Mezinárodní den žen – včera a dnes (malá úvaha)

Autor článku: Dagmar Někteří z nás ještě stále slaví MDŽ, někteří již na tento svátek úplně zapomněli a někteří slaví Den matek v květnu a ten zbytek neslaví z těchto minulých i současných svátků nic.Někdo je možná rád, že tento svátek odpadnul s novým politickým systémem a někomu možná chybí.

V každém případě alespoň v tento den ženy měly příležitost pocítit, že si jich muži na pracovištích váží, že je uznávají, manželé a děti měli příležitost poděkovat za obětavost, lásku, starost o rodinou pohodu a spokojenost, o pocit zázemí celé rodiny, mohli poděkovat za práci, kterou ženy každodenně zvládaly, jelikož zvládat musely.

A jak je tomu dnes, jak se staví muži k ženám ať již na pracovištích nebo v rodinném kruhu coby k manželkách nebo matkám?

Pokud se člověk chvíli soustředí na tyto vztahy je vidět obrovská změna. Gentlemané zcela zmizeli a pokud se s ním žena náhodou setká ani nevěří a pokud ještě existují, tak ve starší generaci, v generaci seniorů nebo některých – málokterých mužů středního věku.

Proč je tomu tak?

Ano, ženy bojovaly o emancipaci, o možnost vzdělání shodující se se vzděláním mužů, o možnost pracovat v oborech, které zvládá i žena, i když si to muži nemyslí, o stejný plat či mzdu za stejnou práci, za kterou ještě dodnes muž dostává více, i když je odvedena stejně dobře nebo špatně, ve stejném čase, proč je tomu tak a proč tomu tak tenkrát ze sta procent bylo, to je otázkou, na kterou dosud neznám nejen já odpověď. Ženy jsou zaměstnané ve funkcích jako muži, se stejnou pracovní dobou a přesto neustále musí zvládat rodinné úkoly, starat se o blaho dětí, o správnou výchovu dětí o zázemí a teplo domova všech členů.

Ano, to je patrně výsada ženy, kterou muž zpravidla nemá od přírody danou v takové míře, ovšem samozřejmě jsou výjimky, kdy žena je zcela neschopná zařadit se jako žena – matka a manželka a postarat se o výše uvedené a jsou rodiny, kdy o tohle se musí postarat z větší míry muž a umí se starat dobře a je za to taky patřičně oceňován, chválen, obdivován, zatímco u ženy je to zcela samozřejmé a opak je v mnohých názorech lidí neomluvitelný. Rovněž je už ženy samozřejmé když řádně zvládá svoje zaměstnání i roli matky a manželky, pokud se jí vše nedaří, je povětšinou odsouzena a nahrazena vhodnou milenkou.

V poslední době je nejen mnou velmi často pozorováno, že muž (týká se mladší generace, ale mnohdy i střední generace mužů a dokonce i u některý mužů padesát let a více) vyžaduje od ženy, úspěch v zaměstnání, co nejvyšší vzdělání, co nejvyšší uznání, vynikající post, skvělý výdělek a k tomu dokonalou milenku, pořádkumilovnou ženu, starostlivou matku, mnohdy výbornou kuchařku, nákupčí, uklízečku, vychovatelku a k tomu vždy upravenou a vtipně naladěnou ženu.
Mnozí mladí muži nechtějí zakládat rodinu, bojí se, že ji neužíví a že jej žena bude využívat, že ženě jde jen o peníze. Ano, strach v dnešní nejisté době jistě je, a to u obou pohlaví. Žena touží po silném muži, protože ví, že se slabým patrně založit rodinu nezvládne, ztratí klid a nemůže se plně věnovat rodině v dobré pohodě, ale žije ve stresu často se bojí o přežití, jako i muž, který toto velmi často řeší alkoholem, protože nezvládl svou roli živitele. Mnozí se cítí méněcenně, když žena vydělá více, ale mnohým mužům to začíná vyhovovat a dokonce si to tak přejí.

Mnoho mužů, zejména těch nejmladších, považují za samozřejmost, že žena je rovnoprávná, že je vlastně jako muž, nejraději by se nechal od takové silné anebo dobrácky smýšlející ženy živit a dokonce si užívat na úkor ženy. Muži přestali vnímat ženu jako pohlaví slabší, citovější, křehčí, které díky své dané vnitřní síle se většinou snaží neustále bojovat a nepodléhat zlým obdobím. (Samozřejmě kromě slabších výjimek, které také podlehnou raději alkoholu nebo drogám než by čelily problémům).
Mladší generace se nechce vázat, chce mít jen vztah založený pouze na nezávaznosti a sexu.

A to i mladé ženy začínají takhle smýšlet, i když přírodou jistě není dáno, aby tohle ženu delší dobu uspokojovalo, proto hledá zázemí, rodinu u silného muže, se kterým lze založit rodinu. Bohužel jde i o finanční stránku, pokud je to žena, která ví, že by rodinu nebo jen sebe a dítě sama neuživila. Jenže starší muž už většinou děti má z minulého manželství a další děti nechce, protože se bojí, že už další rodinu nezvládne výborně uživit a postarat se o ni.
Ženy se přestaly cítit jako ženy, gentlemané vymřeli a tak přirozeně začaly být (mnohé) vypočítavé a vybírat opravdu jen muže dobře finančně zajištěné, s dobrým pracovním uplatněním. Muži jsou nazlobeni, že jsou ženy takové a ženy zase že jsou muži takové. Obě dvě strany v mnohých případech využívá jeden druhého a silnější vyhrává nebo ten méně zamilovaný či méně milující.
Celé tyto vztahy mezi oběma pohlavími se nesmírně liší od dob našich dědečků, pradědečků. Ne že by se způsob života těchto generací měl vrátit, kdy žena ( a to i dodnes v mnohých rodinách dříve narozených) je po celý život služkou mužovi, i když pracuje stejný počet hodin, ostatní je na ní, včetně dokonalé obsluhy muže. Je to zakotveno ještě z výchovy starší generace, obkoukané od rodičů. A mužové to považují za samozřejmost, pokud je k tomu žena svolná, jsou dokonale spokojeni. Některé ženy to považují za samozřejmost, jiné to ponižuje, ale pro klid to trpí. Pokud muž ženě nějakým způsobem tuhle nepřiměřenou starost oplatí, pak je vše v pořádku, ale mnozí nejen nenahradí, ale dokonce ženu ponižují.
Dříve, když ženy byly doma a staraly se pouze o domácnost a spoustu dětí a muž je všechny živil, bylo to na místě a role rozděleny. Proč to tak ale v některých rodinách zůstalo, i když žena pracuje stejný počet hodin v zaměstnání a dále doma a bez mužové pomoci, to se mi nezdá nejen v pořádku, ale spíše nepochopitelné a rozhodně nespravedlivé.
Slyšela jsem skvělý názor, že žena je silnější než muž, více vydrží, jak fyzický nápor, tak psychický nápor, má dán vysoký práh bolesti – je to příroda, aby žena mohla přežít. Tudíž musí vše vydržet a muž si je toho vědom a zaměstnavatel to velmi rád využívá, jednoduše ví, že by práci nezvládl, ale zaplatit ji správně za tuto těžkou práci, kterou by on nedělal ani náhodou, o tom ani zmínka.
Muž zkrátka byl a je pán tvorstva a s mnohými méně inteligentními muži se domluvit nedá. Prosazuje jen svou, vše musí být ve vztahu po jeho chuti a nálady a když ne, je zle a muž hledá vhodnější ženu, která bude ( a to i v dnešní době) více poslouchat.
Článek není namířen proti mužům, je jen malou úvahou na vyvíjející se vztahy muž – žena, zaměstnavatel – žena, které se nevyvíjí ku prospěchu ani jednoho.
Je spousta mužů, kteří zase naopak trpí s nesprávnou nemilující ženou, se špatnými zvyky, charakterem, výchovou či názorem. Se ženou, která myslí a hodlá myslet jen sama na sebe, se ženou tvrdou a vypočítavou.
Je to jakýsi špatný vývoj ve společnosti, ale koneckonců, který vývoj co se týká vztahů a nejen jich se ubírá lepším a kvalitnějším směrem?.

I přesto, kdo slaví vytrvale Mezinárodní den žen, přeji krásnou oslavu a oboustranné poděkování, pokud to někde tak správně funguje a věřím, že ještě je takových rodin dostatek, což je krásné a nejcennější.

Autor: Dagmar, Foto: Ladislav Kubesa