K rodičovství se musí vychovávat

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Nikdo nemůže očekávat, že rodičovství je základním instinktem každého člověka, ale může být samozřejmostí pro zralé a vyspělé lidi. Kolik jich je na 100 lidí v naší společnosti?

K rodičovství nikdo nikoho nevede. Chybí vzory. V rodinách, v kterých děti vyrůstají, jsou mnohdy už citově zanedbané a hledají na prahu dospělosti někoho, kdo by je miloval. Nezřídka někoho takového najdou, ale pak objeví, že to byla jen iluze. Že nemohou hledat v druhém partnera, ale někoho, kdo byl v podobné situaci, vedený spíš k nezodpovědnosti a sobectví. Děti spíš více slyší o sexu, jakoby by to byl středobod života, ale už méně o tom, co je láska, společný život, domácnost a zodpovědnost člověka k člověku.

Truchlivé zprávy o matkách – vražednicích
Neviděla bych to tak jednoznačně, že matky, které vraždí děti, jsou sobecké a nepřející jim výchovu otců. I když jsem všemi desíti prsty pro oboustrannou výchovu a ve svých článcích o ni hovořím, přesto z praxe znám případy, kdy se manželé v krátké době po svatbě od sebe odcizí a rozvádějí se. Z nejrůznějších příčin, z nichž každá je velmi závažná a skutečně je třeba se tím stále zabývat. Myslím si, že zralost a dospělost přichází na člověka v dnešní době daleko později, než předpokládá právo. Je to tím, že mladí lidé nemusí na sebe brát zodpovědnosti, jako si hledat práci, protože to není povinnost, vstupovat do legitimních manželských vztahů, protože to není nutnost a společnost to neodsuzuje, nemanželské děti a vztahy mezi lidmi „na psí knížku“ jsou běžné a lidé čím dál raději volí tuto alternativu z pohodlnosti i z důvodů jiných. Vlastně nemají pocit, že by měli odpovídat za řádný chod domácností, za nutný rodinný režim, který by měli zavádět hlavně kvůli dětem, jejich komunikace brzy vázne a nakonec zjistí, že měl každý z nich jinou představu o soužití.

Rozpad vztahů mezi partnery
City, které k sobě měli, ochládají se vrůstajícími problémy, které na ně doléhají, a kterých se nedokáží, v mnohých případech zhostit a řešit je. A musím bohužel konstatovat, že i když dříve byly spory a rozvody, nevěry a alkoholismus, všechny ty příčiny, které obyčejně vedou k rozvratům manželství, neděly se takové případy, kdy matky v zoufalství přistupují k těm nejzoufalejším činům. A mohu se právem domnívat, že takovou labilitu mohou mít na svědomí i drogy, návyk na alkohol a způsob života, na který si lidé navykli a převzali z nejrůznějších zdrojů, které jejich životní postoje negativně ovlivňují. Není to jen o ženách, ale i o mužích – otcích, kteří si plně neuvědomují svou úlohu a pokud jim není vyhověno v párovém vztahu tak, jak si to představují, přestávají se rodině věnovat, nechtějí přispívat na domácnost, tím uvádějí svou partnerku do stavu bezmocnosti a úzkostného strachu, že zůstane s dítětem na ulici. A tak sáhne ke krajnímu prostředku, nepochopitelně krutému s touhou se pomstít za svůj zničený život na nejcitlivějším místě, na dítěti. A rozhodnou se buď zabít dítě a nebo i s ním život skoncovat. Něco tu nefuguje, něco je tu špatně. Chybí reálný přístup k životu a spíše lidi ovládají iracionální představy, které však nemohou pochopitelně naplnit. Je v tom také únava, která na lidi doléhá a ztráta schopnosti přežít a nacházet jiné cesty pro život, který se v určitém bodě zhroutil. A to je varující signál z reality.

Je na vině jen ona?
Viděla jsem ženu v poutech, která se vrátí, pokud bude mít to štěstí, z vězení jako skoro padesátnice. Co za tím jejím rozhodnutím vězí? Proč podala své dceři jed a jak vůbec dospěla k takovému řešení? Neměli by se také zpovídat další lidé ze svých činů, kteří ji k tomu dohnali? Další zpráva je o ženě, která ze svým dítětem skočila z okna. A kdybychom začali pátrat, zjistíme smutnou skutečnost, že takové případy se dějí téměř běžně.

Budeme muset hledat jiný způsob života než ten, který jsme dosud přijímali jako samozřejmost. Už víme, že žít na dluh, v plném slova smyslu, se nevyplácí. Už víme, že se objevují nabídky na zlepšení životního standardu, které v sobě skrývají past a lidé nakonec platí víc, než si půjčili. Je třeba se více věnovat nyní ohroženým skupinám, mladým lidem a seniorům, kteří žijí v nejistotě, je třeba se vymanit z konzumního života, který na svých vahách nemá místo pro obyčejný lidský život a štěstí. A také – vést k zodpovědnosti ty, kteří svou lhostejností, nezralým uvažováním a neuvěřitelným sobectvím připravují druhé k pádu do propasti, aniž jsou také voláni k vlastní zodpovědnosti.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet