Svoboda sexuálního chování je také o odříkání

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Téměř nikdo se neobává hovořit otevřeně o sexu a jeho praktikování, ale mnoho lidí se obává hovořit o abstinenci, kterou si zvolili dobrovolně z osobních důvodů anebo nedobrovolně ze zdravotních důvodů.

Věrnost jednomu partnerovi je pokládána více méně za pózu a není vynucována. Je to dobrovolný osobní postoj a tento způsob života je na každém, jak si to sám rozhodne. Každý člověk má k sexualitě vlastní vztah. Mravní, citový a osobní. A nebo neosobní. V citovém postoji figuruje také přirozený stud, který není dán ani výchovou, ani společenským míněním, ale vnitřním citovým založením. Někteří lidé nechtějí o sexu hovořit, protože to pokládají za intimní záležitost, jiní lidé považují rozhovory o sexu za choulostivé, ale nezdráhají se o něm vyjadřovat a jsou lidé, které ho považují za druh zábavy. Je výchova k pohlavnímu životu účelná? O tom tento článek.

Sex jako prostředek
Četla jsem několik článků o tom, že prostřednictvím sexu každý dosáhne psychickou rovnováhu, posílí si zdraví, příznivě ovlivní krevní oběh, posílí srdce a zpomalí stárnutí. Sex je tedy, v tomto případě, prostředkem k ovlivňování zdraví. To znamená, logicky, že ten, kdo se sexu zdržuje, nemá šanci své zdraví udržovat a posilovat, protože to tímto způsobem nepraktikuje. Myslím si, že je to přehnané a lidé, kteří tyto názory sledují, nemají možnost se přesvědčit, že mohou dosahovat kvality zdraví mnoha jinými způsoby a úzkostlivě sledují svou výkonnost. I pomocí přírodních prostředků i léčiv, které povzbuzují, jak se tvrdí, jedince k vyšší sexuální aktivitě. Tedy ne té přirozené, která je vzbuzována vlastní touhou a přirozeným instinktem, ale povzbuzené prostředky, které mohou působit na organismus škodlivě. Ale o tom se příliš nemluví. Lidé mají pocit, že musí za každou cenu udržovat svou výkonnost, jinak mají pocit méněcennosti. A tento pocit jim přináší příliš silný důraz na „přirozenost“ sexuálního života jako neodmyslitelnou součást kvality života. Ale čím více se nadužívá přirozené lidské sexuality, tím se snižuje, a tak přicházejí na trh prostředky, které sice vybuzují člověka k činnosti, ale za cenu ztráty toho nejdůležitějšího, co by měl sexuální vztah doprovázet, a to je láska. Neuspokojenost, ke které stejně může docházet, vede k hledání dalších a dalších vzruchů, které pocházejí z vnějšího a nabízeného prostředí. Odmítnout takový způsob není – in. Neboť je očekáván v partnerském životě, který je především založený na intimním životě.

Nesoulad v sexuálním životě
Nesouhlasím, aby byly děti od malička vychovány k prudérii. Prudérie je nebezpečná. Vyvolává něco, co by lidská bytost neměla nikdy poznat a to je falešný stud. Člověk, vychovaný v pruderii má sklony k sebeklamu a klamání svého partnera. A možná, že je to cesta, jak najít cestu k sexuálnímu vydírání, což je ten nejhorší způsob vztahů v partnerském životě. Tím, že je člověk vychováván k falešné morálce v sexuálním životě, nedokáže se upřímně k těmto otázkám postavit a navíc, neprožívá svůj sexuální život tak, jak je mu to jeho přirozeným založením dáno. Hranice přirozeného lidského studu v sexuálním životě je dána citem a neměla by být nikdy překonávána. Je to delikátní záležitost. Ale pokud se sejdou dva lidé a začínají se intimně poznávat, pak se ukáže pravda o každém z nich. Jeden může být už zkušený, znalý a bere sex jako prostředek k uspokojení. Druhý může považovat sex za důkaz svého vztahu k tomu, koho miluje, nepotřebuje nic víc, než přirozenost, která ho vede k výměně pocitů a sdělení své lásky. A jedno, zda je to žena nebo muž. A v těchto vnitřních postojů k sexuálnímu životu může vzejít mnoho nedorozumění, které vyvrcholí až do neschopnosti se sladit, protože se nedokáží přizpůsobit jeden k druhému. Mnohdy ani nevědí, jak.

Úcta a zachování důstojnosti – to především
Hledání souladu v sexuálním životě je důležité, nikoliv pouhé hledání prostředků, jak vyhovět. V hledání souladu hraje úlohu vnitřní vztah muže a ženy. Chladnější typ se přizpůsobí k náruživějšímu jen tehdy, když poznává tím své uspokojení, když prožívá štěstí a prohlubuje se náklonnost. Nemělo by však docházet k závislosti na partnerovi a ani k tomu cíli, že přizpůsobením se k němu si ho žena (nebo muž) lépe udrží. Že zabrání nevěře a nebo jiným, pro vztah, fatálním záležitostem. Proto by měli lidé, které navazují intimní vztah, přistupovat k sobě ve vzájemné úctě, nikoliv jako k předmětu svého uspokojení (a zakrývat tento vztah hojnými dary, ohnivými vyznáními a žárlivostí), zachovávat přirozenou důstojnost svého protějšku (nenutit ho vystavovat nahotu za účelem vlastního vzrušení a podobně, když nechce) a nepovzbuzovat sexuální akt pornografickými filmy, protože ženy ve valné většině je nepotřebují vidět.

Co říci dětem
To je těžké. Vždyť my nevíme, jak se dítě bude sexuálně vyvíjet a vykládat mu nějaké vlastní poučky není o něm, ale o tom, kdo mu je vykládá. Každý člověk si projde nějakým vlastním vývojem a najde si vlastní způsob svého uspokojování sexuálních tužeb. Sexualita, podle mého názoru, není o napodobování různých praktik, ale o vyvíjení vlastního sebepoznání a fantazií. V tom je ta jedinečnost každého z nás. Postupem času člověk vyloučí některé věci a k některým, se přikloní, ale všichni normální lidé, kteří mají vztah k opačnému pohlaví, chtějí prožít štěstí nejen ve vztahu jeden k druhému, ale také v intimním vztahu. A proto je nutné děti učit k úctě k ženám i mužům, varovat je před škodlivými praktikami a poučit je, že sex není nic hanebného, nenormálního, pokořujícího, ale člověk by měl mít úctu sám k sobě a tím i k druhému. Nenechat se k ničemu donucovat, nenechat se sexuálně vydírat, ale přistoupit k intimnímu vztahu s přesvědčením, že si to tak přeje on i ten druhý. Myslím, že by se měly děti seznámit především s reprodukčními funkcemi a nebezpečími, které mohou nezralý sexuální život doprovázet. Hovořit s nimi o znásilnění, jak mu předcházet, jak se ubránit a také o nemocech, které mohou dostat. Ale nestrašit je! Vysvětlit jim, že sex je také výrazem dospívání organismu a že je normální. Avšak. nejlepší je si začínat intimní vztah s tím, kde je oboustranná náklonnost, nikoliv s tím, kdo si to chce jen vyzkoušet.

Přemýšlet o sobě …
Samozřejmě, že požadavek na dívky, aby se vdávaly jako panny je dvojsečný. Z jedné strany je dobré začít intimní vztah s vyvoleným partnerem, z druhé strany chybí sexuální zkušenost, která může být někdy na závadu, zvláště, když si dívka vybere partnera, který za sebou nějaké intimní vztahy už měl. Nicméně, každá by si měla osvojit znalosti z dobré literatury, nikoliv pornografické. Vědět o svém těle a jeho funkcích co nejvíce. A tak, aby co nejdéle byla zachována přirozená sexualita, která přivádí člověka k pocitům štěstí, uspokojení a k lásce k druhému člověku, s kterým tyto vrcholné lidské pocity sdílí. Jsou ovšem lidé, kteří se sexuálního styku chtějí zdržet. Čekají na svého vyvoleného nebo vyvolenou, s kterou chtějí tyto vztahy prožívat, budovat je a zkrášlovat, nebo jim chybí motivace a raději se věnují něčemu jinému. Nemusí mít starost, že tím ubíjejí svou přirozenou energii, že nebudou schopni vyhovět, až opravdu někoho potkají, koho budou milovat. A nemusí to ani skrývat, i když si ostatní budou myslet, že jsou divní. Je to svobodný postoj k vlastní sexualitě a k vlastnímu citovému životu. I když žijí v záplavě názorů, které jsou spíše opačné. I v tomto případě by měli přemýšlet, co jim abstinence přináší, jak dalece jsou ovlivněni obecným míněním a zda dokáží jemu samotnému úspěšně vzdorovat, protože jsou o užitečnosti své abstinence přesvědčeni. Je to důležité pro jejich rovnováhu.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet

Dodatečná poznámka:

Seriál, který nyní čtete je o vývoji lidské sexuality a svobodě sexuálního chování. Nejsem psycholog a tudíž se trochu odkloním od tradiční a klasické psychologické literatury, ale ne na dlouho. Články budou prokládány názory na lidskou sexualitu z dnešního pohledu z nejrůznějších zemích světa. Cílem této práce je zjištění, do jaké míry je člověk ve svém rozhodování o sexuálním chování svobodný a zda je plně uznána i jeho svoboda k odříkání. Texty nejsou psány na základě náboženské morálky a s morálkou vůbec nějak nesouvisejí. Ale toto téma se mi zdá hodně zajímavé a také závažné i z hlediska rovnoprávnosti žen a mužů v těchto otázkách.