Jak využívat moc našeho podvědomí – 149

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel V předchozím článku jsem se zamyslel nad určitým životním paradoxem. Nad tím, že lidé, kteří neměli „ustláno na růžích“, ale spíše na těch trnech, kteří zažili pobyt v mučírnách gestapa i našich estébáků, se dožívají vysokého věku.

Logicky by se dalo čekat, že jim hrůzné podmínky život zkrátí. Samozřejmě, mnohým ano. Ale zejména o těch, kteří měli aktivní vztah k životu, jejichž myšlení bylo pozitivní, o nich čteme v novinách blahopřání k jejich vysokému životnímu jubileu. Takové lidi obdivuji. Proto jsem připomněl příběh Anny Honové a budu připomínat i další. Dnes to bude jen jeden příklad z řady politických vězňů totalitních režimů, ostatní osobnosti, o kterých se zmiňuji, patří do jiné kategorie. Začneme Lenkou Reinerovou.

Spisovatelka Lenka Reinerová patřila k legendám pražské německé literatury minulého století. Před nacisty unikla do Rumunska, byla internována ve francouzských táborech a podnikla i velmi náročnou cestu do Mexika. Po válce se vrátila do Prahy a brzy nato ji komunisté uvěznili v nechvalně proslulé ruzyňské mučírně. To je jen několik záchytných bodů z jejího dlouhého aktivního života. Ale nebylo by to celé, kdybychom nepřipomněli, že jí bylo téměř 90 let, když dostala německý Velký kříž za zásluhy a že v jedenadevadesáti letech vystoupila před německým Bundestagem. Za svou řeč, ale i za založení Pražského literárního domu pro německy píšící autory, byla pasována na „velvyslankyni česko-německého smíření“. Když se jí ptali, jak to všechno zvládala a zvládá, odpověděla: „Prostě mám výdrž.“

Jméno pokořitele nejvyšší hory světa (v roce 1953) Sira Edmunda Hillaryho asi zná každý. Samotný výstup, ale i náročná příprava mu jistě „daly zabrat“. Přesto se dožil osmaosmdesáti let. Nebyl to ale jen Mount Everest, na který vystoupil. Tento legendární horolezec stanul i na jižním pólu a u pramenů Gangy, v Himálaji se účastnil hledání sněžného muže, byl velvyslancem Nového Zélandu v Indii a Nepálu. Jak je známo, jeho partnerem při výstupu na Mount Everest byl Šerpa Tenzing Norkej. Edmund Hillary se mu odvděčil tím, že se staral o rozvoj tohoto nepálského etnika. Díky výtěžku z jím organizovaných sbírek tam byly vybudovány školy, nemocnice a dokonce i letiště.

Také tanečnice a choreografka Zora Šemberová neměla lehký život. Dostala se až k protinožcům. Na „bratrskou pomoc“ armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 reagovala svou emigrací do Austrálie. Ale své pětadevadesáté narozeniny přiletěla oslavit do Prahy. A co říká o svém životě? „Stěžováním hodiny nepopoženu ani nezpomalím…Člověk si v životě může vybrat aspoň v tom, jak bude vnímat věci. Proč se mám zabývat tím černým, když pořád zbývá tolik krásného.?“ Herce Lubomíra Lipského není třeba představovat. Máme jej stále na očích. V kinech i na televizní obrazovce. Je stále aktivní a v dubnu oslavil v plné svěžesti své 86. narozeniny . Jeho krédem je: „Lepší se opotřebovat nežli zrezivět.“ Naprosto souhlasím a toto krédo jsem také přijal za své.
Dalším příkladem z této „branže“ je brněnský herec Josef Karlík, známý i z televize. Ten sice zakončil svou hereckou dráhu v sedmdesáti letech, ale na odpočinek nešel. Stal se pedagogem a ještě v osmdesáti vychovává nové herce na Janáčkově akademii múzických umění.

Jakými činy a vlastnostmi bychom mohli stručně charakterizovat uvedené osobnosti?
Útěk před nacisty plný nebezpečí, věznění v komunistické mučírně a náročná politická a osvětová práce na poli sblížení národů.
Sportovní výkon, který už nikdo nepřekoná. Ti ostatní, kteří později také vystoupili na Mount Everest a kteří tam v budoucnu vystoupí, už budou vždy „jen“ následovníky. (Samozřejmě, že to slůvko „jen“ nesnižuje žádným způsobem hrdinství těchto následovníků.) Využití popularity správným směrem – kulturní a ekonomická podpora dosud neznámého etnika.
 Dřina při tréningu i na jevišti, útěk do emigrace, vlastenectví, pozitivní a aktivní vztah k životu.
Už jsem konstatoval, že jedním z „léků“ na stáří je aktivita v každém věku. To je vlastně i obsah posledního odstavečku o dnes připomenutých osobnostech.

Možná si říkáte – to je všechno hezké, ale jak se to týká nás „obyčejných lidí“. Abych Vás přesvědčil, že se to NÁS obyčejných lidí týká, že nemusíme konat hrdinské činy, že stačí, když „jen“ využijeme všechny své možnosti, dovolte mi několik osobních poznámek. Nepíši je proto, abych si „dělal reklamu“, ale jen z toho důvodu, abyste si nemohli řící, že „kážu vodu a piji víno“. Proto musím i předeslat několik řádků o sobě. Letos jsem oslavil 77. narozeniny. Vzhledem k tomu, že jsem před devíti lety překonal rakovinu i deváté „druhé narozeniny“. Mám několik aktivit a zaměstnání. Zmíním se jen o čtyřech: 1. Jsem stále aktivní publicista (o čemž svědčí,mimo jiné, i tyto moje články). 2. jsem profesorem VOŠ VSA v Brně. 3.Mám svou poradnu o moci podvědomí. 4 Jsem předsedou Klubu dr.Murphyho v ČR, z čehož – kromě organizačních záležitostí – vyplývá i to, že přednáším o moci podvědomí pro veřejnost. A teď co dělám pro to, abych tyto aktivity zvládal. Kromě procházek (s naší fenečkou) dvakrát denně cvičím. A také se otužuji tím, že se sprchuji studenou vodou. Pokud budete chtít také cvičit a otužovat se, doporučuji, abyste na to šli pozvolna – jinak by vás to mohlo odradit. Tedy začínat s vlažnou vodou a menším počtem cviků –a postupně si přidávat jak cviky, tak chladné vody. Mezi mými cviky je i „Pět Tibeťanů“. O nich si povíme příště.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Mimochodem, „Pět Tibeťanů“ učím i své klienty, protože patří do souboru rad o tom, jak žít kvalitní život v každém věku. Do své poradny zvu tedy také vás, jestliže chcete správně rozvíjet svou osobnost. Poradna sídlí v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 nebo e-mail: drzch@quick.cz). Pokud jste ze vzdálených míst, mohou to být i konzultace prostřednictvím e-mailů na podkladě znalosti knihy „Jak využívat moc podvědomí“, kterou si můžete rovněž objednat na uvedených kontaktech.