Prstem po mapě – Indie, Adjanta a Ellora

Autor článku: Dagmar Jeskynní chrámy Adžanta a Ellora v indickém státě Maháráštra (asi 8 hodin jízdy vlakem na východ od Bombaje) byly ve 2. – 1. století před naším letopočtem na západě Indie.

Ttvoří buddhistických komplex a představují jednu z vrcholných památek staroindické kultury, jež byla zapsána na seznam světových kulturních dědictví UNESCO v roce 1983.

Jeskynní chrámy Ajanta objevil téměř před dvěmi sty léty anglický voják, který byl v tu dobu na lovu tygrů. Do jednoho sloupu v jeskyni č. 10 vyryl: John Smith, 28. kavalérie, 28. dubna 1819. Tato obrovská jeskyně a čtyři další pocházejí z let 100 př. n. l. – 150 n. l. Byla to doba, kdy buddhismus právě rozkvétal po celé západní Indii. Tyto tesané jeskyně objevil je anglický voják před 200 lety na lovu tygrů.

Po tisíce let zde bylo vytesáno 32 jeskyní do skály ze sopečného čediče pouze pomocí dlát a kladiv. V některých jeskyních jsou kláštery a velké domy s hlavní místností, na kterou navazují malé pokoje ve kterých žili mniši. Mají lůžka s kamenným polštářem.

Do strmé skály byly precizně vytesané chrámové prostory, které byly tesány odshora takže nebylo zapotřebí lešení. V době svého vzniku byly používány jako náboženské svatyně. Chrámové komplexy tesali mniši a ve volných chvílích meditovali v přilehlých místnostech.

Nejkrásnějším dílem je chrám Kailása, který je zasvěcen Šivovi. Je to největší monolitická skulptura na světě. Myšlenkou bylo postavit nejen obrovské a fantasticky vyzdobené zobrazení Mt. Kailása (Kailash), tedy Šivova domova v Himaláji, ale vytvořit jej z jediného kusu kamene. Po 150 let ji tesalo 7 000 pracovníků.

Nástěnné malby, fresky rovněž patří k největším dochovaným sbírkám buddhistického umění na světě.Většině obrazů je více než 1500 let, vznikly sto let před narozením Michelangela, Leonarda da Vinci a evropskou renesancí a tito neznámí pradávní umělci již znali zobrazení perspektivy. Hloubka a realismus ve svých obrazech, výrazy a emoce zachycené na tvářích jsou i dnes reálné a můžeme je po tolika stoletích obdivovat.

Nejstarší jeskyně je datována do druhého století před naším letopočtem. Zbytek jeskyní Chaityas (chrámy) jsou velmi podobné křesťanským katedrálám. Kryté klenuté dřevěné trámy, které tvoří žebra, stejně jako kámen zdobí sloupy a v hlavní lodi, kde dle křesťanské církve by měl být oltář je velká socha Buddhy. Ovšem tyto kamenné chrámy byly vytesávané mnoho století před křesťanskou dobou staveb katedrál, takže se dá spekulovat jestli nebyly inspirací pro velké architekty středověku dokonce i pro klasické řecké a římské chrámy.

V Adžantě vyniká zachovalejší malba na stěnách chrámů. Zdejší jeskyně jsou mnohem starší než komplex v Elloře. Jeskyně se vinou v půlkruhu kolem řeky Vaghore.

Jeskyně v Elloře mají precizní výzdobu, jejich výstavba trvala několik staletí. Proto jsou zde vedle sebe chrámy buddhistické, hinduistické a džinistické. Chrámové komplexy tesali mniši a ve volných chvílích meditovali v přilehlých místnostech.

Na závěr o zdejším životě a lidech:
Lidé žijící v nesčetných vesničkách zvou turisty k sobě na čaj. Některé rodiny nebyly úplně chudé, měli televizi a mobily, někdy naopak neměli vůbec nic (ani postel, ani skříň).
Vodní buvol stojí asi 30 000 korun, takže některé rodiny v nich mají opravdové jmění. Průměrný plat lidí na vesnicích, kde jsem se ptala, byl asi 35 korun za den pro muže, 20 korun pro ženy. Kraví trus suší na zapalování v kamnech, nebo ho míchají s vodou a používají na vytření podlahy. Po jídle vždy nabídnou anýz, který je prý dobrý pro trávení. Oblíbené jídlo je pálivá placka, případně semosa (listové těsto se šťouchanými brambory, někdy také hodně pálivé). V Indii stále často ještě existují domluvené svatby, kdy rodiče vybírají partnery pro děti, někdy už ve věku tří let.

Autor: Dagmar, Foto: Internet