Nešťastný letní příběh 2

Autor článku: Blanka Rotreklová Kamarádovi se můj stav ani stav koťat vůbec nelíbil, komu taky ano, povídá, že to bude asi svrab, že se o tom učil ve škole, že si to pamatuje.

Co se týká mé léčby (mezitím), tak jsem vše řešila u své kožní lékařky, jediné v našem okrese, než jsem se od kamaráda dozvěděla jeho názor. Byla jsem ve stavu tehdy jen s pár pupínky nebo spíše zarudlými kruhy, které nesnesitelně svědily. Lékařka během pár sekund diagnostikovala alergii na chemii, jídlo nebo kočky – poté co jsem ji řekla, že s nimi žiji a že jsou také nemocné, přesto jsem odešla s lékem opět antibakteriálním na potírání a lékem na alergické reakce.

Při druhé návštěvě, kdy došlo ke značnému zhoršení a já ji tedy znovu navštívila a výsledek byl stejný, jen s podobnými léky, svrab lékařka bohužel nepoznala. Ani já v té době ještě nevěděla, co mi je, napadlo mě zastavit se u zvěrolékaře, asi mě něco osvítilo, vteřinový nápad, protože se mi to nezdálo, že stav je horší a horší i přes protialergické léky. Tak jsem mu popsala stav koček a ukázala svou kůži a on ihned řekl, že je to svrab a ať přijdu na laboratorní rozbor s koťaty a mě doporučil mast pro mne Infectoscab, která usmrtí zákožku svrabovou po natření během osmi hodin. Tudíž jsem se natřela a doufala ve zlepšení.

Mezitím můj veterinář na páté návštěvě aplikoval všem koťatům i kočkám i psovi antiparazitální ampulku, ale neřekl proti čemu konkrétně. Nechala jsem koťata ještě preventivně odčervit, jak se to dělá a dál mi nezbylo než se sebrat a zase doufat a nevzdávat každodenní boj o vyléčení, nevěda kdy.

Po zjištění svrabu na mém těle díky druhému veterináři a díky laboratornímu vyšetření prostřednictvím téhož kamaráda, který mi naštěstí tuto pomoc nabídl, čímž bylo vše průkazně potvrzeno. Bylo zjištěno, že na všech kočkách se nachází již mrtvý svrab. Mrtvý asi díky podání ampulek veterinářem a díky vykoupání v přípravku proti parazitům, který jsem zakoupila. Šla jsem k veterináři, co tedy mám dále dělat, že uši jsou stále černé s neuvěřitelným množstvím sekretu každý den a řekla mu o všem co se dělo, tzn. laboratoř a její výsledky, mé léčení mastí na svrab a jisté zlepšení, zastavení množení pupenů, dle diagnózy jeho kolegy veterináře. Ale jak už to nevím proč bývá, bránil se útokem, že on nic ve svém mikroskopu neviděl, díval se při čtvrté návštěvě a řekl, že nic nevidí, pak nasadil ampulky proti parazitům. Řekl, ať mu dodám výsledky laboratoře.

Nějak nerozumím, proč bych si vše vymýšlela atd. Přímo jsem mu vytkla, proč mi nestanovil diagnózu, proč neudělal rozbory nebo je nenechal udělat, proč mě nevaroval před nákazou mé osoby a osob, se kterými se sejdu nebo, se kterými žiji, protože se nakazil můj syn a od něj jeho přítelkyně. Nakonec, když viděl mou kůži, možná se v něm pohnuto trochu lidskosti, a uznal, že se děje asi to co tvrdím a řekl, že se mnou a se všemi kočkami zajede na veterinární kliniku do velkoměsta, kde provedou celkové vyšetření a laboratorní stěry. Proč je neudělal on? Nebo neposlal vzorky? Proč tak nejednal ihned? Nebo proč neřekl, že jeho ordinace na to není vybavena, atd… Bože to by bylo štěstí!

Čeho všeho bych byla já i koťata a kočky ušetřeny!

Pokračování příště.

Autor: Blanka Rotreklová, Foto: Internet