Proč upadá politická úroveň i v Evropě

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Předseda TOP 09 pan Karel Schwarzenberg si povzdechnul, že upadá politická úroveň nejen v České republice, ale také v Evropě. A to je vážné poznání, které zaslouží zamyšlení. Zda je možná náprava – Bůh suď.

Předseda TOP 09 pan Karel Schwarzenberg si povzdechnul, že upadá politická úroveň nejen v České republice, ale také v Evropě. A to je vážné poznání, které zaslouží zamyšlení. Zda je možná náprava – Bůh suď.

V historii začínali vládnout vesměs mladí lidé

I když je možné namítnout, že věk, kterého se lidé dožívali, byl, oproti současnému průměru mnohem nižší a většinou šlo o nástupce z vládnoucích dynastií a pokud byli nezletilí, vládli za ně regenti. Nicméně, tito lidé nenastupovali k moci nedotčení věděním a schopností se ji ujmout. Když odléhneme od všech okolností a politické situace v Evropě, včetně podmínek nástupu na trůn, pravdou je, pokud se začteme do životopisů panovníků a politiků, že to nebyli rozhodně, až na výjimky, nepřipravení lidé. Dalo by se říci, že od mládí se věnovali svým panovnickým úkolům a nezřídka byl jejich osud i tragický. A evropská historie také s sebou nese řadu děl z politické oblasti, zvláště z doby renesance a osvícenství, které i dnes nepozbývají platnosti a ideové bohatosti. Konečně, dalo by se říci, že základ pro evropskou politiku je historicky dán a je co zkoumat a studovat, nad čím přemýšlet a leccos také připomínat, protože nelze se od historických tradic jen tak odchýlit. Ale v současné době se mi zdá, že lidé, kteří se hodlají věnovat politice a mají ten záměr i dělat v politice kariéru, nemají ani základní znalosti o tom, jak se spravuje stát, jaké povinnosti jim vyplývají z jejich postavení, které jsou rozhodující pro správu státu a kromě toho, že chtějí a musí dosahovat vysokých funkcí, aby získali vliv na řízení státu, nemohou současně hledět jen na svůj vlastní prospěch, vyčíslitelný v penězích. Protože státní politika není o jen stranických intrikách, jejichž cílem je dosahovat vlastních zájmů, ale je o účelu, který vede především k řízení státu a jeho směřování k budoucnosti. A ta není, jak nakonec se domnívá mnoho lidí, v současné době patrná. Co nás čeká? Jak bude vypadat Česká republika za pět, za deset let? Může to někdo dnes říci?

Od zdi ke zdi

A přitom lze vysledovat, jak narůstá počet škol. Státních i soukromých. Lidé mají dnes možnost studovat na špičkových universitách a zaujímat ve státě významné funkce. Tedy posunovat, v následné praxi, životní úroveň všech generací a současně vést stát rozumně, uměřeně, aby se rok od roku posunoval mezi vyspělé země, posilovala se demokracie a zvyšovala se životní úroveň. I demokraticky založený stát musí mít své mocenské zdroje a nástroje, aby byly stanoveny určité a jasné hranice možného a tím i žádoucího a občanské iniciativy byly vybudovány na přesvědčení o rovnosti, nediskriminaci, důstojnosti a svobody. Konečně v souladu s politikou moderního státu, který vzešel z výsledků francouzské revoluce a ke kterému se mnohé země přihlásily. Idea moderního demokratického státu je dána, etika, ke které by měl moderní demokratický stát směřovat, je také dána, pilíře, o které by se mělo směřování moderního demokratického státu pevně opírat, jsou také dávno postaveny. Chce to tedy jen lidi, kteří ví, jak budovat stát a mají projekt směřující do budoucnosti, který bude buď volbami podporován anebo nebude. O tom také rozhodují občané, neboť žijeme v zastupitelské demokracii

Politika nemůže fungovat jako trh

Nevěřím, že jde o úpadek politiky, ale jde o trend, který se v evropské politice rozmohl, a jak správně říká premiér pan Nečas, politika se odchýlila od svého poslání k obchodování v nejširším slova smyslu. Všechno, jakoby fungovalo v linii: poptávka-nabídka-cena, ale žádná idea, pro kterou by lidé do politiky vstupovali. Zatím, co jsem stačila vysledovat, důležité instituce, na které veřejnost přispívá do solidárních fondů, nejsou státem garantovány, a tudíž se nemůže nikdo divit, že lidé ve stát nevěří, protože vůči nim nefunguje tak, jak by to právem očekávali. Stejně tak státní správa a soudnictví. Pan prezident se několikrát vyslovil proti tomu, aby do soudnictví vstupovali velmi mladí lidé bez zkušeností a znalostí, byť po době, kdy jsou čekateli a pak skládají zkoušky. Ani po třech letech čekatelství nenabydou tolik znalostí, aby mohli čelit mnohem starším a zkušenějším advokátům (většinou svým učitelům z právnické fakulty) a lidem rozhodně nevyhovují táhnoucí se kauzy, jejichž konec je v nedohlednu a z nichž očekávají právem plnění třeba i ve formě peněz, které potřebují velmi naléhavě, aby nekrachovaly firmy nebo rodinné vztahy. Lidé potřebují vědět, aby mohli stát podporovat, jaký bude jejich každodenní život a jaké mají vyhlídky v řádu deseti let, což není zase tak dlouhá doba, aby se nedaly nastínit. A pokud si lidé, kteří řídí tento stát, chtějí být podporou veřejnosti jistí, pak k nim musí jasně mluvit, aby jim rozuměla i stará paní ve vesnici na konci Aše. Konečně, to byla i idea našeho Otce vlasti, vzpomínáte si z dějepisu?

Pan premiér Nečas má nakročeno

Záleží na síle jeho charakteru, přesvědčení a chuti pokračovat dál, neboť nyní dostal příležitost. Přestál velkou krizi. Jeho předností je, že je slušný člověk a tak i akceptovatelný širokou veřejností. Občanská demokratická strana by měla být státotvorná a ne strašákem pro lidi, kteří si pořád myslí, že politika je k tomu, aby je oškubávala na kost. Nelíbí se mi, že strany, které nyní působí v naší zemi, se vzájemně vidí, jako nepřátelé, místo toho, aby spolupracovaly a na základě svých programů také v Parlamentě hlasovali podle svých programů. Jsou to soupeři, to rozhodně ano, ale měli by soupeřit pozitivně a nerozdělovat lidi, kteří je sledují, na tábory, které se vzájemně hádají. Já si myslím, že ve všech stranách se najdou slušní lidé, kteří si uvědomují vážnost svého poslání a postavení a tato rozhoupaná politická scéna nikomu neprospívá, spíš má ničivý dopad nejen na politiku a její důvěryhodnost, ale také na občany, kteří ztrácí víru v politiku a začnou si žít podle svého, což může vést k dalším hlubokým problémům. Začínám věřit, že pan Nečas ukočíruje to splašené stádo, protože mnoho věcí záleží nyní jen na něm. Nikdo jiný v této době tu není, kdo by měl takové pravomoci.

A tak si myslím, že politika začne zase kvést, až si lidé, kteří v ní fungují, vzpomenou na idee, kterou se má dát a podle toho začnou pracovat pro veřejnost, stát i rozvoj demokracie v Evropě. Jiná cesta není, jen ta, co vede do pekel. A tu my známe z historie.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet