Přecitlivělost nebo nevhodné léky?

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Také občas nemám náladu se smát anebo mi chybí důvod k radosti, ale bráním se, abych propadala smutku, žalu nebo pocitům strádání. Stále se něčím zaměstnávám anebo se snažím dodržovat rozumný životní režim.

Zásadně nepropadám zoufalství, zbytečným starostem o chod světa a hledím si udržet psychické i fyzické zdraví i navzdory stresujícímu povolání a i vlivům, které na mne občas doléhají. Duševní činnost kombinuji s koníčky, které pěstuji a které mne nutí se soustředit a koordinovat, nemyslet na práci a lidi s ní spojené a odpočívat. Dávám přednost rozumnému úsudku před iracionálními představami, které nelze naplnit, ale které mnoho lidí stále ovládá.

Chybí nám znalost duševní hygieny

Myslím, že žijeme vypjatým způsobem života. Stále jakobychom k něčemu cílili a přitom si neuvědomujeme, jak se zbytečně psychicky vyčerpáváme. Všechno musí být nej … domácnost, práce, vztahy, nahozený úsměv a zapomínáme, že potlačování emocí může vést jen k jejich narůstání, až hrneček s tou kaší, kterou si pomalu v sobě vaříme, překypí a obsah se nezadržitelně valí po celém okolí. Dusíme v sobě naši přirozenost, protože druzí lidé nejsou schopni ji přijímat. Nejsou schopni konstruktivně diskutovat o problému, ať v rodině nebo na pracovišti, protože jakoukoliv kritiku, byť dobře míněnou, pojímají jako urážku a snahu je překročit v jejich kariéře či v jejich důležitosti.

… a tak

A tak se pěstují vztahy plné falešných úsměvů, řečiček, frází a pochvalných ód, které neurazí a tak se zbavíte strachu z konfliktů, které, když vybouchnou, nikoho nešetří ani na cti, ani pro budoucí klidné setrvání v práci či v soukromých vztazích. A z toho také pocházejí pomluvy. Prostě to někdo nevydrží a to, co se ostýchá říci někomu do očí, musí někde vypustit z pusy ven. Na chvíli se mu uleví, pokud cítí, že ten druhý, kterému to vykládá, s ním bezvýhradně souhlasí, ale často se stane, že se důvěrné postěžování provalí. A následky jsou nevídané. Všichni zúčastnění mají založeno na frustraci. Jsme v tom namočeni všichni, protože z jedné strany se obáváme hovořit i s nejbližšími o problémech a z druhé strany nás to trápí natolik, že je v sobě neumíme rozpouštět, nedovedeme odpouštět a nějaká neznámá síla nás stále popouzí se tím zaobírat až ke ztrátě spánku a duševní rovnováhy.

Duševní hygiena je stejně důležitá jako fyzická

Jenomže nevíme jak na to, abychom bez lexaurinu a jiných podobných přípravků v sobě rozpustili nespokojenost, obavy, strach a úzkosti, které pochází z neustálých změn, konfliktů kolem nás, mnohdy iracionálních závěrů z naprosto normálních problémů, obavy z lidí okolo nás, kteří nepředvídatelně reagují, protože mají také naskládáno mnoho obav, strachu, úzkostí a zlosti, kterou nemohou projevit, aby se na ně někdo, pro ně důležitý, nepřestal usmívat. Ještě to tak … možná, že nepozorujeme anebo si neuvědomujeme, kolik lidí, nám známých, trpí počínající nebo rozjetou depresí. A každý má jiné spouštěče. Jsou to mnohdy maličkosti. Naprosto zanedbatelné příčiny, které mohou být důvodem k nepředpokládaným problémům. Divíme se například, proč někdo, koho známe, se chová najednou jinak, reaguje jinak a i když si myslíme, že máme docela přátelský vztah, na nás vylije kvůli hlouposti „kýbl pomyjí“? Ano, v takové situaci. pokud máme to uvědomění a vůli, je třeba nejen rozpoznat stav lidí, mezi kterými se pohybujeme, ale také svůj vlastní a snažit se se od toho odpoutat. Třeba vnitřním příkazem. Nebo modlitbou či asánou. A hodně nad tím přemýšlet, ne jen vzdorovat, ale rozpouštět cíleně negativní pocity tak aby v nás nezůstávaly zbytky, na kterých mohou další zlobné a nepříjemné pocity narůstat.

Svět je stále stejně krásný a složitý

I když se nám může zdát, že je všechno prostě hrozné, nejisté, zvrácené, děsivé, je to jen pocit, který máme vnucený mediemi, poměry na pracovišti i rodinnými sváry. Ale ve skutečnosti, svět kolem nás je stále podivuhodně krásný a přináší nám dary, které zaslepeni často iracionálními pocity, nevidíme a nevnímáme. Šumění deště, stmívání a svítání, takové křehké chvíle, obloha rozsvícená hvězdami a měsícem, slunečný den, zpěv ptáků a vůně i krása květin a stromů, nabitých energií a oplývající barvami. Je třeba se ztišit, nic nechtít, jen se nechat hýčkat lázní slunečního svitu, přirozených zvuků přírody, jako je ptačí zpěv, šplouchání vody, zvuk vodopádu, čerstvého vzduchu, jimž proniká vůně a sluneční paprsky. Je třeba hledat v sobě zdroje síly a vůle vidět krásu, která naplní naši vyprahlou duši novou silnou a energií. Nic nestojí za to, abychom ztráceli dary života, pocity štěstí a blaženosti. Opravdu, nic za to nestojí!

Srdíčkové povahy

Je mnoho lidí, kteří velmi upřednostňují tzv.citový život. Potřebují důkazy o tom, že je mají všichni rádi a snaží se na sebe vázat city druhých lidí, aniž je však stejnou měrou opětují. A pokud se jim to nedaří, upadají do deprese. Berou antidepresiva, neustále o tom mluví a snaží se vzbudit soucit a lásku pro své naplnění. Ale nikdo od nich nemůže očekávat, že budou své city také rozdávat. Často pláčí, stěžují si na své blízké, že je nemají dost rádi, že neberou telefon, když jim volají, že mají potom úzkosti, jestli se jim něco nestalo, ale ve skutečnosti propadají panice, když ve chvíli návalu osamělosti a jakési prázdnoty nemohou s druhým, koho považují za blízkého člověka, mluvit. Chovají se nerozumně, nelogicky, ale často také krutě a sobecky. A ten, který ze soucitu i lásky se jim snaží jít vstříct, nakonec může zpozorovat i na sobě změny nálady, reakcí a je frustrován. Zdá se, že takové povahy jsou tyrany, od kterých je třeba se odpoutat. Ale co když je to nejbližší člověk, kterého máte rádi a od kterého právem očekáváte ohledy i lásku? Máte strach, že vás změní a že ztratíte vlastní individuální pocity i city a propadnete nekontrolovatelně také do stavu, který budete těžko zvládat? Pokud má takový trpící jedinec na vás citový vliv, pak je to velmi těžké se ovládat a žít vedle něho. A takových lidí, jak pozoruji, je čím dál víc. Jak se chránit a přitom je neopouštět?

Mohou na ně působit léky?

Jeden můj kolega je expert na užívání léků. Má je v krabičkách v igelitovém sáčku na všechny možné neduhy. Fascinuje mne, jak dokáže tabletky půlit a jednu po druhé polykat bez zapití. Několikrát jsem mu říkala, že když je nebude zapíjet, bude mít problémy s trávicím traktem, ale škaredě se na mne podíval, takže už mu do toho nemluvím. Jen jednou jsem podotkla, že by bylo lepší, kdyby měl takovou krabičku, do které by si je dávkoval na týden, ale on mi odpověděl, že nemá čas se s tím patlat. Je to opravdu odborník ve své profesi, i když v letech a jedna věc, která mu brání ve štěstí, že pro maličkost dokáže udělat úžasný skandál a urážet lidi neuvěřitelným způsobem, takže mnoho přátel nemá. A nikdy neměl, co ho pamatuji. Dvakrát byl hospitalizován s lehkou mozkovou příhodou, ale rozhodně mu to neubralo na kvalitě jeho práce. Ale spolupracovat se s ním nedá, což je velká škoda, protože kdo by snášel urážky a hysterické záchvaty, když se hledá nějaký chybně založený papír. Mohou některé léky na udržení fyzického stavu působit destruktivně na psychiku v nějaké vzájemné kombinaci? I takových lidí, jako je on, můžete potkat kdekoliv a kdykoliv. Výbuchy zlosti, hysterické záchvaty kvůli hloupostem, nesnášenlivost a pak – vyčerpanost.

Myslím, že stojí za to přemýšlet nad stavem okolí a vlastním, pokud nám na sobě záleží a chceme žít v klidu, protože obětovat svůj klid a rovnováhu lidem, kteří už propadli svým démonům, nemá smysl. Byť by nám byli drazí. Ale to je jen naše představa, že jsme na nich závislí. Nemusíme je opouštět, vzdalovat se, ale současně ani jim nedávat důvod, aby s námi vláčeli. Jsem přesvědčená, že mnozí za to vědomě nemohou a rozhodně si zaslouží soucit, ale ne náš život.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet