Potřebujeme být šťastnější

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Každý snad uzná, že štěstí a neštěstí závisí do určité míry na příčinách, které leží v každém jednotlivci a jen částečně na vnějších okolnostech. I když, jak pozoruji, lidé to často vidí opačně.

Závidíme milionářům?
Kdysi se říkalo: „Je šťastný jako král.“ Člověk opravdu může zvýšit své štěstí svým individuálním zdravým rozmyslem i bez vnější prosperity, a tím navazuji na svůj článek, v kterým jsem psala, že je nutné vzít svůj život do vlastních rukou a jsem i v těchto souvislostech o úspěšné možnosti tohoto kroku zcela přesvědčená. Ale v jiných směrech závisí štěstí člověka na věcech, které nemůže ovládat, jako je ekonomický úspěch státu, v kterém žije. Jsou lidé, kteří tvrdí, že každý zdravý a rozumný člověk se může učinit šťastným dobrou životní filozofií, i kdyby byl nejchudší. Ale je mnoho lidí, kteří přikládají větší význam, než životní filozofii, vnějším okolnostem.

Je stoicismus cesta?
Ve starém Řecku, jak jsem se ve svých minulých článcích zmínila, v období, kdy Řekové ztratili politickou svobodu, mnozí z nejmoudřejších mužů přijali stoickou filozofii. Ta učila, že pravé štěstí pochází vždy z nitra člověka a že si ho bude poctivý člověk vždy vážit, i kdyby s ním osud co nejtvrději zahrál. Tuto nauku přijali Římané, nejvíce ji hájil Marcus Aurelius. Nemohl ovšem posoudit, jak dalece by se cítil šťastným, kdyby se stal hladovícím chudákem, avšak první křesťané, jejichž morálka se hodně podobala stoické dokázali, že někteří lidé mohou být šťastní i přes chudobu a pronásledování.

Sebekázeň, sebevědomí a moudrá životní filozofie
Nikdo snad nemůže popřít, že sebekázní, sebevědomím a moudrou životní filozofií lze mnoho učinit pro zvýšení osobní spokojenosti. Ale když se obecně tvrdí, že ve státě mohou takové věci nahradit sociální a politická zdokonalení, potom je, bohužel, přehlíženo mnoho důležítých aspektů. Nuže, když ponecháme stranou různé výstřední jevy „pozemského štěstí“, můžeme říci, že průměrní lidé mohou dosáhnout štěstí i při malém blahobytu, pokud jsou zdraví, mají bodrý názor na svět a mají i zdravou životní filozofii, což jsou osobní záležitosti. Ale jakmile se blíže podíváme na příčiny spokojenosti nebo nespokojenosti, už jsme ve světě politiky a státní ekonomiky.

Zdraví a prosperita
Snad k nejradostnější stránce světa náleží snížení nemocnosti a úmrtnosti. Ale jak toho bylo dosaženo: zlepšením veřejného zdravotnictví, stavění zdravého bydlení, budováním nemocnic a poraden. Tedy, řekněme to tak, že tohoto štěstí bylo dosaženo veřejnou cestou, nikoliv osobní cestou. Dalším zdrojem pozemského štěstí je umění si vytvořit veselou náladu, ale pokud je vytvořena silou vůle, pak se zvrhne v nebezpečné dráždilo. Spontánní veselá nálada, která je jediným zdrojem štěstí, závisí na řadě příčin, částečně fyzických a částečně duševních. Především je to správná psychologická výchova v mládí. Dále jako zdroj štěstí je považována zdravá životní filozofie, kterou je nejen těžké najít, ale také si ji osvojit. Častou příčinou životní nespokojenosti je rozdíl mezi cenou, kterou si člověk připisuje a kterou mu připisuje jeho okolí. Podobným přeludem trpí neúspěšní lidé, kteří si zpravidla postaví ve svém životním podnikání příliš vysoký standard a pokud ho nedosáhnou, cítí se nešťastnými a zneuznanými. Proto je velkým uměním a moudrostí správně oceňovat své schopnosti a síly a současně nikdy nebýt zbytečně poníženým a ani pokorným.

Výchova a tisk
Výchova a tisk v současné době vede k destabilizaci v soukromém životě lidí i ve veřejném životě, což se projevuje nežádoucím způsobem, který přivádí společnost do ztráty zdravého sebevědomí, radosti a obecného štěstí. Pokud si uvědomíme fakt, že jednotlivci utváří společnost a společnost se skládá s jednotlivců, pak si musíme uvědomit, jak je důležitý postoj každého jednotlivce nejen k vlastnímu životu a budování základů k osobnímu štěstí, ale také postoj společnosti směrem k jednotlivcům. Sobectví, egocentrismus, podceňování lidí, neúcta k lidem, budování falešných iluzí o tom, co štěstí je a jak ho člověk může dosáhnout, vede i k vedlejším cestám, po kterých kráčí příliš mnoho lidí, kteří se snaží napodobovat již zdánlivě šťastné a úspěšné jedince a staví je jako vzor k dosahování spokojeného života. Zdrojem ke štěstí společnosti je bezesporu budování sociálních cílů, které nevedou v rovnostářství, ale ke spravedlnosti a zdravému soužití mezi lidmi. Ale jak se zdá, zatím se sociálními otázkami zabýváme pouze okrajově. Jak jsem konečně již podotkla v minulých úvahách.

A tak …
Řádná a moderní sociální reforma, odpovídající možnostem státu a individuální osvícenost ve věcech života jsou dvě stránky jednoho velmi složitého, dlouhého a nesnadného procesu v České republice. Jedna stránka souvisí s druhou. A je nutno se dívat na tento proces ne jako na levicovou politiku, které se vyčítá rozhazovačnost v sociální sféře, ale jako na nutné kroky, které zabrání hluboké společenské krizi. která se nedá v penězích vyčíslit. Je třeba změnit zásadně pohled na problematiku seniorů, jejichž život se prodloužil, přicházející generace do nepříliš příznivého ovzduší a mladých lidí, kteří za těchto podmínek nemohou získat ani zaměstnání a ani prostředky, aby si vybudovaly rodiny. Za více než dvacet let, kdy budujeme kapitalismus v Čechách, jsme se těmito otázkami nezabývali a upřednostňovali jsme ty sféry, které v současné době havarují. A v ruku v ruce kráčí i nebezpečný úpadek jednotlivců, skupin a vrstev, z nichž střední vrstva, která již není vyhraněná, nese nejvyšší tíhu nepříznivého vývoje v podobě ohrožení zaměstnanosti, zvýšení tlaku v podobě škrtů a rozpadů rodin včetně zklamání, že čím dál méně jsou schopni podporovat své děti.

Je čas, abychom začali přemýšlet, kudy vede nebo nevede cesta k trvalé stabilitě a spokojenosti lidí, abychom se brzy nepropadli do všestranné chudoby, z které není východisko. Z dlaně chlup nevytrhneš! Ale podle mého názoru, je nyní nejdůležitějším krokem, přistoupit k sociální reformě po té, co se stabilizují veřejné finance. A přizpůsobit ji českým podmínkám, ne pouze okopírovat způsob, zavedený v jiných společnostech, které mají kapitalistický vývoj daleko delší dobu zažitý.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Ladislav Kubesa