Proč nemáme seniory šťastné a spokojené?

Autor článku: Dagmar Ano jistě, první co každého napadne je nedostatek finančních prostředků, pokud nejsou dva nebo více na jednu domácnost je to boj o přežití.

V případech, kdy nemá člověk již v důchodu našetřeno něco navíc nebo nevlastní movitý majetek, například k pronajímaní nebo prodeji, nemá si jak přilepšit.

Starší lidé – senioři by mohli být šťastní, i když nemají nadbytek, samozřejmě pokud jim celkem dobře slouží zdraví, které je ovšem výsledkem, z jisté části, jejich přístupu k životu.

Porovnejme si MLÁDÍ A STÁŘÍ
V mládí je člověk dezorientovaný záplavou hormonů a hledá místo ve společnosti. Potýká se s vlastní nezkušeností, nespokojeností v zaměstnání, které si nepředstavoval, nespokojeností s nízkým platem, který jako mladému nemůže vystačit, nesplnění snu studovat a v nejhorším případě s nezaměstnaností. Dále s láskou, se zklamáním v ní s touhou po ní. Mnohdy s problémovými rodiči – rozvádějícími se, holdujícím alkoholu, nemocnými nebo naopak nepřiměřeně starostlivými, kteří nejsou schopni brát potomka jako dospělého a samostatného jedince a jsou plni neustálých dokola řečených rad a pouček, zákazů a výchovných nadávek.

V dospělosti se člověk v lepším případě realizuje v práci nebo ve výchově dětí, své místo už má, zná svět i sám sebe a zbavuje se vlastní nejistoty, vyrovnává se s odchodem dětí z hnízda, vyrovnává se se znaky stárnutí, se ztrátou práce bez vlastní viny, s rozvodem, s nevěrou, s nemocemi svými i svých dětí, s trablemi svých děti…. Tento čas je snad nejvíce problémový, kdy nastupují nemoci a různé životní krachy.

Oproti tomu starý člověk má již zkušenosti, které má jen díky svému dlouholetému střádání těchto zkušeností, znalostí, pochopení všeho právě díky vlastním zkušenostem, které může předat mladší generaci a z toho mít dobrý pocit, může mít nadhled a ví, že mu nezbývá tolik času, proto se nehoní za pozlátkem a cení si jiných hodnot. Smiřuje se se svým životem, nelituje už svých chyb ani starých křivd, vzpomíná spíš na to dobré a má pochopení pro druhé. Takový je ideál moudrého starého člověka asi ve všech kulturách – nám nejbližší Babička od Boženy Němcové.
Podle nejnovějšího výzkumu vědců z americké Stanfordské univerzity se nemáme stáří obávat, ba naopak, máme se nač těšit. Staří lidé jsou prý v porovnání s mladšími věkovými skupinami vyrovnanější a spokojenější. Tedy alespoň v USA.

Profesorka psychologie Laura Carstensenová po svém letitém výzkumu potvrdila, že s přibývajícími roky vyplňované dotazníky seniorů obsahují méně negativních a více pozitivních emocí, proto tvrdí, že starší lidé jsou celkově vyrovnanější, což pramení z uvědomění si křehkosti života a vlastní konečnosti.

Ne že by americká společnost byla zrovna pospolitější nežli ta naše, ale američtí senioři mají jednu výhodu: Pokud nepocházejí z nejnižších vrstev, obvykle mají na důchod něco našetřeno a po letitém pracovním zápřahu si mohou konečně užít cestování, společenských akcí a koníčků, na které jim dosud nezbýval čas. Jsou-li méně pohybliví, mohou si zaplatit kvalitní péči přímo doma a zůstat tak ve svém přirozeném prostředí, ať už mezi rodinnými příslušníky nebo přáteli. Američtí důchodci, tedy ti, kteří se důchodu dožijí, mají obvykle aktivnější a zodpovědnější přístup k vlastnímu zdraví i životu a nečekají, že vše zařídí někdo jiný. Celkově lze aktivní přístup k vlastní tělesné i duševní kondici považovat za faktor, který významně ovlivňuje délku a kvalitu lidského života.

Je to opravdu jen o financích, o jejich nedostatku ve většině případů? Není to i tím, že jsme národ věčně nespokojený, věčně nadávající, ať už mladý nebo starý člověk, ať v socialismu nebo v jinak fungující společnosti, není to hlavně naší mentalitou, výchovou? Nebo co a proč nám vlastně pořád vadí? A bude vždycky?

V každém případě je to škoda, neužít si výhod stáří v dobré náladě, nevychutnat si to co v mládí a v zápřahu zaměstnání nebylo možné, ať už to jsou jen maličkosti, ke kterým není třeba peněz. Opačný způsob života než je pozitivní vztah k němu a k sobě sama, jde člověk jen sám proti sobě a svému zdraví ať už je bohatý nebo chudý.
„Dnešek je prvním dnem zbytku mého života.“

Autor: Dagmar, Foto: Internet