Důchodce a duchovní život – Mipol

Autor článku: František Benda Soud skončil. Celé shromáždění si oddychlo, když panovník pokynul písařům, aby vše pečlivě a náležitě zapsali, a zvedl se k odchodu.

Na druhém konci soudní síně se zdvihla i krásná Mipol. Její vítězství bylo dokonalé. Není snadné ubránit se pletichám, které proniknou přes navzájem si zavázané handlíře až do nejtajnějších koutů. Naštěstí panovník rychle rozpoznal hlavního viníka, a aniž se zabýval podrobnostmi, vyřkl osvobozující rozsudek. Za jeho moudrostí se ale dala tušit neviditelná ruka zkušeného rádce.

Zatím co písaři dokončovali svou povinnost a přísedící se zvolna rozcházeli, spěchala Mipol za svým učitelem.
Samuel, který již mnohokráte předtím vyslechl překotná líčení své sličné žákyně, ji přivítal s nevtíravým zájmem.
„Velmi jsi mi pomohl, příteli“, pronesla zvolna Mipol, když se byla usadila v těsné jeho blízkosti. „Přicházím, abych se ti odměnila – ne, to není správné slovo. Ráda bych se s tebou vyrovnala“.

„Jak se mi chceš odměnit, nebo jak se chceš se mnou vyrovnat?“
„Ty sám si řekni, co bys ode mne chtěl, a já určitě svolím,“ naklonila se Mipol až těsně k jeho tváři a pohlédla mu zhluboka do očí. „A pomni, že si můžeš říci o cokoliv, po čem bys zatoužil“.
Samuel se nevzrušeně usmál. „Chceš-li se mi tedy odměnit, a to dobře, pak mi dej to nejvzácnější, co máš“.

Mipol zamžikala očima a její tvář strnula v napjatém očekávání.
„Chceš-li se mi ale odměnit lépe“, pokračoval zvolna Samuel, „pouze mi poděkuj“.
Mipol odtáhla svou tvář a pohlédla na přítele-učitele nedůvěřivě. Ten tiše pokračoval: „Chceš-li se mi však odvděčit nejlépe, pak zapomeň, že jsem pro tebe vůbec kdy co vykonal, a víc o tom nemluvme“.
Krásná Mipol zvolna odsedla, odvrátila tvář a tiše pronesla: „Vy moudří jste někdy opravdu nepochopitelní“, načež se tiše vzdálila.

„A co pro ni vlastně Samuel udělal?“ zeptal se kdosi z posluchačů.
„Já ani pořádně nevím“, usmál se vypravěč, „takže o tom nemohu nic říci. Možná že ani sám Samuel si už nevzpomene; alespoň se o tom nikdy nezmínil“.

Autor: František Benda, Foto: Internet