Jsme občané a ne zaměstnanci firmy ČR, s.r.o.

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Já chápu a přikláním k některými činům vlády, které by mohly přinést prospěch občanům. Ale nějak pozoruji, že spíš ovoce některých činů bude jíst až další, dospívající generace.

Po plošných propouštěních – „drobné“ vyhazovy
Také se tomu říká generační obměna. Nezvažuje se, že stát nikdy neměl v úmyslu zakázat nebo omezit věkovou diskriminaci a nikdy neměl ani v úmyslu, aby při generační obměně zaměstnanců ve státních organizacích zvažoval jejich potřebnost a sociální problematiku po propuštění. Já věřím tomu, že mnoho lidí už přišlo na to, že musí v takové situaci bojovat se sebou a o sebe a myslet na to, že se to může stát a mít připraveno alternativní řešení. Rozhodně neházet flintu do žita. Pro některé lidi je to neřešitelný problém i s tím, že podmínky pro předčasný odchod do důchodu jsou stále přísnější, ačkoliv lidé by tuto eventualitu rádi zvolili. Avšak pokud nechtějí mít výrazně nižší důchod, musí setrvávat v často ponižujicím postavení v zaměstnání, kde se na ně hledí skrz prsty.

To se mi nelíbí

A takový stav se mi vůbec nelíbí. Myslím si, že když se prodlužuje odchod do důchodu, musí být vytvořeny i podmínky na trhu práce, aby tak tito lidé mohli pracovat až do chvíle, kdy skutečně nároku na důchod dosáhnou. A nemělo by existovat, že se pro ně nenajde nikde práce, jak je tomu nyní. I když takové tendence, jak omezit diskriminaci padesátníků a výše na trhu práce byly. Ale současná vláda neudělala jediný krok, který by tento stav zlepšil. Jedině, že nabídla propuštěným lidem, aby podnikali, za určitých podmínek, které jsou stanoveny a které málokdo může realizovat. Stačilo by, kdyby byla pro takové jedince stanovena kritéria, která by zohlednila jejich sociální situaci a pokud až dosud měli dobré pracovní výsledky, jsou schopni vykonávat práci dál, mohli by být před propouštěním chráněni. Jde například o osamělé jedince, o lidi starající se o rodinné příslušníky, kteří vyžadují péči, o lidi, které omezuje zdravotní stav k vykonávání namáhavé fyzické práce.

Nezvažuje se, nepřemýšlí, pouze se koná
V poslední době mne začínají opravdu zlobit neustálé změny stanovisek a nepříjemné zprávy, které budí pocit, že vláda nemá koncepci, ale střílí od boku. Já sice fandím tomu, aby se šetřilo, když to musí být, nakonec nikomu neuškodí, když se trochu omezí v rozhazovačnosti a naopak žije střídmě. Ale o tom to není. Jde o státní finance a na ty nikdo z občanů nemá žádný vliv, spíše má každý pocit, že jen přihazuje na hromadu, ale nenasytná státní pokladna pohltí spoustu peněz a ty padnou kamsi do propasti. A sem tam vyskočí zase nehospodárnost, která už vznikla díky neuváženým krokům této současné vlády. Já sice chápu, že mnoho informací, které se dostávají do tisku a médií jsou neseriózní a jen neustále masírují lidi, kteří pociťují strach z budoucnosti. Ale zatím jsem pozitivní změny nezaznamenala. Jistě, že mnoho lidí se nebude rozhodovat o svých životních krocích na základě hádek mezi politiky, ale pokud jsou nuceni je v tisku stále sledovat, mají pocit, že všechny programy a sliby, na jejichž základě tato vláda a tento systém hospodaření vznikly, jsou už dávno převálcovány problémy, které vyvolala nekoncepčnost v postupech. A to lidi odrazuje, aby uvěřili nějakým řešením, promítnutým do reformních kroků. Myslím, že český občan žádnému systému fondů neuvěří. To si raději bude zašívat své úspory do matrace. A tak přemýšlí hodně lidí, už několikrát oklamaných a ožebračených. Takže proč o tom hovořit? Navrhněte něco lepšího, co vzbudí důvěru a nedělejte z občanů zaměstnance státu. V takové pozici rozhodně nejsou.

Ale také nemají chuť dávat kůži na trh

Myslím, že lidé už do ulic nepůjdou. A žádným slibům neuvěří. Češi jsou podezíraví, stačí velmi málo, aby jakákoliv vláda ztratila kredit, který získala volbami. A mnozí mají pocit, že je to všechno jen cesta z bláta do louže. Ono stačí jen sledovat, jak se jen navrhuje a navrhuje, všude se o tom píše a pak je zase všechno jinak. Lidé předpokládají, že u vesla sedí odborníci, kteří si jsou vědomi, že sedí v čele několikamiliónového státu s jasnou demografickou mapou a že tito odborníci nabízejí vyhovující koncepce, které mají řádně prodiskutovány, promyšleny. Ono to není jako v nějakém s.r.o., kde se může rozhodovat o tom, kdo bude dále zaměstnancem anebo kdo skončí. Občany nelze ze státu propustit, ale jen je poslat do sociální sítě, na kterou nejsou, mimochodem finance. A občané mají práva, které jim garantuje ústavní pořádek a které musí být naplňovány státem.

Jsem skeptická
A tak jsem čím dál víc skeptičtější, jak to v nejbližší době všechno dopadne. Reformy, po kterých občané volají jsou rozpracovány, ale na jejich realizaci nejsou peníze. V sociální síti je čím dál více lidí, a to díky propouštění, které nemusí být docela smysluplné a to se brzy ukáže jako fatální krok. Trh práce je omezen a lidé kolem padesátky nemají téměř šanci se nikde uchytit. Díky situaci však nemohou ani dost dobře podnikat, i kdyby měli sebelepší podnikatelský záměr, protože pro mnoho činností již není ani prostor, aby se uplatnily. Tak co nám může ještě vláda nabídnout? Jaké projekty může ještě vypracovat za peníze daňových poplatníků, které zůstanou někde v šupleti na ministerstvu, protože se dodatečně zjistí, že na to nejsou peníze? Česká společnost však nedovolí, aby upadala do chudoby. A chce jasný signál, že všechny kroky, které vláda začala a sliby, s kterými vstoupila do svých činností, jsou zacíleny k realizaci. Ale pochybuji, že má tolik času, aby to zvládla. Ono totiž bojovat proti korupci, budovat infrastrukturu, zajišťovat lidem pracovní příležitosti, budovat důchodový a sociální systém, je velké sousto. Zdá se, že jedno souvisí s druhým. Ale to je běh na dlouhou trať, občané však musí řešit svůj každodenní život. Na budování virtuálního světa nemá nikdo náladu a ani čas. A konkrétní výsledky se stále nedostavují. Tak to vidím já.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet