Kdo šetří, má za tři

Autorka článku: Jitka Rybková Musíme si užít to, co jsme v socialismu neměli, tehdy byly jen „partiovky“ a s radostí jsme chodili do „frcu“. Zato teď? Paráda! Sleva, kam se podíváš. A senioři toho využívají jak se patří. Nedávno mi kamarádka Tamara vykládala příběh typu: NECHCI SLEVU ZADARMO.

V Globusu měli zase jednou děsně výhodnou cenu mletého cukru. Sleva oproti ostatním obchodům asi 5 Kč na kile. No nekupte to za tu cenu! Však taky Tamaře hned po příchodu letáku volala tchyně, ať jí jedno balení vezme – a dodala, že to „nemusí být hned“. Tamara, znalá své tchyně , která se hned následující den zeptá, zda už v Globusu byla, rychle změnila plány tak, aby se do supermarketu dostala co nejdříve. Protože byl první den platnosti letáku, bylo tam slevychtivých občanů jak nastláno. Věděla, že na nákup má asi 15 minut a ještě musí natankovat plnou nádrž, aby dorazila pro dítě do školky a následující den na chatu. Popadla vozík a upalovala nakupovat. Proplést se s vozíkem k příslušnému regálu stálo jedny roztrhané punčochy a naražený loket. Ale co by člověk neudělal pro klid v rodině.
Drobný problém se objevil po příchodu k regálům s cukrem. Na paletě s krupicovým cukrem se kračila poslední tři kila a z toho dvě měla natržený sáček. „Chtěla ta babička cukr krupici nebo moučku?“, zapnula mozkové závity. Cena pískového cukru se jí nezdála nijak mimořádně výhodná, ale bůh ví, kolik stojí v jiných obchodech. Raději vytáhla mobil a babičce zavolala. Na nákup už zbývalo jen deset minut. Chvíle napětí, jestli mobil na druhé straně někdo zvedne, nebo jako ve většině případům, půjde o zbytečnou zkoušku mobilního spojení.

Hurá! Povedlo se!
„Jaký ten cukr vlastně chceš, babičko?“
„Cukr moučka, Tamarko, a stačí jen pět kilo. Mají mimořádně výhodnou cenu, viš? Dělá to úsporu 5 Kč na kile…“
No servus! Pět korun na kile je celkem 25 Korun, k tomu 2 telefonní hovory…
„Tak kolik nám zbývá času? Už jen 5 minut. Jestli bude fronta u pohonných hmot, školku nestihne. Nedá se nic dělat, natankovat musí jinde. Je tam sice dražší benzín, ale jen o pár korun. Na plné nádrži to bude dělat zhruba 25 korun.

Popadla moučkový cukr a uháněla ke kase. Rychle odhadnout, která bude nejpomalejší ( jak plné jsou koše, kdo bude platit kartou…) a poklusem k autu. Školku stihla a připadala si jako vítěz, když následující den donesla tchyni 5 kilo cukru. Aby si nechala 10 Kč od cesty, to s despektem odmítla, tím by výhodnost nákupu ztratila glanc.

Ať žijí slevy!

Autor: Jitka Rybková, Foto: Internet