Mluvme o stáří 1

Autorka článku: Vlasta Otychová JAKÉ BUDE MOJE STÁŘÍ? Náš portál se zapojil do kampaně MLUVME O STÁŘÍ seriálem rozhovorů s lidmi různého věku a vzdělání. Otázky budou stále stejné. Dnes na 15 otázek odpovídá ŹENA, středoškolačka (studentka VŠ), 20 LET.

1. V kolika letech bys chtěla jít do důchodu?
   Třeba v 60, s prodlužujícím se věkem bude v tomto věku  člověk schopen si něco užít a žít plnohodnotný život.
2. Jaké budeš mít v důchodu povinnosti?
   Doufám, že žádné. Jedině nakoupit a postarat se o sebe. Vyprat, vyžehlit, domácí práce.
3. Kolik hodin denně budeš své povinnosti plnit?
   To jsou srandovní otázky ve 20 letech. To člověk o důchodu vůbec nepřemýšlí, jak je stráášně daleko.  Tak 3 hodiny povinností.
4. Jak často budeš chodit k lékaři?
   Co nejméně. Lékař vždy zjistí i ty choroby, o kterých nevím, a v čekárně chytnu i ty, co nemám.
5. Co budeš dělat na počítači?
   Nějaký přivýdělek. Peníze se hodí vždycky.
6. Co budeš číst?
   Historické romány a časopisy.
7. Jak se budeš stravovat?
   Pravidelně, doma, budu vařit.
8. Jak budeš  trávit volný čas?
   Pokud nebudu muset pracovat, tak se svými dětmi, kamarádkami, manželem. Budu chodit na vycházky, na kafe a na pracovní schůzky v souvislostíi s přivýdělkem a prací.
9. Kde budeš nakupovat a co?
   V nějakém obchodě, který bude blízko budu kupovat  potraviny.
10. Jak často se budeš  stýkat se svými příbuznými?
    Aspoň 1x týdně.
11. Kde se budete setkávat?
    U mě doma.
12. S kým budeš bydlet?
    S manželem. S dětmi ne.
13. Jak velký budeš mít byt nebo dům?
    Něco malého, tak 3+1 nebo 4+1, aby se to nemuselo moc uklízet.
14. Jaký budeš mít příjem a na čem  závisí?
    Můj příjem bude důchod a přivýdělek, děti příjmy doplní.
15. Jak budeš trávit dovolenou?
    Jestli na ni budu mít, tak u moře.

O stáří se mladým lidem vůbec nechce mluvit. O čemkoli budou mluvit bez zábran a odvážně, ale stáří „zazdili“ s tím, že je nesmírně daleko, tak daleko, že nejspíš ani nepřijde. Dotazníků už mám hotových několik, ale včerm se vzácně shodují je, že nikdo nechce bydlet s dětmi. To je jednotný názor bez ohledu na věk toho, kdo odpovídá. Je to docela zajímavé, protože to vypadá, že vláda se hodlá ubírat právě tímto směrem – provázaností generací. Nicméně „generace“ o to nijak nestojí. Asi je to tím, že čas výměnku je příliš daleko za námi. Ono to soužití také nebylo ideální, jak si mnozí pamatují. Těžko dnes říct, jak velké procento výměnkářů bylo nespokojených a raději by spoléhalo na státní důchod ( který nebyl). Vzpomínají si pamětníci?

Autor: Vlasta Otychová