Nešťastný letní příběh 4

Autor článku: Blanka Rotreklová Pomohla mi obyčejná starší zkušená žena, pravděpodobně již důchodkyně, možná zástup v dobách dovolených, poněvadž jsem ji dříve v lékárně neviděla.

Pomohla mi tato paní magistra, ke které jsem přišla do nemocnice – do lékárny, protože lékařka měla dovolenou (naštěstí).

Magistře jsem tedy vše popsala a ukázala kůži a ona mi dala sirnou mast, že se v ní mám tři dny tzv. nacházet. Omývat se dezinfekčním šamponem, zvláčnit kůži tělovým mlékem a potřít sirnou mastí a to celé tři dny a noci. Rovněž nezapomenutelné dny a noci, (kdo nezažije – neví), ale již v naději, že to ze mě bude vše vyhubeno a já se neuškrabu k smrti.

Po této kůře jsem mezitím byla ze známosti (dnes asi bez známosti není nic a kdy taky bylo) až u primáře kožního oddělení, který se natolik zhrozil, že mě chtěl hospitalizovat, naznal, že mi dá i antidepresiva, abych se prý ještě víc nezbláznila. Byl to velmi příjemný a rovněž samozřejmě znalý člověk. Řekl, že to už není svrab, že byl podle příznaků a podle zvířat a nakažení mého kamaráda, syna a jeho dívky, u mě už jde o reakci kůže na cokoliv, i na poškrabání, teplo, chlad, vzduch atd. V této fázi můžu dostat alergii na cokoliv, rekonvalescence bude dlouhodobá a na léto můžu zcela zapomenout.

Předepsal mi mast na mazání celého těla, a že mě čeká ještě dlouhá cesta, že chodit na sluníčko nesmím, natož se jít někam vykoupat a že mohu získat i alergii na kočky a samozřejmě na cokoliv, jelikož kůže mě nebrání, ale naopak přijímá vnější vlivy, díky rozsáhlému poškození, prý mě čeká ještě minimálně dvouměsíční hojení kůže, pokud nepřijdou vedlejší další vlivy, jež by neblaze zapůsobily na moji kůži.

Mezitím, když jsem spala, mi kočka utekla na dvůr, což jsem nezpozorovala. Byla to má chyba. Protože na .. i „záchod spadne“, zabřezla s kocourem z okolí, protože měla mrouskání, i když ještě nedokojila svoje – v té době ani ne dvouměsíční – koťata. Po třech týdnech bylo poznat, jak jí roste bříško, že je opravdu březí, bylo jisté. Jenže ve stavu požití léků na svrab se s velmi malou pravděpodobností rodí zdravá zvířata, rodí se prý různě poškozená vzhledem k nervové soustavě, která je jedy poškozena, tak nějak laicky psáno.

Co tedy dělat? Kočička je v hrozném stavu, má opadaný ocas, uši, sotva chodí, málo žere, nemá zájem o nic, jen spí a je jakoby podrážděná. Aby toho na ni nebylo málo, všimla jsem si, že má ve své kočičí stolici značné množství krve, odebrala jsem tedy vzorek a zavezla druhému veterináři. Laboratoř zjistila, že má ve střevech, tzv. koktidy, což je parazit, poměrně vzácný a nereagující na tzv. odčervovací léky, které pravidelně moje zvířata berou. Tím pádem jsem dostala léky na deset dnů pro své dvě kočky i všechny koťata, pro některé asi preventivně, protože nejde vyloučit, které je nakaženo a které ne. Léčbu těžce snáší, aplikace rozpuštěného léku se musí vpravit injekční stříkačkou, jinak to kočka nepozře.

Žádné posílení, ale další vysílení. Jestli je to přenosné i na člověka, když po kočkách uklízím, to nevím, to se ale zeptám, raději dříve než později. S veterinářem jsme se dohodli, že pro kočku bude nejvhodnější kastrace, a to i s koťaty, která budou stejně v nezdravém stavu. Nemám z toho příjemný pocit a netuším, co by jí udělalo více zle, jestli kastrace a uzdravení nebo další vysílení zbytečným porodem.

Přiznám se, že jsem získala fobii k porodu, k rození, strach z toho co se narodí, strach ze smrti koťat, kteří touží po životě, neschopnost se postarat o jejich vlastně okamžité zabití, poněvadž v tomto stavu by se o ně nepostarala, ale zejména proto, že se z převážné části a z velké pravděpodobnosti narodí neschopné života, zdravého života a co a jak dál provádět s nemocnými malými koťaty nevím. Stále se rozhoduji, k čemu se odhodlat, jak se rozhodnout, obojí je těžké pro ni i pro mě. Mám strach, že operaci také nemusí přežít, i když je běžná, ale je to operace.
Pokračování příště…

Autor: Blanka Rotreklová, Foto: Internet