Hrozí mnohem horší ztráty, než hmotné

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Současná situace, která je reakcí na období krize, může děsit daleko horšími ztrátami, než jsou ztráty hmotné.

Zabýváme se stále pouze jednou a tou samou problematikou a zapomínáme se dívat na celek. Řešení krize a omezování státního zadlužování přineslo, s nástupem nové vlády, mnoho změn, které jsou vyčíslitelné penězi a tak v každém předpisu různé právní síly, jsou změny v penězích vyčíslené. A to buď v důvodové zprávě anebo v komentářích toho kterého rezortu, který danou oblast spravuje. Dalo by se říci, že je to jasné a že máme přehled o úsporách, které se realizují škrty v rozpočtu a které padají na účet občanů v nejrůznějších sociálních situací. V tomto článku bych však chtěla řešit ještě jeden problém, který není nezajímavý a rozhodně se jím příliš mnoho ekonomů nezabývá. Jde totiž o budoucí ztráty v pokrizových časech.

Každá krize staví lidi před nové problémy
Ano, každá krize staví lidi před nové problémy takovým tempem, že při řešení jednotlivých otázek zapomínáme na to, co to udělá s celkovou situací v přítomnosti a do budoucna. A tím nemyslím finanční. V současné době stát přináší pomoc jednomu úseku, zdravotnictví, ale tato pomoc může být novou pohromou pro další úseky státního hospodaření. Protože zdravotnictví je spjato s mnoha činnostmi, které jsou závislé na rozpočtové politice státu i v dalších oblastech.

Co může provést dlouhé trvání krize
Dlouhé trvání krize může mít vliv na mentalitu a pracovní zdatnost dalších generací, které v krizi vyrůstaly a které pak budou určovat ekonomický vývoj našeho státu v příštích letech. Převraty, způsobené v psychologii společenských vrstev, postižených krizí, se mohou projevit daleko citelnějšími a trvalejšími ztrátami, než skutečné hmotné škody, jejichž miliardový rozsah můžeme skutečně do budoucna odhadnout. Nespočívá to pouze v demoralizaci nezaměstnaných, ale také v rozvratu na úseku podnikání, možný úpadek v berní morálce i možnost, že se stoupajícím etatismem, který lze předpokládat, dojde k ovládání úřadů, nehledě na to, že musíme započítat i škody, které se odrazí na nejmladší generaci.

Nezaměstnanost je zlo
Ano, nezaměstnanost můžeme vůbec považovat za největší zlo, protože člověk, který byl vyřazen z práce, neumí se do ní již vrátit s plným nasazením a výkonností, nejen z psychologických důvodů, ale i z důvodů technických. V neopřetržitém pracovním procesu si osvojuje znalosti a dovednosti, ale jakmile se dostane dlouhodobě mimo pracovní proces, odvykne si pracovat a pak, pokud si najde nějakou práci, si těžko přivyká. A vůbec je nejhorší situace u mladé generace, která se do pracovního procesu vůbec nedostane. Je mnoho lidí, kolem třicítky, které ani nepoznali, co je to práce. A v nejlepších letech, i kdyby práci sehnali, budou pouhými začátečníky a tím je jejich výkonost trvale ztracena. Právník, který vstupuje do pracovního procesu ve věku kolem třiceti let, začíná za průměrně nízký plat v advokátní kanceláři jako koncipient a pokud nebude mít štěstí, nestane se nikdy samostatným advokátem. Stejně jako absolvent jiné vysoké školy nebude moci nikdy uplatnit své ztracené vzdělání, pokud jeho znalosti budou léta používány k pracem, které může zvládnout středoškolák a tak nastane mezera, která na dlouho může pracovní proces ochromit.

Podnikatelé
Stejně tak je kritická u situace u podnikatelů. Miliardové ztráty mohou způsobit trvalou nejistotu, která je stupňována neustálým napětím, což lidi může odnaučit podnikání. A také je od podnikání odrazuje, Člověk totiž bere na sebe riziko podnikání v naději na zisk. Jestliže však po celé roky nesl zvýšené podnikatelské riziko spojené se stresem při snížených ziscích, které se velmi často měnily ve ztráty, pak nemůže nikoho překvapovat, že podnikatelé mají strach z vlastního podnikání. Zvláště, pokud si situace vynutí nezdravé státní zásahy do podnikatelské sféry, které mohou podnikání spíše ničit než ho pozdvihovat. Podnikání by mělo tvořit zdravou hospodářskou základnu našeho státu. Je však pravda, že v době krize, kterou prožíváme, musí stát shánět prostředky do státní pokladny a tím se podnikatelská sféra dostává do berního šroubu, což odvrací podnikatele od jejich pole působnosti a často zašla praxe tak daleko, že se přiznávají nižší příjmy, než ve skutečnosti byly. Tato berní demoralizace je tím pochopitelnější, pokud jsou známy miliardové nedoplatky a úniky daňových dlužníků. A podnikatelé začnou vidět ve státu svého nepřítele, neboť pochopí, že peníze, které ve formě daní dávají státu, se obrací v řadě nových zákonů a nařízení proti jejich zájmům. Nemírné daňové zatížení sice pomáhá dokončit pohromu tam, kde na to nestačily nepromyšlené krizové zákony, ale současně to neprospívá rozvoji podnikatelské sféry.

Rodiny, sociální struktura státu
Díky krizovým obdobím a napětím, které mají vliv na mentalitu lidí, se projevuje neblaze i u mladé generace. Společenská solidarita s mládeží mizí a do popředí vystupují značné sociální rozdíly. A výsledkem z toho je, že v nových generacích vyrůstá vyhraněná vrstva, protože prudkým snížením životní úrovně zaměstnanců a nezaměstnaných, se utvořila propast mezi jejich dětmi a dětmi zámožnějších rodin, které si dokázaly udržet svůj vlastní životní standard. A tomuto jevu je nutné věnovat mimořádnou pozornost. Tím se totiž ztrácí příznivá sociální struktura našeho státu, která pro náš stát znamená nejtrvalejší nebezpečí. A musíme si přiznat, že tu není žádná síla, která by se tomuto nežádoucímu vývoji postavila do cesty.

V tomto ohledu je snad nejoptimálnější silou veřejné mínění, protože každý, kdo si uvědomuje nejen současné ztráty, ale i trvalou hrozbu, která z nich vyrůstá a sílí do budoucnosti, měl by vyjadřovat jasné názory, kterými staví hráz proti pracovní demoralizaci, zeslabování soukromého podnikání, možným výstřelkům etatismu a prohlubování sociálních propastí. I když v moderních společnostech je jasné, že některé potřeby nelze svěřit jen trhu a působení tržních mechanismů, v tomto případě jde o sociální péči, zdravotnictví, vzdělávání, budování veřejných komunikací a péče o životní prostředí apod.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet