Důchodce a duchovní život – Entropie a homeostáze

Autor článku: František Benda Věda podává pohled na svět aniž by si všímala emocí. Čísla a fyzikální zákony bez ohledu na to, jsou-li někým vnímány nebo ne, vyjadřují děje, které se nedají nikterak ovlivnit – nanejvýš pomocí obdobných neměnných zákonů.

Mnoho dějů, ovládajících běh přírody, bylo zmapováno, prozkoumáno, změřeno a dostatečně popsáno. Některé zákony se vztahují na drobné, samostatné pochody, jiné mají tak široký dosah, že jejich působení lze vysledovat prakticky ve všem. Např. osmóza nebo kapilarita se uplatňují pouze v ojedinělých přípa-dech, kdežto gravitace nebo zákon akce a reakce pronikají vším.

Veškeré dění v přírodě, a tudíž i naše životy, je ovládáno zákonem entropie. Jde v podstatě o důsledky termodynamického zákona, který konstatuje, že úbytek tepla a energie je nevratný. To má za následek, že polévka na talíři nebo čaj v šálku po chvíli vychladnou, zahrádka bez pravidelné péče zaroste plevelem a neošetřované stavby, jakkoli honosné, bez oprav a údržby postupně chátrají a rozpadají se. Neboť vše, do-slova vše je složeno s nějakých částí, a aby tyto části držely u sebe, bylo potřeba vynaložit určitou energii. Ta – je-li ponechána bez dozoru a dalšího ošetřování – se ze soustavy pomalu vytrácí, součásti se rozpadají na menší díly, a celý třeba i složitý konglomerát všeobecně zchátrá.

Ještě se nestalo, aby na zahradě samy od sebe vyrostly gerbery nebo keře rajčat. K tomu by bylo po-třeba dodat značné množství (zahradníkovy) energie. Zato vůbec žádné (jeho) energie není třeba k bujení plevele. Ten roste zdánlivě sám od sebe. – Entropie vládne neúprosně vždy a všude.

Fyzikální předpověď osudu našeho světa je následkem toho chmurná: vše ztrácí energii, bortí se a spěje ke zkáze. Domyšleno až do nejtrpčího konce – celý Vesmír takto dopadne. Hvězdy vychladnou, oběžnice pozmění svůj běh, vesmír zatuhne v mrazivém mlčení. Bude to sice trvat ještě nesmírně dlouho, ale takový konec se zdá nevyhnutelný.
Zatím ale vše kolem nás žije, a vědecky podložené výzkumy dokazují, že naše Země prošla již mnoha převratnými změnami, při kterých život na ní nejen že nezanikl, ale vždy se znovu obnovil v nových, ne-čekaných formách. A to vše navzdory tomu, že délka života libovolného tvora je nesrovnatelně kratší než doba trvání Země, na které se pohybuje.
Život trvá jen krátce, ale proti neživotným útvarům má schopnost reprodukce, obnovy. Entropie se po-stará, aby jakýkoliv útvar, ať už jakkoliv, již od počátku svého vzniku začal ztrácet energii, stárnout a chátrat, což dříve či později vede k jeho zániku. Živé organismy se však dokáží postarat o potomstvo, které – obrazně řečeno – „nese dál zapálenou pochodeň života“.

Příroda není životu příliš nakloněna. Jsou sice na Zemi krajiny, kde se žije poměrně snadno, ale převa-žuje prostředí, kde je život téměř znemožněn. Vodní plochy, kterých je většina, pouště, oblasti obou pólů a řada nehostinných míst život příliš nepodporují, takže se jim přirozeně vyhýbá. A přece i zde se život – třeba jen malými drápky – uchytil a spíš živoří než žije. Ale přežívá.

Život totiž dostal do vínku velice důležitou vlastnost – homeostázi. Schopnost nastavit uvnitř organis-mu takové podmínky, které umožní rovnovážný, klidný průběh biologických pochodů, nutných k přežití i ve vnějších drsných podmínkách, které tomu naopak brání. Následkem toho lze nalézt projevy života jak v oblasti velkého horka, tak v krutých mrazech, ve značných výškách s řídkým vzduchem stejně jako v mořských hlubinách v prostředí značných tlaků.
Navzdory tomu, že entropie se snaží jakoukoliv organizaci přivést k jejímu zániku, život se drobnými skoky vymaňuje z její moci a dokonce se postupně rozvíjí. Stojí tak proti sobě dvě mohutné síly, ale nikoli v rovnováze, protože jedna z nich – homeostáze – je nadána schopností hledat nová východiska, což entro-pii chybí. Ta pouze ničí.

Tento princip – samozřejmě bez možnosti podložit jej vědeckými důkazy – byl tušen velice dávno, takže jeho odraz se dá vysledovat již jen v různých bájích a pohádkách ve formě boje dobra se zlem. Dobro zde musí principiálně zvítězit, neboť při trvalé nadvládě zla by se spirála negativního vývoje neodvratně začala odvíjet směrem ke svému vlastnímu konci.
Padlí andělé a jiné mocnosti tmy a zla jsou nakonec vždy řádně poraženi a zahnáni na ústup. Nikoli ale zničeni. V dvojakém, polarizovaném světě je nemyslitelné, aby jeden z pólů byl zcela anulován ve prospěch pólu opačného. Nebezpečí zla tedy stále trvá a pomáhá tak vytvářet život se všemi jeho roztodivnými formami.
Duchovní život, který je nadstavbou nad těmito přírodopisnými fakty, je na nich pochopitelně závislý. Jeho forma proto musí být volena tak, aby se jim nepříčila, ale naopak aby jich co nejlépe využívala ve svůj prospěch.

Autor: František Benda, Foto: Internet