Život jako počítačová hra

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Kdykoliv si něco přečtu v novinkách a nebo v papírových novinách, napadne mne, že úroveň chování lidí je na čím dál nižší úrovni.

Ale není to jen o tom, že někdo někomu hrubě nadává přes média, že lidé spolu neumí slušně komunikovat, ale také nedodržují ani elementární pravidla vlastní bezpečnosti, bezpečnosti druhých lidí, elementární pravidla slušného chování člověka k člověku i k lidem obecně. A křivka slušnosti a úcty rok od roku 1989 klesá. A určitě k tomu i přispívá anonymní internetový styk. Velmi rozšířený na nejrůznějších úrovních společenského života a kontaktu. Ale není to jen o internetovém styku.

Přepadání lidí
Jedna moje známá, stará dáma, bývalá učitelka šla z nákupu a za sebou táhla nákupní tašku na kolečkách. Už odemykala, když najednou, odkudsi na ni skočil nějaký muž zezadu, když už se chystala odemknout vchodové dveře, vyrval ji z rukou držadlo od tašky, v kterém měla peněženku, doklady a drahý nákup. A protože už bylo šero, tak ho nerozpoznala. Utekl i s taškou. Prý to byl mladý muž. Postup byl dále standardní, vyšetřuje to Policie.

Najíždění na lidi na přechodech
Další případ – bylo kolem desáté hodiny dopoledne, seděla v čekárně u lékaře, najednou se otevřely hlavní dveře a do nich vstoupila úplně zdrcená starší žena. Celá se chvěla a těžce dosedla na lavici, na které seděli i další čekající lidé. A vyprávěla nám, že přecházela na přechodu, ale protože špatně chodí, nemohla přejít rychle a jeden mladík najel až těsně k ní, lekla se, že upadla. Lidé, kteří to viděli, ji pomohli vstát a zaznamenali si číslo drahého, rychlého vozu.

Chování zaměstnanců v obchodech
Jiný případ – stála jsem ve frontě u pokladny. Pokladnu obsluhovala mladá slečna a z košíků rychle brala věci, markovala je a odhazovala na prázdné místo. Její rychlost nebyla v žádném případě v souladu s možností kupujícího si rychle skládat nákup a platit. A jedna starší žena zazmatkovala. Nevěděla, zda si má rychleji skládat nákup a nebo hledat peněženku v tašce, jelikož cítila její oči, jak ji vyzývají, aby dělala rychle, že nemá čas. Za námi stála fronta lidí, kteří to pozorovali, ale nikdo nešel paní pomoci. Bylo mi to hloupé, a tak jsem ji pomohla skládat nákup do tašky, aby si mohla v vytáhnout peněženku a zaplatit. Pochopitelně, že ji měla ukrytou dole v tašce, aby ji nikdo nevytáhl a neokradl ji o těch pár peněz, co tam má a o doklady, protože pro starší lidi je nejhorší, když ztratí doklady a nemají nikoho blízkého, kdo by jim pomohl s jejich vyřizováním. A té slečny jsem se zeptala, proč tak rychle markuje, když vidí, že lidé mají problémy té rychlosti stačit, aby rychle sklidili nákup a zaplatili a ona mi odpověděla, že jim to měří takovým zařízením v pokladně, jak rychle jsou pokladní schopné vybavit nákup a že jsou podle toho hodnoceny. A tak jsem ji řekla, že by měla zařídit, aby i kupující byli takto motivování, že jim někdo zaplatí, že co nejrychleji sklidí nákup a jejich stres se zmenší, když budou vědět, že je někdo za to odmění. Zasmála se a já jsem pochopila, že neříká v tomto případě pravdu.

Paní, kolik je hodin?
V pozdním podzimu seděly dvě starší ženy na lavičce a povídaly si. Najednou k nim přistoupili, prý dva slušní chlapci, a zeptaly se jich kolek je hodin. Jedna vypověděla, že se k ní naklonil. Odpověděly jim a vzápětí, když se daly zase do hovoru, jim oběma někdo zezadu roztrhl zlaté řetízky a utekli. Zavolali policii, ale takové chlapce už nikdo nedohoní. Nevím, jak vyšetřování dopadlo.

Pořád si musíte dávat pozor na tašky, na věci
Ať jdete kam jdete, pořád si musíte dávat pozor, aby vám někdo nevytáhl peněženku, nestrhl z krku řetízek, o něco vás neokradl. A tak vlastně jste stále nejistí, zda máte zavřenou tašku, zda máte dobře uložené peníze a ještě se věnovat nákupu. Ale já se domnívám, že nejde o zloděje v pravém slova smyslu, jako že by tak nutně potřebovali peníze a tak okrádají lidi. Je to způsob jakési demonstrace síly a nadvlády nad druhými, protože komu to dělá radost, když lidé jsou nakupovat a pořád se musí zabezpečovat a v myšlenkách se zaobírat tím, že ve chvíli nepozornosti přijdou o doklady a peníze? Darebákům, kteří si možná hrají s lidskými obavami a strachem, což je v současné době velmi oblíbená hra a rozšířená hra.

Strach a úzkost z neviditelného, ale tušeného
Pokud jedu do divadla, pak autem a to jsem vždycky plná úzkosti, že mi ho nikdo během představení ukradne nebo nabourá. Parkoviště je totiž nehlídané. Mému známému se vloupali nějací chytráci do garáže a protože mu nemohli ukrást auto, tak alespoň rozbili okna a utekli. Standardní postup – zavolala se policie a ta to nyní šetří. Můj známý musí běhat po všech možných místech, aby auto zprovoznil. A tak se všichni neustále zabýváme tím, že nám někdo může vyloupit byt, ukrást auto, nákup, tašky s nákupem, strhnout z krku řetízky a nebo stáhnout prsteny, poškodit drahý kabát v tramvaji lepidlem nebo barvou, takže ho můžete odepsat, jak máte na sobě něco pěkného nebo drahého, abyste měli strach chodit mezi lidi. A o ten strach jde. Šířit ho mezi lidmi, vybírat si příležitosti, kdy člověk v osobním čase je uvolněný a ne tak ostražitý, rychlost je však úžasná. Nejsou to žádní začátečníci a bohužel ani lidé, kteří by trpěli nedostatkem. A tak mne napadlo: nejsme všichni figurky nějakých hráčů, kteří hrají s námi prapodivnou hru. A protože, ať si to lidé uvědomují nebo neuvědomují, jsou stále naplněni obavami i ve svém osobním životě, a tak úroveň chování, komunikace a vztahů klesá, lidé cítí nenávist, zlobu a strach. A já se ptám sama sebe: je to účel?

Myslím, že bychom nad tím měli přemýšlet víc, než nad čímkoliv jiným. Přečtěte si někdy komentáře v Novinkách, jak se lidé mezi sebou osočují a na některé, kteří úmyslně nastavují provokativní otázky či odpovědi, aby druhé vyprovokovali k hrubostem, rozčilování a marnou snahou prosadit svůj názor, i když to myslí dobře. Každá debata se vždycky stane stokou, kterou někdo nenápadně vede.Je to moderní způsob zábavy, který mnoho lidí do té stoky nahání a já si kladu otázku, zda to není taková „úžasná“ psychologická hra.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet