Nešťastný letní příběh 5

Autor článku: Blanka Rotreklová A já? Nacházím se v psychicky depresivním stavu, fyzicky se zcela izoluji, poněvadž v létě chodit oblečená v dlouhém rukávu a kalhotách je nepříjemné.

Chodit s kůží na trh v mém provedení je zážitkem pro mnohé zvědavce a pro mne je to nepříjemné. Ne že by mi to vadilo v zimě nebo na podzim, ale v tomto čase, na který jsem se tolik těšila dlouhé zimní měsíce, mě to skutečně velmi mrzí, zvlášť když trpím díky samozřejmě jednak osudu, který nám nikdo neupře, ale také díky lékaři nebo dvěma lékařům, ať už lidským nebo zvířecím, bohužel v mé smůle oba v tomto případě nepomohli, ale ublížili.

Nejvíc ze všeho mě však mrzí, že moje kočka na to doplatila tím, že již nebude moci žít přirozeným životem a mít koťata, že můj velký koníček se stal fobií, že celá záležitost poznamenala mou psychiku, mou nedůvěru vůči lékařům, kterých jsem si tolik vážila a tolik k nim vzhlížela, dalo by se říci jako k malým bohům, kteří jediní mohou pomoci, že několik měsíců nežiji a ještě nebudu, že si nemohu aspoň trochu užívat života a léta, když už po několikaleté mé minulé nemoci konečně mohu, protože se do jisté míry napravila.

Nejvíce mě však mrzí přístup lékařů, jejich ledabylost, kterou kdyby si dovolil kdokoliv v obyčejné prodejně je ihned hrubě zkritizován nebo i potrestán na výdělku nebo vyhozen a lékař, ač vydělávaje na naše poměry dostatečné peníze, místo aby si vážil všeho toho co má na rozdíl od normálních zaměstnanců a poctivě pracujících lidí a velmi často minimálně nebo vůbec nezaplacených, nedělá svou práci jak má, a jak by měl, byť k tomu složil, pokud se nemýlím i jistou přísahu. Místo, aby byl spokojený, že má práci a koníčka v jednom, že mu sudičky dopřály býti chytrým a vzdělaným, tak dle mého názoru neprovádí své dílo tak, jak by měl. Každý se mýlí a může zmýlit, může být unavený a něco odbýt, ale ta malá pozornost mému případu je do nebe volající. Při tolika návštěvách přistupovat bez správného postupu už není omyl, ale nevím jak to nazvat správně?

Svěřím se vám, že díky nejen tomuto, ale i ostatním po sobě jdoucích silných nepříjemností, křivd a zlých činů v mém okolí, jsem měla den, kdy jsem chtěla vše ukončit, měla jsem k tomu krůček, ale cosi ve mně mi to nedovolilo, tolik bych už chtěla mít klid od tohoto zlého světa, kde každý myslí jen na sebe a na své peníze, jen získat, jen já já já, vůbec se mi v tomto světě nechce být, natož sama, na všechno sama bez partnera, bez kamarádek, které jsem ztratila, protože jsem vážně onemocněla před pár lety. Jen v nouzi poznáš pravého přítele a já poznala, že jsem vlastně celé roky žádné neměla. Nechce se mi, ale vím, že musím, musím si to prožít a přežít a pořád doufat, že bude líp, že budu dál nacházet sílu do boje s větrnými mlýny…

Čeká mě vřelé poděkování magistře a její obyčejné sirné masti, čeká mě varování lékařky, aby vzala do svého vědomí možné šíření lidského svrabu a tím předešla epidemii a čeká mě dlouhodobá trpělivost, než budu moci normálně chodit ven, radovat se ze života, nemít strach se čehokoliv, kohokoliv dotknout atd… O financích zcela zbytečně vynaložených se raději nebudu vyjadřovat, ale mohla bych za ně k moři, sice obyčejná dovolená, ale po mnoha letech samého nedostatku by za tuto částku býti mohla, což je velmi nespravedlivé i z tohoto hlediska, i když až na naprosto posledním místě.

A tak Vám děkuji za přečtení mých trablů, i když vím, že jsou tisíckrát a nekonečněkrát horší, ale taky vím, že psychika dokáže svoje a není k tomu potřeba ani vážnějších chorob, nedostatku, který znám celá léta, vím, že je potřeba síla a jen síla, bojovat a snažit se přežít, radovat se z maličkostí, vytrvat, věřit, to všechno vím, ale….

Autor: Blanka Rotreklová, Foto: Internet