Důchodce a duchovní život-Práce s vlastními myšlenkami 1

Autor článku: František Benda Práce s vlastními myšlenkami se může zdát odtažitá, v dnešní uspěchané době málo zajímavá a nedůležitá. Její závažnost se projeví teprve v situacích, kdy ti, kdo stojí uprostřed současného dění zjistí, že mají potíže s uskutečňováním svých záměrů, a lékař jim doporučí změnu způsobu života.

Někteří musí projít dokonce nějakým ne příliš příjemným otřesem, aby si uvědomili, že život má i jiné rozměry než kariéru, peníze a majetek, že jsou i důležitější hodnoty než úspěch. Veřejná pozornost se věnuje hlavně pokroku na poli vědy, ekonomie a umění, ale tomu, co je základním nositelem těchto možností, tj. zdraví člověka, se paradoxně věnuje pozornost teprve tehdy, kdy dochází v podstatě k jeho omezení. Jakákoliv změna v způsobu života ovšem musí začít nejprve v myšlenkovém zaměření.

Jedná se o ten způsob zacházení s vlastními myšlenkami, kdy nejde o jejich nasměrování kterýmkoli směrem, např. v otázkách vědeckého, technického nebo uměleckého pokroku, nýbrž právě o to, dovolit tomuto úsilí, tj. zkvalitnění myšlenkového procesu, zasvětit celý život (zenoví mistři odhadují dobu, po které lze této schopnosti dosáhnout, na 30-35 let). To je v našem prostředí neúnosné. Pro běžné smrtelníky, kteří jsou zcela ponořeni do víru současného konzumního života, je proto nutno hledat jiné cesty. Vždyť nejde o naprosté zastavení, ale pouze o přiblížení se k více spirituálnímu způsobu života, než je tento běžně prožívaný. Moderní doprava se také spokojuje s dosažením nanejvýš nadzvukových rychlostí, kdežto rychlost světla, jakkoli lákavá, pro ni zůstává pouze teoretickou, prakticky nedosažitelnou metou. Celkový trend, který ostatně vyhovuje naší národní povaze, je najít kratší cesty, kterým by nebylo nutno obětovat většinu našeho života, a při kterém bychom se přece jen jakýchsi uspokojivých výsledků dopracovali.
Disciplín na zpracování myšlenek je bezpočet, ale za zmínku stojí tři směry, které jsou v současné době často popisovány.

V této oblasti se ovšem nesmíme zaleknout jejich terminologie, která silně připomíná náboženskou oblast. Je to dáno tím, že prvopočátky duchovních věd vznikaly v kněžských kruzích, a později už nebylo možno předělávat jednotlivé názvy v nějakém neutrálnějším, sjednocujícím duchu. Ostatně – kdybychom se např. bavili o průběhu šachové partie, (která se spiritualitou nemá mnoho společného), také bychom se museli seznámit s dámským gambitem, Aljechinovým otevřením nebo Sicilskou obranou, a nikomu by se na tom nezdálo nic divného.

Nám nejpřístupnější je křesťanská mystika. Křesťanství samo leží v základu naší civilizace jako jeden z důležitých tvůrčích činitelů, a dosud svými základy přežívá – alespoň v podvědomí – v myslích mnoha současníků. Jeho cesta ke zpracování myšlenek je v podstatě velmi prostá. Nejvyšší institucí je zde Bůh (případně zástupně Kristus, Panna Maria či některý uznávaný svatý), takže veškeré myšlení se upíná k nim. Cokoliv se zrodí v mysli zbožného věřícího, je ve srovnání s Bohem nečisté a nedokonalé, takže nemůže sloužit jako prostředník na cestě k němu. Je to proto nutno odložit a zapomenout. Ve stavech božského zanícení pak dokonce i sama myšlenka na Boha je vlastně pouze myšlenka, takže i ona musí být posléze opuštěna. Komu se příčí myslet v termínech náboženství, může si dosadit za Boha takový dostatečně vysoký princip, který mu vyhovuje, a zjistí, že se na podstatě věci vůbec nic nezmění.

Druhou pozoruhodnou oblastí ke zkoumání je jóga. Zde je situace o něco složitější. Zatímco křesťanství má výrazného představitele (v osobnosti Ježíše Krista) nelze totéž ani zdaleka říci o józe. Tam se vystřídala hlasatelů jednotlivých směrů celá řada. Navíc měl Kristus na vyjádření svého učení sotva pár let, kdežto jógické nauky se utvářely a formovaly let několik tisíc. Proto v ní také nalézáme více směrů, které ale zato vycházejí vstříc různým povahovým zaměřením lidí, čehož výhoda je v několika možných přístupech ke zpracování myšlenek.

Bhaktijóga, jóga oddanosti, pracuje s podobným zaměřením jako křesťanství. Oddaný vyznavač si vyhledá božstvo, ke kterému se cítí nejvíce poután, a tomu odevzdává veškeré své činy. – Karmajóga, jóga činů, učí, že naše činy bezprostředně zapříčiňují náš osud v příštích vtěleních, a že tedy musíme dávat bedlivý pozor na své myšlenky, neboť ty vedou k činům, za které budeme muset nést odpovědnost, tj. k odměně nebo i potrestání. Máme tedy podle této nauky vlastně v rukou svou budoucnost. Proto pozor na myšlenky, jak na ty, které k ničemu nevedou, protože jsou jalové, tak na ty vedoucí k přečinům, vyžadujícím později ono nepříjemné zaplacení. – Džňánajóga, jóga uvažování, se nezabývá planými myšlenkami. Jde-li o zastavení mysli, míří přímo k věci, a nezajímá ji nic jiného. – Je nutno eště připojit tzv. Rádžajógu, rozvinutou na základě Pataňdžaliho spisu Jógasútra. V ní autor vybral nejzávažnější metody ze všech tří předcházejících a shrnul je do svého spisu. Jeho návod získal takovou popularitu, že se podle něj prakticky řídí většina současných kursů jógy, a praktikují jej dokonce i ti, kterým vůbec nejde o zpracování vlastních myšlenek, a spokojují se pouze získáním psychosomatické rovnováhy, která se dostavuje jako samozřejmý doprovod rádžajógových metod. Odtud i pozdější název Rádžajóga, tj. jóga královská.

Nejsou to ovšem cesty jediné; i na jiných kontinentech a v jiných dobách hledaly nejlepší mozky jak se dostat pod povrch myšlenek, které se zbývají pouze hmotnými záležitostmi.

Autor: František Benda, Foto: Internet