Jak využívat moc našeho podvědomí – 158

Autor článku: PhDr. Zdeněk Chmel Po všech těch „vis maior“, které slovník překládá nejen jako „vyšší moc“, ale i jako nepřekonatelné překážky a neodvratitelné události, si uvedeme slíbené další příklady o životě lidí vyššího věku, kteří se aktivně postavili svému „kalendáři“.

První z těchto osobností je pilotka Louisa Sacchiová. Jako šestasedmdesátiletá ještě létala přes Atlantický oceán s různými typy letadel – často i dvakrát týdně. Jednou uprostřed zimy jí ve výšce 3000 metrů vypovědělo službu topení. Když doletěla, bylo v její kabině minus 25 stupňů Celsia. Tato Američanka ale není jedinou starší dámou, která podávala takové výkony. Před zhruba čtyřiceti lety začala – tehdy dvaaosmdesátiletá Angličanka A. Bruceová – znovu létat. Zde je třeba připomenout, že se jedná o ženu, která vynalezla povolání stevardky a v roce 1930 v malém sportovním letadle obletěla zeměkouli. A proč začala znovu létat? Prý proto, aby nezapomněla na svůj oblíbený sport. A do třetice o ženách-pilotkách, které svým životem dotvrzovaly, že „člověk je starý tak jak myslí“ Jde o Francouzku J. Aurilovou, která létala jako zkušební pilotka na všech typech proudových letadel a překonala mnoho rychlostních rekordů a proto byla po své šedesátce vyhlášena „Nejrychlejší ženou světa“.

A není to jen 20.století. Mám také trošku pikantní příběh ze 17. století.Jsou to vlastně fakta, která vypovídají o tom, jak tehdejší dámy byly až do vysokého věku objektem zájmu mužů, obklopeny vážností a úctou, ale i ctiteli a milenci. Pani Ninon de Lenclos (která se dožila devadesátky), totiž nebyla jedinou dámou tehdejší pařížské společnosti, o níž básník prohlásil: „Stárla jako rozkvétající růže, šířící omamnou vůni“. Zralé ženy tehdy nepožívaly úcty a vážnosti jen ve Francii, ale i v Itálii, Španělsku či Rakousku. Dochovalo se například svědectví jedné Angličanky z roku 1716, která v dopise své přítelkyni napsala: „Vídeňským dámám ani šedivé vlasy nebrání v cestě za dobýváním nových srdcí…“ K tomu lze jen dodat, že nadarmo nevzniklo lidové rčení: „Láska kvete v každém věku“.

A my bychom mohli dodat, že právě ona je jedním z těch „zaručených léků na stáří“, o kterých jsme se již zmínili dříve. Už jsme také mluvili o pesimismu a optimismu. Pesimista na všem vidí jen to „černé“. Nic mu není vhod, všechno jej zlobí. A právě tato zloba mu zkracuje život, který (jak stále prohlašuje) NESTOJÍ ZA NIC. A podvědomí na to reaguje logicky: Jestliže tvůj život nestojí za nic, tak na co ti je? Nechceš tedy vlastně nežít? Je zřejmé, že tímto myšlením si takový člověk sám vsugeruje konec života. My už jsme se rovněž zmínili o sugesci a autosugesci. Říkali jsme si, že autosugesce, neboli psychické ovlivňování sebe sama, může vést jak k navození pozitivních, tak ale i negativních emocí, návyků i vlastností osobnosti.

Také dr.Joseph Murphy mluví o „sebeovlivňování prostřednictvím určitých a cílených myšlenek nebo představ“ a dodává, že si můžeme svobodně zvolit zdraví a štěstí, ale také opak. „Budete-li myslet na dobro, uskuteční se! Budete-li však myslet na zlo, dostaví se zlo.“ Autosugescí tedy můžeme zahnat strach,, můžeme dosáhnout navrácení paměti, můžeme docílit sebeovládání, můžeme za její pomoci bojovat proti komplexům méněcennosti, svému sebepodceňování. Ale můžeme také zkvalitnit svůj život a odsunout jeho neodvratný konec. Musíme „jen“ pozitivně myslet. Nikdy neříkejte: „To nemohu“, „Na to si netroufám“, „Já to nedokážu“ „Já se bojím toho či onoho“, „Já si nic nepamatuji“, „Já se nedokážu ovládat…“, „Jiní jsou lepší než já“. Nikdy si neříkejte „já už mám takového života dost“. Naopak, radujte se ze života, troufněte si jej žít naplno, říkejte si „já to dokážu“. Taková přání předávejte svému podvědomí – a ono vám je splní.

Připomeňme si, co jsme si již říkali o tom, jak působí tělesné reakce na duševní pochody. Stručně si to můžeme zrekapitulovat takto: Když vědomí zachytí myšlenku, která v mozkomíšním nervovém systému vyvolá odpovídající kmitání, dá podnět k podobnému impulsu ve vegetativním nervstvu, jehož prostřednictvím je tato myšlenka předána našemu podvědomí. A to ji předá vlastnímu tvořivému médiu, čímž myšlenka získá věcnou podobu. Myšlenka tak je z mozku předávána solárnímu pletivu, které je centrálou podvědomí. Tato centrála se potom postará o to, aby uvedená představa byla zrealizována jako tělesná reakce nebo životní událost. Musíme si tedy uvědomit, že naše tělo je duchovní krajinou a že duševno je takto začleněno do tělesné formy. Také si můžeme říci, že zvláštní druh inteligence našich buněk vnímá zájmy těla. Jestliže tedy naše myšlenka bude, že chceme žít plným životem bez ohledu na datum svého narození, pak to centrála našeho podvědomí bude realizovat reakcí těla. A to nebude stárnout. Alespoň ne tak, jako budou stárnout těla našich vrstevníků, kteří nebudou takto pozitivně oslovovat své podvědomí. Příště si povíme o tom, co obecně zkracuje život.

Autor: PhDr. Zdeněk Chmel, Foto: Internet

Dnes potřetí a naposled vysvětluji, proč se na stránkách TŘETÍHO VĚKU budeme setkávat v tomto roce jen jednou měsíčně. Dohodli jsme se tak s jejich majitelkou na základě toho, že budu pracovat na své další knize (5.díl GALERIE BRNĚNSKÝCH OSOBNOSTÍ) a z časových důvodů jsem proto nucen omezit své další aktivity. Svou poradnu ale neomezuji. Jak už víte, poradna sídlí v Brně a každý klient-ka se musí předem objednat (tel. 549 257 402 nebo 604 158 676 nebo e-mail: drzch@quick.cz). Klientům ze vzdálených míst, kteří nemohou do Brna přijet, radím prostřednictvím e-mailů na podkladě jejich znalosti knihy „Jak využívat moc podvědomí“, kterou si mohou rovněž objednat na uvedených kontaktech.