A co na to důchodce?

Autor článku: Pavel Bednář Časy se mění. Český důchodce nad stávkami kroutí hlavou, ve svém produktivním věku žádné nepamatuje a na ty současné jedině doplácí.

Jak to senior udělá, pokud se stávka uskuteční a on je zrovna objednán k lékaři? Pokud nemá auto, může spoléhat na děti, že ho třeba k lékaři odvezou. Ale s auty to v době stávek bude těžké, bude jich moc, bude problém s parkováním, bude zmatek… A ani ty děti nebudou mít nejspíš možnost ho tam zavézt. Budou muset totiž s autem do zaměstnání a případně vzít cestou ještě nějakého kolegu, aby se vůbec pracovalo.

Když se pracovat nebude, budou ztráty našeho hospodaření obrovské. Ale je stávka řešení? Když stát ustoupil lékařům, dalo se předpokládat s téměř stoprocentní jistotou, že další stávky na sebe nenechají dlouho čekat.

A orientuje se vůbec český důchodce, proč se vlastně stávkuje? Tato skutečnost nám trochu uniká a po pravdě řečeno, mám pocit, že je to celkem lhostejné. Jsou stravenky v zaměstnání a režijní jízdenky opravdu tak strašně důležité? Čím více přilepšení pro zaměstnance, tím hůř se v nich dá orientovat. A režimy? Proč má mít jedna skupina osob jízdu vlakem zdarma a ostatní nic?

Prezident radí – neustupovat. Pokud stát ustoupí, budou za chvíli stávkovat hasiči, prodavačky nebo kominíci.

Důchodci je celkem jedno, kdo a za co stávkuje, jemu stávka notně komplikuje život, protože lékař mu dá další termín třeba až za měsíc. A co kdyby se dali do stávky důchodci? Je otázka, jestli by jejich stávka vůbec někoho zajímala.

Autor: Pavel Bednář, Foto: Internet