Evropský sen: Budeme si ho konečně snít i prožívat?

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Američané jsou jiní než my. Dají spíše na materiální hodnoty, i když se nedá říci, že by nepěstovali duchovní stránku života. Ale mají mnohem mladší historii a také jiné kulturní zážitky. V Evropě se dá leccos ještě objevit, co je možné do snu zatáhnout.

Dovolená je jeden z evropských snů
Znám mnoho lidí, kteří si leccos odepřou, jen aby mohli vyrazit v krásných měsících na dovolenou a prožívat své chvíle odpočinku a vypadnutí ze všedního běhu života do romantiky vzdálených ostrovů v Atlantickém oceánu. Nebo do Indie. Pak si zakládají do svých elektronických fotoalb krásné snímky a vzpomínají na dny, které příjemně strávili. Američané jezdí rádi do Evropy, ačkoliv by nemuseli, protože jejich země má všechno, o čem se Evropanům může jen snít. Jenomže Evropané jsou lidé, kteří rádi objevují nové věci a také jsou více přiznivci klidu a pohody. A proto Češi někdy i rádi volí tuzemské dovolené, které jsou sice pomalu tak drahé, jak zahraniční, ale doma je doma.

Domy, auta a pozemky – to je spíš americký sen
Američané jsou zřejmě více zaměřeni na rodinné štěstí a proto také preferují pořizování nemovitostí a zakládání rodinných usedlostí. Evropané sice zkoušeli převzít ten kousek amerického snu, ale zřejmě od toho pozvolna opouštějí. Kupodivu, zdá se, že jejich ideálem je méně svazující způsob života. Nechtějí brát na sebe mnoho odpovědnosti a finančních závazků, což naplňování amerického snu předpokládá. A také finanční situace nutí mnoho rodin, aby si pořizovali levnější typ bydlení, do kterého nemusí stále investovat na opravy a rekonstrukce. Dokonce se zdá být ideálem bydlet v nájemních bytech, které mohou snadno opouštět a hledat jiné bydlení v jiném prostředí, pro ně vhodnější. Myslím si, že v Evropě nejsou ženy tak horlivými hospodyněmi, jako Američanky se svými kuchyněmi, obklopené celý život dětmi. Pochybuji, že takový model se někdy stane evropským snem.

Evropané nejsou tak ochotni se stěhovat za prací a obětovat ji zdravý rozum
Ne nadarmo mají nemoci způsobené prací anglické názvy jako „burning“, „workoholismus“. A také pojmy „bossing“ a „mobing“ jsou svým způsobem chorobou pracovního přetížení a psychických problémů lidí, kteří se k tomu propůjčí a nebo jsou obětmi tak špatného a trestuhodného zacházení. Myslím, že Čechům a Evropanům potažmo, nejsou tyto nepříjemné až zdrující jevy v zaměstnání neznámé. Američané dávají přednost práci před jinými činnostmi a není divu, pokud chtějí americký sen prožít a nechtějí dopustit, aby se stal posléze noční můrou. Jak se zdá, Evropané, i když z počátečního nadšení přistoupili na některé zvyklosti, převzaté do Američanů, dokonce mnozí i prošli peklem vyhoření, peklem workoholismu, nebudou dále něco takového šířit a pěstovat. Američané jsou schopni a ochotni putovat za prací. Jejich země tak veliká a má tolik příležitostí, že to lidem nepřipadá divné, že se stěhují ze země do země.

Kam se asi budou Češi stěhovat za prací v Čechách?
Například v Čechách to vůbec nepřipadá v úvahu, i když někteří navrhovatelé zákonů, a vzpomeňte si, že se to skutečně prosazovalo, předpokládali, že lidé se za prací budou stěhovat anebo jezdit po dálnicích z kraje do kraje. Nechci se ani šířit o tom, jak si to asi představovali, když už tehdy se dalo předpokládat, vzhledem k ekonomické a demografické situaci, že v některých regionech si ani místní práci nenajdou. Natož nějací „přistěhovalci“, kteří by jen místním stěžovali možnost spoléhat na umístění prostřednictvím pracovního úřadu. Nebo že by se někdo stěhoval do chudšího regionu, jen aby našel práci?

Sociální otázka je nyní priorita pro Evropu
Asi je důležíté, po poznání, že „nikde pečení holubi nelétají do úst“, že z „dlaně chlup nevytrhneš“, že tak „dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“ a po překonání multikulturní koncepce pro Evropu jako nevhodného modelu, se bude muset řešit sociální problematika a problematika rodin. Panu Nečasovi už dlouhou dobu leží v šuplíku prorodinný balíček, který je nutno dopracovat, rozdiskutovat a hlavně dokončit. Myslím, že tam má i řešení problematiky seniorů a mládeže. To z doby, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí. Jistě, že bude laděn podle jiných evropských zkušeností a že se dočkáme příznivějšího vývoje.

Mít svého cvokaře – to není evropský sen
Máte depku? Jste frustrování? Jste ve stresu? Je velmi lehké se do takového stavu dostat, těžké se z něho vymanit, a pak psychologické poradny a psychiatrická léčba nemá ani v Česku, ani v Evropě, takovou oblilbu, i když z počátku, na prahu budování kapitalismu v Čechách, někteří usilovali o módní hit „mít svého cvokaře.“ Pamatuji si, jak kolem poloviny devadesátých let byly k mání kazety namluvené velmi výmluvnými texty, které lidé používali před spaním, aby lépe usínali, nebo podprahovým působením, aby zhubli nebo se šťastně zamilovali a dokonce existovala celá serie namluvených kazet ke každému astrologickému znamení. Činnost je to sice výnosná a zábavná, než se stane někdo závislý na takových prostředcích a místo toho, aby šel klidně spát, se před spaním baví a narušuje si první fázi spánku. Ale určitě si Evropané s takovými problémy hravě poradí a nebudou už muset krmit psychology, vynakládat obrovské prostředky na záchranu svého duševní rovnováhy, když si vybudují postupně svůj život podle svých koncepcí a možností a přestanou fantit za cizími a odtažitými modely.

A třeba konečně budeme zase poslouchat slušnou hudbu
Vzpomínáte si na italské plážové hity, na švédskou Abbu či anglické skupiny, které zářily na nebi pop music? A to nemluvím o krásných hlasech našich českých zpěváků, kdykoliv si člověk, a rád, pustil rádio. Možná, že se Evropa zase poohlédne po svých talentech a začne je, ve všech kulturních oborech prosazovat. A zase budeme číst skvělé a moderní evropské knihy, poslouchat evropskou hudbu všech žánrů a i k nám třeba zavítají malíři z různých koutů Evropy a my budeme mít všichni pocit, že k sobě kulturně patříme.

Myslím, že je na čase, abychom si snili vlastní, ne cizí sny a žili na našem starém kontinentě jako kulturní, staré a zkušené společnosti, které mají své konflikty, vzestupy i pády dávno za sebou. A v tom vidím nejen prosperitu lidí, ale i států, které se rozhodly, že mezi sebou uzavřou smlouvy o Evropské unii. Za pokus to stojí.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet