Důchodce a duchovní život – Guny

Autor článku: František Benda Snaha poznat zákonitosti vesmíru je odvěká. Stejně odvěká je rezignace na poznání jejich podstaty, tj. toho, kdo nebo co je uvedlo do prvotního pohybu. To sice poznat nedokážeme, ale pojmenování pro ně jsme již nalezli:

První Hybatel, Bůh, Příroda a tak podobně. To se ovšem týká pouze důsledků, nikoli vlastního poznání.
K podstatě se tedy sice těžko prodereme, kdežto s jejími působeními a důsledky jsme obeznámeni velice dobře. Jednak upravují a vedou náš běžný život, jednak jich – po bližším podrobném prozkoumání – dokážeme mnohostranně využívat za účelem vylepšení svého prostředí. Na poznání podstaty naše smysly zřejmě nestačí, ale ve zpracovávání jejího působení jsme se už stali pravými mistry. To proto, že jsou neustále po ruce: v projevu každého předmětu, v každém jednání.

Převážná většina lidí se po postatě projevů ani nepídí. K čemu také? Stačí přece, že žehlička hřeje, žárovka svítí, voda z kohoutku je vždy dosažitelná, a tak vůbec. To jenom někteří vrtalové vidí ve všem dění kolem sebe zázraky. Vždyť je přece všechno kolem nás tak samozřejmé. Tak čemu se divit?

Ale ti, kterým utajená existence podstaty nedá spát, nám vypovídají něco jiného. Svět kolem nás je podle nich skutečně vyplněn nesmírným množstvím udivujícího dění, na kterém si ale není možno nevšimnout některých shodných znaků, které se znovu a znovu připomínají doslova na každém kroku.

Ze zkoumání těchto společných, stále se opakujících projevů, vyplynulo učení o tzv. gunách. To je slovo u nás neobvyklé; pochází ze sanskrtu, z učení jógy, a trochu nám může připomínat naše slovo houně, což už všeobecně známé je. Houně nebo deka je ten užitkový předmět, kterým přikrýváme něco, co se snažíme uchránit před poškozením zvnějšku. Zhruba poznáme, co to je vlastně přikryto, ovšem podrobnosti jsou před námi skryty. Jako ve starém zámku, kde je vzácný a starý mobiliář zakryt bílými povlaky. Zde také vytušíme co je stůl, co židle a co třeba komoda, ovšem vzory brokátů nebo intarsií neuzříme. Také se ovšem můžeme snadno zmýlit. Vnější tvary mohou být podobné, zatímco jejich obsahy se mohou dost lišit.
A jako dokážeme bílým potahem zakrýt cokoli, stejně nám guny připomínají: jsme všude, kam pohlédneš. Kdeco kolem tebe je nějakým způsobem zakryto, takže pak vypadá trochu jinak než odpovídá skutečnosti. Jen se nás nauč znát – pak nás dokážeš i odkrýt a setkáš se s tajemstvími, která jsi dříve ani netušil.
Guny, neboli vlastnosti přírody, jsou v základě dvě, ale ve svém působení vlastně tři. Dokonce si je dokážeme i snadno zapamatovat. Jedna se nazývá tamas, což je velmi podobné slovu tma; druhá nese jméno radžas, a že radža je pán, u nás jistě neznámo není. A třetí, vyplývající ze spolupráce těch dvou předcházejících, je sattva – podoba se světlem zde není nikterak náhodná.

Vzájemný protiklad tamasu s radžasem je očividný a plně odpovídá známé polarizaci všech poznávaných fenoménů.

Potud teorie. Ale jak je to v praxi? Co na to běžná zkušenost? Jsou-li guny skutečně vlastností přírody, musíme je tedy nacházet všude kolem sebe. To, co kolem sebe vidíme, je na první pohled jednak nesmírné množství předmětů, jednak rozličné projevy života, který s nimi mnohým způsobem pohybuje. V tomto rozmanitém pohybu jsou guny jako na dlani.

Tamas, často připodobňovaný tmě, její vlastnosti skutečně nese. Řadí se sem neznalost všeho druhu, nechuť a brzda jakémukoliv pohybu, lenost, zpátečnictví, a dokonce i horší varianty jako teror, útisk, nekrofilie a podobné další lahůdky.

Radžas, panující, je pravým opakem tamasu. Prospívá svému okolí, je výrazně biofilní, vždy v pohybu, vždy plný zájmu o rozvoj, vždy připraven ovládat, rozhodovat a řešit třeba i složité problémy. Touha po čemkoli novém je mu vlastní.

Situace by se zdála jasná, pokud by se nepřipomínala ona neustálá a všude přítomná polarizace. Ta je vždy připravena poklepat nám neočekávaně na rameno a upozornit, že každý jev má ještě druhou stranu, od té zjevnější sice odvrácenou, ale stejně hodnotnou, a také stejně platnou.

Je jasné, že obě tyto složky naší mysli, jimiž jsou jakoby zakryty všechny námi vnímané předměty, mohou být dobrými sluhy – pokud jsou drženy v rozumných mezích. Stačí však jen lehce polevit, obratem se změní ve zlé pány, kteří dokáží nasměrovat naše jednání k nepoznání.

Opatrné dávkování obou je tedy zcela na místě. Podaří-li se, vystoupí do popředí guna třetí, sattva. Ne nadarmo je připodobňována ke světlu, lépe možná k osvícení. Je sice také (jako obě předcházející) člověku vrozená, ale nemá jejich průbojnost. Musí být pěstována uměle a rozšiřována uvědomělými životními zkušenostmi. Také ona podléhá polarizaci. Na nižším stupni se projevuje touhou po pořádku a logickém uspořádání, na vyšším a pak směřuje k duchovním zájmům.
Všimněme si pohybu svého vlastního. Někdy jsme čiperní, jindy zvadlí. Tu s elánem, pak zase skleslí. Plni života proti svazující únavě – čistý radžas proti tamasu. Ne vždy je čipernost ale tvůrčí, ne vždy je pomalost známkou zmaru. Nekontrolovaná činorodost může překývnout do zbrklé ukvapenosti nebo pošetilosti, kontrolovaný tamas může přinést rozvahu, odpočinek nebo meditaci. Teprve podaří-li se takto ovládat jeden prvek druhým, přinese to jako výsledek již zmiňovanou gunu třetí, sattvu, kýžené světlo, a tím i smysluplnost do konání a žádoucí harmonii.
Převládající guna se projeví ve veškerém jednání. V myšlení, v řeči, ve společenském chování, v jídle – zkrátka ve všem. Náznaky sattvy se projeví uvědoměním sebe sama na základě pozorování. Zjistíme-li, že se rozbíháme nezdravě rychle, neškodí přibrzdit trochu tamasem. Přílišné lenošení pak lze přerušit připomínkou, že život je teprve v radžasu. Dané možnosti nemusíme hned zcela vybrakovat, ale také ne nechat ležet ladem. Pravý labužník ani nestrádá hladem, ani se nepřejídá. Vybírá si a vychutnává, což neznamená, že by se občas neodříkal a jindy si zase nepřilepšil.

Mnohdy jde o záležitost velice jemnou. Je známo, že „když dva dělají totéž, nemusí to být totéž“. Povalující se lenoch nemusí být na první pohled k rozeznání od meditujícího mudrce. Skrblík se podobá uvážlivému hospodáři, marnotratník tomu, kdo rozvážně investuje.

Žádnou z gun nelze vypustit, nanejvýš potlačit. V tom případě získá převahu jiná. Měla by to být sattva, jakkoli i zde hrozí nebezpečí přebujelosti. Harmonizace rozdílných prvků je vždy složitá, nabízející nepřeberně kombinací. Lákavý svět a vnitřní nezkrocené touhy na nás tlačí, ale jsme to my, kdo si vybírá a volí. Vždy je třeba motivace (radžas), rozšafnost (tamas) a optimalizace (sattva). Náruživost i nechuť je třeba překonávat stejnou silou.

Přeplněná mysl tíhne k potěšení. Hra ani snění nejsou zde na závadu, pokud se v nich nesetrvává nebezpečně dlouho. Meditace se staví mimo; nanejvýš usiluje o harmonogram. V žádném případe nejde o lenošení. Dokáže odhadnout, kam směřuje vlastní myšlení a vždy má po ruce fungující vypínač.

Závěr: ani při touze o vyšší duchovnost nelze vyloučit řadu hmotných vazeb. Ty sice život občas komplikují, ale jsou jedinou spojnicí mezi existencí a duchem.

Autor: František Benda, Foto: Internet