Jak se žije v domově důchodců

Autor článku: Dagmar Dnešní domovy důchodců co se týká jejich exteriérů a interiérů působí velmi příjemně, povětšinou jsou to novostavby. Mají pohodlné a moderní zařízení, krásnou dlažbu, koupelny, jídelny s hřejivými barvami, vkusnými a příjemnými doplňky a květinami, tak ochotný personále.

Staví se a postavilo se mnoho krásných staveb pro seniory. Užívají se i staré ne moc vzhledné domy, ale těch je čím dál méně.

Jak se asi člověk cítí v prvních dnech a týdnech svého života zcela vyměněného si asi neumí představit nikdo, kdo sám neprožije. Některý člověk je příliš úzkostlivý a zažívá velmi nepříjemné pocity studu, smutku, prázdnoty… někteří lidé jsou odjakživa společenští a dokonce se do domova důchodců těší na společnost, kterou doma o samotě nemají.
Někteří si zde zvyknou, jsou docela spokojeni a někteří si nezvyknou bohužel nikdy.

Mnozí by tak rádi dožili se svými dětmi, někteří nechtějí obtěžovat a raději zbytek svého života stráví v domově než, aby dali najevo své pravé skutečné přání zůstat doma. Někdo to bere za samozřejmost a věří, že si zvykne. A někdo má to štěstí, že žije v harmonické rodině do konce svých dnů, protože hrdost je až na druhém místě a nakonec zjistí, že děti zase tolik neobtěžují. Ale jsou i rodiny, kde tohle bohužel není možné.

Zařízení a náplň dne:
Pokoje bývají po 1 – 3 obyvatelích (výjimečně více), na patře společně bydlí muži i ženy, v pokojích je toto rozděleno, pokud si nevyžádají společné bydlení, buď manželé nebo později se seznámené dvojice.

Jaký je v domově režim a náplň dne:
Ráno po 6. hodině začíná den úklidem, kdy uklízečky vytřou země, utřou stolky, poklidí odpadky. Poté obyvatelé vstávají z postelí, tu si ustelou na denní stav, to znamená peřiny zasunou dozadu a překryjí dekou, aby zde mohli sedět, odpočívat a polehávat. Pak je jim přinesena snídaně. Většinou je to pečivo se sýrem, marmeládou, medem, máslem, čaj nebo káva. Po snídani přečte některá z pečovatelek noviny, kdo chce si udělá malou rozcvičku opět s pečovatelkou a odchází se na pokoje.

V dopoledních hodinách si důchodci nechají nakoupit drobnosti k jídlu a pití, jsou doprovázeny na procházku nebo k lékaři, čtou si, povídají. V některých dnech bývá společná kulturní akce v rámci budovy – například koncert, divadlo.., v letních měsících bývá pořádán výlet mimo město a na požádání jsou důchodci méně pohybliví doprovázeni na procházku parkem či na nákup. V dopoledních hodinách také probíhá velká hygiena – koupání, která je plánována, na každý den pro někoho jiného – pro ty, kteří ji již sami nezvládnou. Malá hygiena se provádí všem denně, očista obličeje, rukou a čisté oblečení. Tuto činnost provádí ošetřovatelky. Jedná se o obyvatelé, kteří již nejsou soběstační, ti druzí se o sebe samozřejmě starají sami, jako i chodí ven podle svých potřeb.

Dále den pokračuje obědem, kdo má problém s jídlem, postará se o něj pečovatelka a nakrmí jej. Po obědě je asi do 14 hodin odpolední klid, kdy se na pokojích pospává.
Kdo nechce, může čas trávit ve společných prostorách a při televizi.
Potom se roznáší svačina a bývá odpolední program – společné čtení, opět vycházky, doprovod na nákup, kadeřnice, pedikérka, televize, čtení, společné posezení ve společných prostorách.
Nebo samostatný program soběstačných seniorů.

Večeře asi kolem šesté a po ní večerní klid, který může být vyplněn televizním programem nebo svým vlastním. Poté noční klid a spánek.

Jídel se vaří několik, podle druhů různých diet obyvatelů. Pečovatelky dohlíží na léky a na psychickou stránku jednotlivců, stará se o jejich pobavení a rozptýlení.

O víkendech bývají senioři navštěvování rodinou nebo známými. Někteří senioři jezdí na víkendy k rodině.

Pečovatelky a ošetřovatelky jsou vyškolený a patřičně vzdělaný personál, který má svou práci velmi rád, i když je tato práce náročná, je u žen určitého typu velmi oblíbená a žádaná na trhu práce. Ústav zaměstná jen opravdu vzdělanou pečovatelku (střední vzdělání) a pokud možno s co největší praxí, s velkou dávkou empatie.

Výhodou dnešní nezaměstnanosti je, že se každý zaměstnanec snaží, tak se můžeme spolehnout i na kvalitní práci personálu v domově důchodců.. Personál je skutečně ochotný, obětavý a o své svěřence, kteří jsou mu přiděleny se opravdu zajímá, nejen z povinnosti. Většině žen se toto povolání stává posláním jako je tomu u lékařů a svou práci se seniory nebo zdravotně postiženými lidmi opravdu milují a dělají ji velmi dobře. Ale jak moc to pro toho kterého člověka znamená, můžeme posoudit až tam budeme. Jistě se není čeho bát, dá se zde vést plnohodnotný život po několik let, záleží na zdravotním stavu, pokud zdraví slouží, je zde klid, péče, pobavení i svoboda.

Jistě existují i špatné zkušenosti, ale ty jsou třeba raději řešit až se stanou, ne se jimi trápit dříve.

Autor: Dagmar, Foto: Internet