Důchodce a duchovní život – Fázové přechody

Autor článku: František Benda Není zcela snadné nalézt správnou směrnici k nastoupení duchovního života. Ne, že by jich nebylo dostatečné množství. Za dobu existence lidstva jich bylo navrženo bezpočet. Vycházejí z nejrůz-nějších zásad, ale mají jedno společné: všechny jsou zcela přesvědčeny, že jedině ony jsou naprosto správné a tedy jedinečné.

Věřme tomu, že jejich autoři to mysleli s lidstvem dobře, a že ve svých obrodných snahách se snažili být naprosto upřímní. Při nejlepší vůli se jim ale nikdy nemohlo podařit, aby svými návody nebo požadavky pokryli plynuje všechny potřeby té společnosti, ke které promlouvali. Tím méně pak společností jiných, rozvinutých na odlišném základě.

Společenský i soukromý život probíhá v mnoha navzájem se prolínajících rovinách, které ne vždy sledují shodný záměr. Dokonce i v životě naprosto poctivého člověka lze nalézt leckterý protiklad, se kterým si mnohdy ani on sám neví rady. Tím spíše se objeví obdobné nesrovnalosti v přepestré spletitosti života celé společnosti. Zdaleka ne všichni její členové sledují ušlechtilé cíle.

Sebepečlivější a precizně propracované zásady začnou dostávat povážlivé trhliny v tom okamžiku, kdy jsou zavedeny do praxe. V ní jsou různým, často nepředpokládaným způsobem podrobeny deformačním silám, které se je snaží přizpůsobit svým potřebám a záměrům. Snadno se pak stane, že i nejčistší zásada může být nahlížena z takového úhlu, který na ni dokáže vrhnout povážlivé podezření. Jednak všechny ušlechtilé zásady jsou samy o sobě křehké, takže těžko snášejí vstup do tvrdé reality, jednak ti, v jejichž rukách je obtížný úkol jejich zavádění do praxe, mnohdy – spíš podvědomě – se snaží přizpůsobit nové zásady svým vlastním potřebám a vytěžit z nich něco pro sebe.

Tak se může snadno stát, že v našem dvojném světě se prostě zamění dvě sobě na první pohled podobné hodnoty pouze proto, že není známo jejich pozadí a původní motivace. Skrblíka od šetrného hospodáře dokáže rozeznat pouze čas a prokázání jejich cílů; statečného a odvážného hrdinu od hazardéra oddělí pouze pozdější dopad jejich činů, který navíc ještě záleží často na pouhé náhodě či štěstí. Nepřeberná pestrost života si libuje v překvapujících náhodách, které dokáží zvrátit původní propracované záměry v jejich pravý opak. Na začátku dění se nic z toho nedokáže prokazatelně rozeznat.

Společenský život není jedinou oblastí, ve které k takovým záměnám může docházet. Dokonce ani není nutno se nořit do hlubokých náboženských nebo filosofických úvah, abychom podobné nesrovna-losti nalezli. Při trošce pozornosti k našemu běžnému světu na ně můžeme narazit doslova na každé kroku. Není pak divu, že jedna a tatáž věc, nahlížená z různých hledisek, nebo zasazená do různých prostředí, se chová zcela jinak, než by se očekávalo.

Ve světě, který bývá nazýván hmotný nebo vědecký, ale který se nikterak neliší od naší běžné denní zkušenosti, jsme si na podobné jevy už dávno zvykli. Jsou běžné natolik, že jim už ani nevěnujeme nijak zvláštní pozornost.

Třeba taková obyčejná věc denní potřeby, jako je voda. Běžně ji používáme, a vůbec nám nevadí, že za jistých, nikterak mimořádných okolností, se u ní podstatně změní její vlastnosti. Dokonce jich dokážeme s výhodou využít. Že nám v zimě umí na balkoně roztrhat zapomenutou skleněnou láhev s vodou nás nedokáže překvapit, protože víme, že led má větší objem než voda v tekutém stavu. Také nás nepřekvapí, že se za velmi krátkou dobu vypaří voda z hrnce, postaveného na zapnutém sporáku. U prádla, rozvěšeného po vyprání, se samovolným odpařováním vody dokonce i počítáme.

Při tom všem se vlastnosti sledované látky, tj. v našem případě vody, v základě nemění. Chemicky je to stále voda, jenomže procházející různými fázemi, v tomto případě změnami teploty.

Nejinak se chová leckterá dobře míněná rada, obsažená např. v Mojžíšově Desateru božích přikázání, v Pataňdžaliho Aštángajóze nebo v Buddhových návodech na správné vedení života. Je-li vklíněna do praktických světských okolností a životních zkušeností, může se setkat s nepředpokládatelnými překážkami, které je potom nutno odstraňovat případ od případu podle okolností. Soudit, je-li či není správné dodržovat do detailů původní záměry může být někdy velmi ošidné. Záleží často na mnoha podivných okolnostech, které mohou původní názor zcela zvrátit.

Předností velkých náboženství nebo hlubokých filosofií je, že se právě dokáží osvědčit i v takových složitých případech, které se na první pohled zdají neřešitelné. Jejich společným hlediskem bývá, že doporučují zbavovat se upřílišněných nároků, spíš se stahovat do ústraní a v žádném případě neprosazovat své nároky silou, jakkoli se zdají být naprosto oprávněné. Jejich deformace může být zaviněna právě jakýmsi druhem fázového přechodu, tj. jiným úhlem pohledu, než který jsme předpokládali.

Autor: František Benda, Foto: Internet