Hyperaktivita

Autor článku: Dagmar Než půjdou děti do školy, připomeňme si, jaké problémy mohou mít ve škole naše vnoučata. Dnes se věnujme pojmu HYPERAKTIVITA.

Některé děti proplouvají školními povinnostmi lehce a vše probíhá k klidně a těšíme s z jejich úspěchů. Avšak v dnešní době mají mnohé děti problémy typu např. hyperaktivity, která se projeví právě v první třídě. Pokud máte takové děti článek a později druhý o dalším podobném, ale řešitelném problému je určen právě pro Vás.

Odborný název specifické vývojové poruchy je ADHD. Trpí jí asi 5 až 8 procent dětí.

Hyperaktivita dětí je psychická porucha. Rodiče tak musí věnovat mnohem větší úsilí, aby dítě uhlídali. Ideální je důslednost a neustálé vyžadování toho stejného znovu a znovu. Z výchovných metod nesmíte nikdy polevit. Největší chybou je, když dítě vedete k tomu, aby se chovalo určitým způsobem v dané situaci, přičemž za porušení pravidel přijde trest. A chybou je, když trest jednou vynecháte anebo zmírníte. U hyperaktivních dětí je třeba dbát opravdu velké míry důslednosti. Jakékoli, rádoby láskyplné“ ústupky jsou totiž namířeny nakonec proti samotnému dítěti. Ještě víc totiž podpoří chaos v jeho duši.

Skutečnost je taková, že ani odborníci dnes nevědí, čím je porucha ADHD způsobena. Příčiny mohou být částečně genetické a souviset s poškozením určitého chromozomu. Lékaři mluví i o vlivech v těhotenství, porodních komplikací, výživě v dětství, sociálním prostředí.

Pro rodiče je hyperaktivní dítě velkou zátěží. Takové dítě je neposedné, vypadá to, že ho vlastně nic nebaví, protože u ničeho nevydrží. Rodiče musí zvládat své těžko zvládnutelné dítě a přitom neustále řešit stížnosti okolí – školy, sousedů, přátel. A k tomu ještě ustát pohoršené pohledy lidí, kteří si myslí, že jsou neschopní rodiče, kteří nezvládli výchovu, že to je jen jejich vina.

Je důležité , aby rodiče nezakrývali pravdu před sebou ani před světem. Je dobré přiznat, že dítě je hyperaktivní a otevřeně o tom hovořit. Přináší to úlevu a také to pomůže okolí lépe pochopit počínání vašeho dítěte. Rodiče by se neměli bát obrátit se na pedagogicko- psychologickou poradnu nebo na psychology či psychiatry.
Obviňovat se nemá smysl. Je potřeba spíš se naučit zvládat svůj občasný vztek a zlost vůči dítěti. Emoce je to po vyčerpávajícím dnu s hyperaktivním potomkem sice naprosto pochopitelná, ale zároveň zcela nežádoucí. Proto i rodič potřebuje občas pomoc psychologa nebo alespoň konzultaci v některé poradně.

Hyperaktivní dítě nejvíce potřebuje pevný denní řád, laskavé a stálé rodinné zázemí, trpělivost, lásku a pochopení. Denní rituály a přesný harmonogram pomáhají udržet dítě ve větším klidu.

I když je to někdy opravdu vyčerpávající, trpělivá péče o hyperaktivní dítě není beznadějná. Mnoho takových dětí dozraje v období puberty a jejich „nedostatky“ zcela vymizí.

Hyperaktivitu provází mimo jiné zvýšený motorický neklid a zhoršená schopnost zvládat psychickou zátěž. Typickými projevy je roztržitost, neposednost, hlučnost, impulzivita, ztrácení věcí, obtížné soustředění. Tyto děti často nejprve jednají a až potom přemýšlejí, čímž ohrožují sebe i své okolí.

Diagnózu je možné stanovit až mezi 3 a 4. rokem dítěte a to teprve po dlouhodobém sledování.
Důležité je ihned upozornit učitele – není to ze strany rodičů špatná výchova ale je to věc, se kterou se dítě rodí, jako mnoho dětí s každou jinou nemocí, tuto nemoc provází velmi často alergie a astma. Nemoc začíná už od norovorozence, který nespí a ani ve dne ani v noci, rok i déle svého prvopočátečního života. Učitele si musí uvědomit, že dítě za to nemůže a že je potřeba k němu přistupovat s mnohem větší trpělivosti a získat informace jak s takovým dítětem zacházet. Aby se mu více neublížilo a nepoškodilo jeho sebevědomí a aby mu nebyla dána tzv. nálepka to je ten nezvládnutelný kluk a nejhorší žák. Takové děti nepatří do zvláštní školy, pokud to nedoporučí psycholog či psychiatr, je to jen na práci učitelů, kteří sice mají těžké práce dost, ale jak jinak situaci řešit ku dobru všem? Dítě ve škole, při špatném zacházení učitelů reaguje postupně – nic neumím, jsem zlý, jen zlobím, jsem špatný a může to končit hůř a hůř, dokonce ke kriminální činnosti, aby ukázal, jak moc zlý je. (Což jsou výjimečné případy, kteréžto děti propadli depresi a řeší ji ne pláčem, ale časem velkou agresí.)

Doporučuje se neustálý denní cvik jemné motoriky, časté přestávky. Stálé zázemí doma i ze stran učitelek v tom nejútlejším věku, v začátku školních povinností a školní docházky.

Je třeba rozvinout co nejvíce koníčků, střídat je, nenutit příliš, posilovat neustále sebevědomí, chválit za maličkosti, pak teprve napomínat, nenapomínat typem (zejména učitelé – už zase on zlobí, už zase on udělal to a ono špatné, jen on je nejhorší – tak to zní dítěti mezi svými spolužáky a nic příjemného to pro něho jistě není. Vynechat tyto výroky a raději dítě motivovat, tím se dojde k lepším a lepším výsledkům.

Rada: Malování Mandal – zlepšuje soustředění, jsou velmi vhodné právě pro hyperaktivní děti. U mandal nejde jen o prosté vybarvování jako u klasických omalovánek. Jejich pravidelné opakující se tvary zároveň harmonizují obě hemisféry. Tím pomáhají dětem lépe zvládat jejich přílišnou aktivitu. Děti intuitivně pomocí barev řeší své vnitřní pocity, postupně se s nimi dokážou lépe vyrovnávat a tím taky dokážou lépe zvládnout svou fyzickou energii.
Malování je ještě účinnější, když budete malovat se svými dětmi. Začněte malými a jednoduchými mandalami. Možná děti zprvu vybarví jen část mandaly, možná budou jen tak čmárat bez ohledu na předlohu. Věřte však, že mandaly jsou magické. Působení se dostaví i díky vašemu příkladu. Odměnou vám bude spokojenější dítě a šťastnější rodina.

Nekřičet, nenadávat, pochopit, že dítě za to nemůže, řešit stále nejen s psychologem možno i léky – dle lékařského schválení a doporučení (Existuje nový lék na trhu pro tyto děti eye q.)

V době desíti nebo až více let tento problém sám odchází nebo se významně zmírňuje, pokud dítě je správně vedeno, jak je uvedeno výše – vyrůstá z něj naprosto zdravý jedinec, schopný větší koncentrace, snahy a pokud je zdravě sebevědomý, má zázemí a lásku rodiny, může z něj vyrůst i velmi dobrý student, dokonce i vysokoškolák.

Při neustálém napomínání a zase on, dělá nepořádek, křičí , to zase on zlobí, se dítě cítí jako vyřazený z kolektivu, a čím víc se tak cítí, tím více dochází k jeho zlobení, říká si, když jsem tedy tak špatný, tak už se to nespraví, jsem prostě zlý a zlobí stále víc a víc, rve se, napadá spolužáky, ničí majetek školy, není s ním rozumná komunikace a ztrácí dokonce chuť do čehokoliv, a může dokonce propadnou do deprese, přestat se učit i onemocnět.

Doporučuje se jemná motorika – jemná práce s rukama, kreslení, dobré je počítání, pokud je vloha, tak hudba – nástroj, vystřihování, skládání například jednoduchého puzzle, neustálá podpora věnování se dítěti rodinou, hry, obrovská trpělivost, chození do přírody na společné výlety, kam se dítě těší, čerstvý vzduch, dostatek pohybu, vše střídat a nenutit dítě do jednostranné činnosti nebo do toho co nechce, pokud opravdu nechce., někdy je vhodné přemluvit dítě do dobré potřebné činnosti, kde se dítě odreaguje vysílí, dítě vhodně motivovat.

Dítě je unavené a přesto neposedí, je stále neklidné a nevydrží na místě.I tuto únavu hyperaktivní dítě řeší nadměrným zlobením, pohybem a křikem. Je třeba s ním mluvit tiše, motivovat ho, popřípadě občas slíbit nějaký dárek, něco co má rád, avšak ne ho naučit že vždy za vše něco dostane. Nemůže vždy být vše ihned něco za něco, což by tak dítě mohlo špatně chápat mohlo by se stát absolutní samozřejmostí, která by se těžko odbourala.

Vydržet, je to otázka snad tří až pěti let, než se malé dítě, prvňáček, který tak těžko zvládá řád a pořádel, učení, pozornost, úkoly, starosti, dostane z nejhoršího. Je to náročné období pro všechny děti, natož pro hyperaktivní, proto potřebují velké pochopení a trpělivost.

Takže celá záležitost je jen v našich rukách – dospělých, u kterých dítě hledá lásku, oporu, zázemí, radu, pomoc, řešení frustrace, řešení nudy, věnování se jeho osobě, pozornosti jeho osobně, pomoc s učením…. Pokud tohoto všeho má dostatek doma i ve škole, dobrý i výborný výsledek se jistě dostaví.

Není třeba zoufat předem, ale bojovat. My musíme, děti mohou jen pokud jsou správně vedeny, učeny a motivovány.

Hyperaktivní dítě byl například Einstein – nezoufejte.

TAKÉ SI UVĚDOMTE, ŽE JSOU MNOHEM POSTIŽENĚJŠÍ A NEMOCNÉ DĚTI, NEVYLÉČITELNĚ A SMRTELNĚ. HYPERAKTIVITA JE SICE VELMI NEPŘÍJEMNÁ PRO CELOU RODINU I ŠKOLU, ALE NENÍ V DNEŠNÍCH HRŮZÁCH JEN KAPKA V MOŘI?

Autor: Dagmar, Foto: Internet