Málokdo využije příspěvek na podnikání

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Lidé chtějí a potřebují jistou práci. A pokud jsou propuštěni, neprojeví zájem o možnost podnikání, byť za určitých podmínek mohou dostat příspěvek. Zase spíše volí vázaný pracovní poměr. Není divu.

Vždyť není žádným tajemstvím, že v síti hromadných propouštění se ocitli lidé kolem padesáti let, kteří nemají s podnikáním zkušenosti anebo dobře ví, že by v podnikání neuspěli. Tak proč byla tato alternativa vůbec nabízena?

Víte, kolik tu máme lidí s tituly?

Chodím pravidelně nakupovat do Billy. Jsou tam příjemní lidé. A protože se s nimi vídám každý den, tak je zdravím, sem tam prohodím nějaké slovo, a tak se s nimi seznamuji. Líbí se mi, že chodí po prodejně pěkně upraveni a během dne se stále starají, aby zboží bylo v regálech srovnáno, což dělá na zákazníka dobrý dojem. A zrovna včera jsem mluvila s jednou paní, která rovnala na dřevěný regál pečivo. Krásně vonělo! Jen tak jsem prohodila, že ten regál je lákavý, protože je pečivo šikovně vystaveno očím zákazníků. A ona mi odpověděla, že je to dělá docela ráda. Je to lepší, než zůstat doma a pak má dceru na vysoké škole, peníze jsou třeba. Podporuje ji, i když ví, že nakonec se jí může stát, že bude rovnat buchty na regály, protože pro ni nebude práce a prozradila mi, že je inženýrka, ale že byla propuštěna a v oboru, ve svém věku, nenašla jinou práci.

„A víte, kolik je tu lidí s tituly?“ řekla tiše a rovnala dál čerstvé a voňavé pečivo na regály.

Chci věřit, že je to dočasná záležitost

Vzdělaní lidé, kteří se na své obory připravovali, mají praxi a i ten riskatntní věk kolem padesátky, jsou nejčastějšími obětmi propouštění. A protože byli většinou zvyklí pracovat v týmech, těžko se budou pouštět nyní do podnikání. Protože by byli stejně nuceni v mnoha oborech si takové týmy zase sestavit. Ať jsou to například poradenské nebo inženýrské činnosti, které většinou spadají do živností volných. A pokud si takovou živnost zařídí, pak samozřejmě musí uzavřít s někým smlouvu, aby mohli činnosti vykonávat. Třeba jako mandatáři, poradci, konzultanti. Takže, dejme tomu, uzavřou smlouvu se státní organizací, která propoustila své zaměstnance pro nadbytečnost, i když takové činnosti byly jejich pracovní náplní a nyní je vykonávají lidé, kteří již získali nějakou praxi, zkušenosti a mají za sebou i nějakou tu úspěšnou zakázku. V tomto případě se smlouvy uzavírají na základě výběrových řízení a nikdo nemůže předem vědět, zda v nich uspěje a získá zakázku, aby současně mohl pokračovat ve svém podnikání a uživil sebe a svou rodinu. Ale jistě nikdo nemůže očekávat, ani ze strany státu, ani ze strany samotných jedinců, kteří se „na stará kolena“ do takové práce s odvahou pustili, že tím vyřeší problém nezaměstnanosti nebo udržení životního standardu pro jedince vyloučené propuštěním z pracovních kolektivů.

Příspěvek na podnikání nestačí k zařízení životaschopné živnosti

Představte si, že si zařízujete živnost pro inženýrskou činnost. Co potřebujete? Výkonné počítače, programy, s kterými musíte, podle zákona pracovat, rozmnožovací stroje, tiskárny a jiné vybavení , které stojí daleko více, než samotná výše příspěvku. Nehledě na zálohy na daně a jiné odvody. Potřebujete uzavřít smlouvu se specialistou například pro geodézii, protože sami tuto specializaci nemáte a v budoucí zakázce bude mezi jinými kvalifikačními předpoklady i požadavek na autorizaci na geodetické práce. A může se vyskytnout i mnoho dalších požadavků, které jako hlavní zhotovitel budete muset zajistit a z celkové částky za zakázku i zaplatit svým podzhotovitelům. Dalším problémem jsou jistoty, které musíte složit a které se uvolní během soutěžního řízení, bankovní záruky a jiné výdaje. Ale je mnoho dalších, specializovaných profesí, v kterých lidé ve věku kolem padesátky nemohou začínat jako podnikatelé, protože nemají kapitál na založení firmy. Takže, půjdou rovnat láhve, rohlíky a koláče do supermarketů, dělat skladníky, pomocné práce, jen aby přinesli domů nějakou výplatu a podpořili své děti na studijích či udrželi jakž tak svůj životní standard, který si vybudovali. Co jim více zbývá, když jinou práci ve svém oboru neseženou?

Lidi kolem padesátky často zrazuje zdraví

Samozřejmě, že se musí také, v tomto věku, počítat se zhoršeným zdravím. Jestli někdo někomu závidí, že sedí v práci u počítače nebo za okénkem úřadu, pak je tato mocná energie zbytečně vynaložená. MNoho lidí se léčí na onkologické nemoci, na kardivaskulární nemoci, neurózy, které postihují organismus, na následky dlouhodobého stresu, který také dokáže devastovat organismus. Mohou takoví lidé přijmout fyzickou práci, když už jinou nedostanou? Jejich životní úroveň tak klesá a jejich boj za zachování důstojnosti je často velmi smutný. Ale nemilosrdná ruka trhu je prostě svrhla do propasti problému, takže si připadají bezmocní a bezcenní.

Přitom je jasné, že v takovém současném trendu, který je nastaven, není místo na soucit s lidmi, jak to tak pozoruji, protože jinak by na základě plánu škrtů bylo uvažování, kam s nimi pak, až budou z pracovních procesů vyřazeni. Třeba stačilo prozkoumat trh práce a srovnat ho s pozicemi, které se rušily. Nejen, že mnoho lidí bylo vyřazeno z práce na procentuálním kritériu, ale málokdo nahlas přizná, že nejen chybí v podniku, ale také, že jsou třeba nahrazováni podnikatelskými subjekty, dobře zavedenými už dlouhou dobu na trhu, kteří za daleko více peněz vykonávají jejich práce. To by bylo zajímavé zjistit. Mám takovou dotěrnou otázku: nebylo to všechno propouštění neplánovité, unáhlené a zbytečné? A co bude dál? To těžko odhadnout. Rozhodně takové vlny propouštění neprospějí rozpočtům na sociální dávky. Nebylo by dobré to všechno přehodnotit a nastavit schůdné podmínky, které by vyhověly na obou stranách?

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet