Nešťastný letní příběh 1

Autor článku: Blanka Rotreklová Můj příběh posuďte sami, mohu si za něj sama. Jak říkají lidé – každý svého štěstí strůjce. Kdo je v právu, kde je spravedlnost, proč má někdo kam šlápne štěstí, a druhý kam šlápne smůlu.

Proč se jednomu stále daří a druhému nedaří, ani v maličkostech, proč jeden může chtít a druhý snad už nemůže chtít vůbec nic? Už ani koníčka?!

Po tomto příběhu opravdu už nechci nic. Nevím jak se s ním vypořádat, jak žít dál. Kdy budu moci žít dál, pokud najdu sílu a zbyl mi zdravý rozum a trochu důvěry v ostatní. Chybí mi víra v život a ptám se , zda ho trošku zbylo i pro mě.

Nechci se zde zmiňovat o způsobu života, který vedu a který mi osud připravil. Nechci psát o svých neustálých smůlách, nezdarech, podvodech, využitích, nemocech…. To není předmětem tohoto povídání. Zde jde jen o příběh, který popisuji, a o kterém nevím, co si myslet, jak se s ním smířit. Uvítala bych názor či radu druhých, které by mi snad pomohly.

Před nepříliš dlouhou dobou jsem si zamilovala domácího mazlíčka – kočku domácí. Mám již dvě a mám je nesmírně ráda. Jedna z nich chtěla za každou cenu koťata ,nechala jsem ji tedy zabřeznout. Jedná se o šlechtěné plemeno – kočka perská.

Zabřeznutí proběhlo bez problémů, téměř ihned, bez měsíční čekací jako u prvního případu. Moc jsem se těšila na koťátka, jak s nimi strávím jaro, jak potěší nejen mě, ale i další lidi v jiných domovech, kteří také chtějí kočky opravdu domácí. Ty, které s nimi budou doma a budou jim celodenními společníky, což šlechtěné kočky jsou.

Porod proběhl v pořádku. Jje to velká dřina a velký stres nejen pro kočku. Dva dny poté se člověk dává dohromady z velké únavy, rozlámanosti a slabosti. Bojí se o přežití koťat, je mu líto zesláblé rodičky. Naštěstí to vše dopadlo dobře, díky zkušenosti z prvního porodu. Zkušenosti jsem měla i s dalším obdobím po porodu. Znamená to postarat se o přežití všech koťat, kterých bylo celkem šest. Poslední se narodilo mrtvé.

Všechny jsem zachránila umělou výživou, sušeným kočičím mlékem, poněvadž kočka je zpočátku ani později nedokázala všechny ukojit a pořádně nasytit. Všechny tedy rostly, to se dařilo přímo neuvěřitelně rychle, přibývaly denně na váze a byly velmi spokojené. Všechny se měly k životu a bylo nám všem celkem dobře.

Až jedno ráno, kdy koťátka měla dva a půl týdne, během noci došlo k tomu, že jsem po ránu nemohla koťátka poznat. Jejich srst byla na různých místech napadena čímsi černým, a to jak na bříšku, bocích, ocase, okolo očí, před vstupem do ucha, na krku, okolo tlamičky. Všechna tato místa byla ve stavu pro mě nepoznaném, nevyčteném a tak jsem se s takto postiženými koťaty ihned vypravila k místnímu veterináři na našem malém městečku.

Veterinář se na koťata podíval, nic neříkal, jakoby nevěděl co říct a já čekala, co se bude dít. Pak prohlásil, že to bude kožní infekce a na otázku z čeho, že neví. Dal mi vodičku, která působí protibakteriálně . Tou jsem je měla dvakrát denně potírat a za týden přijít na kontrolu. Sama jsem si myslela, že to může být infekce od jednoho z koťat, které mělo asi nějaký zánět močových cest. Všimla jsem si totiž, že se na rozdíl od druhých neustále pomočuje, a protože nejsem doktor, očekávala jsem pomoc od něj. Čekala jsem vysvětlení, stanovení diagnózy, atd. Proto jsem tedy pokorně, – protože jsem zvyklá autoritu poslouchat a respektovat – týden umývala, čistila tampony. Do rána ale byla všechna místa černá, čistila jsem uši a do rána znovu v uších černo. Bylo to vyčerpávající a bezvýsledné, celodenní práce pro nic za nic.

Ale jak řekl lékař, přišla jsem po týdnu na kontrolu. Koťata byla v mírně horším stavu, černá místa rostla na rozdíl od srsti a přes čištění se neustále přes noc obnovoval tento špatný stav.

Přibývalo těchto míst s černými kruhy místo růžové vyčištěné kůže, v uších byl černý maz a kusy ztvrdlých kusů, okolo očí zmizela srst a byly jen černé kruhy – to jen u jednoho kotěte – získal jméno Okál.

Veterinář mi dal dezinfekční šampon a prý je mám všechny vykoupat a dál mazat antibakteriální vodičkou. Při třetí návštěvě mi lékař naordinoval podávání antibiotik na bakterie, tzv. Augmentin.

Považovala jsem to za další zbytečné trápení zvířat a mě. Antibiotika nezabrala. Poté jsem koťata opět vykoupala ve stejném šamponu, jak lékař určil.

V tomto třetím týdnu jsem veterináři také ukázala, již naprosto zoufálá, své břicho, na kterém se začaly tvořit změny. Byly to jakoby pupínky, ale větších rozměrů, kolečka o průměru xxx cm nebo menší a ptala se co to je. Ptala jsem se ho, jestli to není od koťat. Odpověděl mi,že jemu se nic nedělá a tím bylo hotovo. Na to jsem neměla slov.

Po třetím týdnu tohoto trápení zvířat i mne jsem se psychicky zhroutila a přestala mít sílu dál pokračovat v boji o přežití. Poprosila jsem kamaráda, aby mi pomohl.

Pokračování příště.

Autor: Blanka Rotreklová, Foto: Internet