Jak využívat moc našeho podvědomí – 155

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Minule jsme víceméně ukončili kapitolku o stáří, kde jsme si pověděli o tom, jak je přijímat, jak se v něm chovat nebo nechovat, ale také jak je nebo jeho průvodní jevy oddálit. A to nejen za pomoci svého podvědomí, ale i cviků, které u nás známe pod názvem Pět Tibeťanů.

Končili jsme souhrnným konstatováním, že naše myšlenky
jsou energie a ty plně vědomé myšlenky jsou nasměrovanou energií. A že nesmíme
považovat myšlenky a touhu po omládnutí jen za pouhý sen. Pro dnešek jsem vám
slíbil sci-modlitbu, kterou pro to můžete využít. Zde je:

Vesmírná moudrost řídí můj život dnes a v každém okamžiku. Harmonie, krása
a pravda mne stále obklopuje a naplňuje a nedovolí negativním myšlenkám,
aby mne jakkoli ovlivnily. Od dnešního dne myslím jen a jen pozitivně a pouze
na krásné a dobré věci. Věřím tomu, že jsme jen tak staří, jak myslíme a proto
si přeji stárnout pomaleji, být šťastný, zdravý a úspěšný. Pevně věřím, že
nekonečná moudrost mého podvědomí mi tato přání splní podle mých představ
a za to jí předem děkuji.

Dovolte mi, abych vám dokumentoval fakt, že pozitivní myšlení skutečně funguje, na přébězích lidí, o kterých jsem se dočetl v různých pramenech. Na prvním místě je to sám dr. Joseph Murphy. V dobách, kdy se muži dožívali sotva šedesáti let, on žil aktivně až do 83. A to měl za sebou rakovinu. Zhoubným nádorem onemocněl po čtyřicítce. Tehdy taková diagnóza znamenala doslova ortel smrti, protože neexistovala chemoterapie a tím méně ozařování. Dr. Murphy se zcela jednoznačně vyléčil svou vlastní metodou – tedy mocí podvědomí a pozitivním myšlením. A o svém otci vypráví: „V pětašedesáti letech začal učit francouzsky. V sedmdesáti platil v tomto oboru za uznávanou kapacitu. Potom se rozhodl studovat keltštinu a i v tomto oboru to dotáhl na uznávaného a slavného učitele. Mé sestře pomáhal intenzivně při studiu…S přibývajícím věkem měl stále krásnější rukopis a jasnějšího ducha. Zemřel v devětadevadesáti.“

V knize dr.Murphyho také najdete příběh o chirurgovi, který za ním přišel po jedné z jeho přednášek a prohlásil: „Je mi teď osmdesát čtyři let. Každé ráno operuji, odpoledne mám vizitu a večer píši články pro lékařské i jiné časopisy. A dodal: „Každý člověk je tak mladý a užitečný, jak myslí a cítí.“

Dr. Murphy rovněž vypráví o tom, jak přednášel v Bombaji a byl představen jednomu stodesetiletému muži. Popisuje jej takto: „Vypadal, jako by byl prozářen paprsky vnitřního světla. V jeho očích byla nevýslovná krása, která pro mne byla znamením, že zestárl s veselým srdcem a že ani jeho duch neztratil nic ze své bystrosti a jasu.“
Ale abych nemluvil jen o mužích. Z jiných pramenů mám příběh Marthy Grahamové, zakladatelky moderního tance, která ve třicátých letech 20. století založila v New Yorku známé divadlo tance a na scéně stála až do své osmdesátky. Podle současníků se tam pohybovala graciézněji než leckterá „dvacítka“. Druhý příběh je o německé filmové režisérce Leni Riefenstahlové, která se v sedmdesáti letech naučila hloubkovému potápění a její podvodní fotografie poté vyvolávaly velký obdiv a nadšení.

Prostě tyto ženy a muži nikdy nepociťovali strach ze stáří.. Někdo může říci: „To,že
každému stejně přibývají léta, je snad jedna z mála spravedlností, které máme na tomto světě.“ Zdálo by se, že tomu tak je. Já si ale dovolím odporovat. Četl jsem například, že když dělali interwiev s Jiřím Suchým u příležitosti jeho 75. narozenin, prohlásil, že se cítí na 37. Tehdy jsem si pomyslel: „Já jsem o dva roky mladší, tak bych se mohl cítit na 35.“ A tak jsem to někdy i v žertu o sobě říkal. Jenže ono to není tak úplně jen v žertu, protože i tento způsob myšlení mi pomáhá udržovat se mladší než mi dokazuje datum narození. O tom, že na své roky nevypadám, dotvrzuje i malá příhoda z rychlíku na trase Brno-Praha. Podotýkám, že jako muž nad 70 let jsem měl nárok na poloviční jízdenku. Když jsem se tedy tou jízdenkou prokazoval paní průvodčí, ta si mne chvíli prohlížela a pak mne požádala o občanský průkaz. Důkladně si prohlížela také moji „občanku“ a pak mi sdělila: „To bych neřekla, že už je vám pětasedmdesát…“ Poděkoval jsem jí za tento kompliment a přiznám se, že mne to potěšilo. Příště si uvedeme další příklady o „přestárlých“, jak lidi vyššího věku velmi necitlivě nazývaly za totality ouřady.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Dnes jsem uvedl obecnou sci-modlitbu. V mé poradně můžete sci-modlitbu „šitou přímo na na vaše tělo a ducha“. Patří totiž do souboru rad o tom, jak žít kvalitní život v každém věku, jak správně rozvíjet svoji osobnost. Jen opakuji, že poradna sídlí v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 nebo e-mail: drzch@quick.cz). Klientům ze vzdálených míst, kteří nemohou do Brna přijet, mohu radit prostřednictvím e-mailů na podkladě jejich znalosti knihy „Jak využívat moc podvědomí“, kterou si mohou rovněž objednat na uvedených kontaktech.