Za vašimi dveřmi už nás nic nezajímá

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Ano, před rokem 1989 se lidé někdy právem, ale někdy neprávem cítili stále pod dohledem státu, který používal nejrůznější metody a i lidi k sledování občanů, jejich způsobu života a jejich konání.

A tak se rozhodovalo, prostřednictvím nejrůznějších organizací, zastoupenými občany i odborníky, o tom, zda má nějaký žadatel důvěru nebo nedůvěru či podporu: ve výjezdu do zahraničí, v záměru studovat na vysoké škole apod. Lidem se i v mladém věku často zavíraly dveře proto, že jeho rodiče nebyli dost spolehliví z hlediska loyality k režimu, musel se dokazovat dělnický původ na žádostech a také přiznávat příbuzní v zahraničí v nejrůznějších souvislostech. Tato neustálá ingerence ze strany režimu do soukromí lidí společnost do budoucna velmi poškodila, jak to nyní můžeme vnímat v tom ohledu, že si lidé velmi úzkostlivě, z jedné strany, chrání své soukromí a z druhé strany státní orgány prostřednictvím právních předpisů řeší problémy lidí až v době, kdy dochází bezprostředně k jejich ohrožení. Lidé, kteří jsou ohrožováni tyranskými sousedy, rodinnými příslušníky nebo šikanujícími zaměstnavateli se sice někdy obrací na příslušné orgány a instituce, ale s nevelkou nadějí na úspěch. A myslím si, že ani orgány a organizace nemají dost propracovanou metodu, jak takové lidi v jejich věci účinně zastupovat a bránit.

Největší bolest společnosti

Nemyslím si, že pravicově smýšlející lidé jsou sobečtí, nemají dost citu pro sociální záležitosti, chovají se tak, jakoby se jich lidské věci nedotýkaly apod. A také si nemyslím, že levicově smýšlející lidé by byli do důsledku přesvědčeni o tom, že mají udělat všechno proto, aby byla nejen zachovávána lidská práva, ale co je vůbec nadevše nejdůležitější, aby byla práva a oprávněné zájmy dovolatelné. Mnoho lidí, nově, po roce 1989, pocítilo opět nespravedlnost a křivdu v domáhání se naplňování svých práv soudem a jinými kompetentními orgány a v dovolávání se spravedlivého řešení své situace. A proto začali používat službu medií, která jejich mnohdy, hodně drsný případ, zveřejnila, a tak vyvolávala obraz bezpráví a neschopnosti ze strany občanů dosáhnout spravedlnosti.

— jaká je vlastně úloha médií?

Z jedné strany, díky médiím, se dostávaly na povrch kauzy, které by jinak lidé ani nepoznali, ale na druhé straně, zviditelňováním takových kauz se neřešila jedna jediná podstatná věc, jak uspořádat anebo vybudovat mechanismy, aby se neděly zbytečné křivdy, zbytečné zlodějiny, zbytečné nešvary, které se mezi lidmi ještě z dob totality udržely jako běžné chování anebo špatně pochopenou svobodou nově vznikaly.

— životní události musí řešit kompetentní orgány

Není to ani věc pravice, ani levice, ale kompetetnosti lidí, kteří pracují v oblastech, týkajících se přímo životních událostí jedinců, neboť sami nejsou v hloubce své mysli i osobnostním zaměření přesvědčeni, bez ohledu na svou politickou orientaci, že taková konkrétní životní událost je hodna pečlivého řešení a prošetření, aby se ze společnosti obecně vymýtily určité, velmi vážné jevy, jako je týrání svěřených osob, svévole majitelů nemovitostí a přitaktání k úzkým skupinovým zájmům v nejrůznějších oblastech života občanů na úkor většiny, které nezbývá, než se s tím denně setkávat a potýkat. A to lidé berou jako nespravedlnost, absenci zájmu kompetentních orgánů o běžný život lidí a absenci moci se něčeho dovolávat. Každý člověk svou situaci hodnotí jinak, třeba neobjektivně, třeba dramaticky, ale je třeba, aby byl vyslyšen, věc mu byla řádně vysvětlena a on měl pocit, nebo i vědomí, že se jeho záležitostí kompetentní orgán zabývá.

Právní vědomí, bezvědomí až kóma

Ale mnoho lidí, kteří prožívali valnou část svého života v totalitních režimech, si stále nesou následky ve své psychice a mysli a z jedné strany stále pociťují nezhojené křivdy a porovnávají je se současným chováním institucí, z druhé strany neumí dobře jednat ve svých věcech s kompetentními úřady tak, aby předložili svou žádost, žalobu, stížnost k vyřízení. A mnoho úředníků, kteří jsou kompetentní k tomu, aby takové podání zpracovávali, nejsou dost důkladně vzděláváni státním orgánem ve znalostech předpisů, v kterém působí, aby podání mohli do důsledku vyřídit a nejsou dost důsledně kontrolováni, zda do důsledku vyčerpali všechny možnosti, které jim poskytuje právo, aby byly narušené vztahy narovnány. A to bez ohledu, zda se jedná o lidi movité či nemovité, staré nebo mladé.

— stálé změny vedou lidi k lhostejnosti k zákonům

Lidé reagují podrážděně na každou změnu z jednoho důvodu: mají obavu, že ta změna naruší jejich zaběhnutý chod života, ale některé životní procesy si přímo vyžadují stereotypy, které si lidé, například v rodinách nebo pracovních kolektivech budují, aby byl zachováván pořádek a řád věcí. A pokud nabydou dojmu, že jim právo překáží v dosahování zájmů, protože po nich neustále vyžaduje svými změnami nové a nové postupy a postoje, nakonec tuto linii opouští a snaží se po svém rozumu dosáhnout rychle a pružně a někdy i protiprávně výsledku. Ale mnohdy se stane, že se od nich odvrací ti, kteří by jim mohli a měli pomoci, ale raději se řídí pravidlem, že „za dveřmi jejich bytu už nás nic nezajímá“. A tak například narušené vztahy v rodinách pomalu a jistě často dospívají až do extrému, kdy jsme už postaveni tváří v tvář zneuživání, násilí, smrti obětí, které nevěděly, kam se mají obrátit anebo byly natolik psychicky zlomeni, že už na to ani nemysleli a cílili pomalu a jistě ke svému konci.

Myslím si, že se věci lidí příliš „globalizují“

Příklad. V tisku se setkávám s jevem, že pokud se objeví například incest a násilí, v tom se vyklopí zpráva, že tam a tam je to taky. Ale to nemusí nikoho zajímat, je třeba se zabývat konkrétními věcmi v naší zemi, konkrétními případy a ne si ulehčeně říkat – že se u nás týrají lidé? Že rodinní příslušníci sexiuálně zneužívají děti? A téměř s úlevou si říci – v Americe, v Německu atd. je to taky. Ale já v tom, že se podobné věci dějí všude, nepociťuji žádnou úlevu.

— je třeba se zabývat vážně a důsledně věcmi lidí

Ale také nevidím žádnou snahu, v sociální sféře, takové problémy analyzovat a zveřejňovat ne jen šokující zprávy, které lidi vylekají, a pokud se stále objevují v duchu bulváru, už je přestanou udivovat. Neboť to je vážný a povážlivý jev, který by měl vzbudit pozornost lidí, kteří jsou zapojeni do sociální oblasti v řízení státu. A pokud se takové problémy objevují často a všude, je třeba, aby se jimi kompetentní orgány zabývaly. Nestačí jen oznámit, že někoho pro takový čin zavřeli na deset let. Potrestání je sice spravedlivé, ale nikomu se tím neuleví, pokud tam kde takové podezření vznikne, nezasáhne ruka státu dřív než ruka osoby, která se odhodlá o k vraždě svého tyrana.

Právo, etika a stát

Zdá se, že etika má už tak pružné hranice, že nejsou téměř hmatatelné a protože etika je nevynutilná, nelze na ni stavět problémy, které jsou za hranicí snesitelnosti pro běžný život ve společnosti. Stát prostřednictvím státních orgánů musí konat v rámci svých kompetencí a dělat víc, než budovat důmyslné počítačové kontakty na úřady. Na úřadech mají sedět lidé, kteří budou lidem i nadále naslouchat, kteří budou školeni v tom, jak mají věci, podle práva řešit a také, jak bylo řečeno, kontrolováni, zda je podle práva řeší. Nelze se vymlouvat na taková paradigmata, co zákon nezakazuje, to je povoleno, což platí zejména o činnosti úřadů a ne o konání občanů nebo právnických osob, že je nepřípustná ingerence do autonomie rodin, pokud je zjevné, že se tam děje násilí nebo jakýkoliv jiná újma, že se majitel domu rozhodně zavřít vodu, protože neumí řešit spory v domě.

Je třeba stabilizovat sociálně-právní systém

Každá evropská společnost má svoje problémy, každá preferuje jiná řešení, ale je třeba, aby lidé, kteří v politice chtějí být a pracovat veřejně, nepřebírali z nedostatku vlastních invencí nebo z pohodlnosti jen zaběhnuté věci někde, kde je daleko větší počet obyvatel a daleko jiná mentalita i chápaný sociálně-právní rozměr, ale skutečně analyzovali hluboce problémy posttotalitní společnosti, která ve starších generacích, avšak stále aktivních, přenáší navyklé stereotypy do praxe. Ještě si nemůžeme dovolit, jak je vidno, zcela opomíjet stav přechodu a přerodu lidí do jiného systému. A podle mého názoru, aby se měly některé věci natolik stabilizovat, aby je pravicová nebo levicová vláda uznávala a nepřevracela zbytečně v něco jiného a tak tu nebyl stále větší chaos v jednoduchých a prostých životních záležitostech, z nichž vyrůstají posléze těžko rešitelné tragedie, na jejichž řešení a eliminaci není nikdo, jak se zdá ani dost připravený.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet