Senioři rádi vtipnou kaši …

Zdroj: Internet Nemračit, snažit se o pozitivní myšlení, nadhled, sluníčko se blíží a všem bude radostněji. A co s trochou nadhledu zavzpomínat?

Vyrůstal jsi v 50-tých, 60-tých, 70-tých letech?
A jak jsi to vůbec PŘEŽIL????????

Auta neměla žádný pásy, opěrky hlavy a airbag..
Na zadním sedadle bylo veselo a ne nebezpečno..
Dětské postýlky a hračky byly barevné a natřené
jedovatými nebo přinejmenším pochybnými laky..
Neexistovaly žádné dětské pojistky na zásuvkách,
na dveřích aut, dózách s léky a na čistících prostředcích..
Na kole se jezdilo bez helmy..
Pili jsme vodu ze zahradních hadic, z pochybných zdrojů
a ne minerálku ze sterilních lahví..
Směli jsme ven jen za podmínky, že budeme do tmy doma,
neeistovaly mobilní telefony, nikdo nevěděl kde jsme a co
děláme – NEUVĚŘITELNÉ!
Vyučování bylo jen dopoledne a na oběd jsme byli doma..
Jedli jsme sladkosti, chleba s máslem, pili jsme nápoje se
Skutečným a nikdy jsme neměli problémy s nadváhou,
byli jsme pořád v pohybu a aktivní..
Dělilo se nás pět nebo šest o jednu limonádu a nikdy proto
nikdo neonemocněl nebo nezemřel..
Neměly jsme playstation, video, internet, 99 televizních kanálů,
počítače, telefony –měly jsme KAMARÁDY.
Stavěli jsme motokáry a ti z nás, kteří měli to štěstí a u domu měli
asfaltovou silnici zkoušeli lámat rychlostní rekordy, aby potom
eventuelně v polovině zjistili, že zapomněli na brzdu. Po několika
nehodách byl i tento problém vyřešen..
Směli jsme ven pěšky nebo na kole i několik kilometrů za svými
kamarády a jednoduše zaklepat na dveře nebo i přímo vejít do domu
a hrát si. Ano, venku v tom nebezpečném světě a docela sami,
jak je to možné??
Hráli jsme fotbal na jednu bránu a když někdo nevyhrál neměl z toho
Psychické trauma a svět se nezbořil..
Někteří žáci možná nebyli tak dobří jako jiní a když zůstali sedět, tak
zkrátka opakovali rok, nebyli posláni k psychiatrům nebo psychologům,
nikdo neměl dyslexii, problémy s koncentrací, nikdo nebyl hyperaktivní,
prostě si jen zopakoval jeden rok. Každý dostal svou šanci..
Měli jsme modřiny odřená kolena, někdy i vyražené zuby, ale nikdy nikdy
nebyl kvůli tomu někdo obviněn – i když došlo k neshodám a rvačkám,
nikdo nebyl vinen jen my sami.
Zůstává otázka – jak jsme tohle všechno mohli přežít a ještě k tomu
rozvíjet svoji osobnost??
Měli jsme volnost, čas na hraní, úspěchy i neúspěchy a učili jsme se s tím žít..
Neřekne si mladá generace že to byla nuda…,
Ale nebyly jsme snad štastní??

Zdroj: Internet