účtu a druhý z partnerů neměl dispoziční právo nakládat s peněžními prostředky i po úmrtí partnera,“ vysvětluje Pavla Hávová z Externí komunikace ČSOB.
„Právě kvůli nečekaným životním situacím by měl mít každý dostatečnou finanční rezervu. Ta je v ideálním případě šestinásobek měsíčních výdajů domácnosti,“ říká Pavla Hávová a dodává: „I v případě zablokovaného účtu jsou možnosti, jak se k penězům dostat. Pozůstalí mohou požádat soud o ustanovení správce dědictví, případně o svolení , aby s peněžními prostředky na účtu mohli do skončení dědického řízení nakládat i potencionální dědici. Platí totiž, že informace o stavu účtu a o provedených operacích na něm je banka po dobu dědického řízení oprávněna poskytovat pouze soudu nebo notáři, nikoli pozůstalým, pokud nejsou zároveň disponujícími osobami s oprávněním nakládat se peněžními prostředky na účtu i po úmrtí majitele účtu.“

Také dluhy se dědí
Jak už to bývá, někdy po zemřelém zůstanou také dluhy. Rozhodně se nelze řídit heslem: „tohle si beru a tamto si nechte“. Dědictví je hop nebo trop. Buď se ucházíte o poměrnou část veškerého majetku, nebo se dědictví můžete zříct. Pak však nedostanete nic.
Odmítnout dědictví můžete ústně před soudem nebo mu můžete zaslat písemné prohlášení. Tato varianta přichází v úvahu zejména, pokud byla zesnulá osoba natolik zadlužena, že ani pozůstalost její pohledávky nepokryje. Sice platí pravidlo, že dědic odpovídá za dluhy a přiměřené náklady spojené pohřbem zemřelého jen do výše nabytého majetku. Ovšem v praxi pak budete exekutorovi těžko vysvětlovat, že na víc již nárok nemá. Přinejmenším vás čekají nepříjemnosti a z toho důvodu je dobré rozhodnutí patřičně zvážit.
Když se o majetek budete soudit
Ještě nepříjemnější je situace, když se rodinní příslušníci nedokážou mezi sebou dohodnout a vypořádat se. Pak dojde na soudní tahanice, které mnohdy nevyřeší ani poslední vůle zemřelého, jelikož i tu se někteří zhrzení dědici snaží napadnout a zrušit. Vesměs tak činí ti, na které zbylo méně, či byli „vyděděni“. Pak nastává tolik známé pravidlo, čím delší je proces a soudní pře, tím rostou náklady na právní zástupce a soudní poplatky.

V jakém pořadí se dědí:
1. skupina: manžel či registrovaný partner a děti (i osvojené či počaté a dosud nenarozené), když děti nežijí, tak vnuci.
2. skupina: manžel (pokud nejsou děti), rodiče, spolužijící (například druh)
3. skupina: sourozenci (když nežijí, tak jejich děti), spolužijící (pokud není manžel ani rodiče)
4. skupina: prarodiče (když nežijí, tak tety a strýcové)

Autor: PhDr. Alena Šteffelová, Foto: Internet