Rady zrovna knížecí: Hlavně zůstaňte fit

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Je pravdou, že lidé kolem padesátky a nad padesát jsou ohroženi více vyhazovem z práce, než lidé mladší a to i ti zkušení, kteří ve svém oboru mají dost znalostí a k jeho výkonu dost zralosti.

Četla jsem toto v souvislosti s vyhozeným zaměstnancem kolem padesátky: Personalisté padesátníkům radí nepodléhat panice a stanovit si denní režim, díky němuž zůstanou aktivní. „Dobré je si uvědomit, že do důchodu ještě zbývá poměrně dost času,“ dodává Jiří Halbrštát.
Zdroj:http://finance.idnes.cz/nezamestname-vas-je-vam-proste-moc-let-dxh-/podnikani.asp?c=A110322_1553011_zamestnani_bab

Ať si takový „východní mudrc“ vyzkouší sám

Mně se to jeví tak, že personální politika v soukromých i státních firmách nesleduje ani tak možnou kvalitu práce, kterou může poskytnout zkušený zaměstnanec, ale tím nechci říci, že všichni lidé kolem padesátky jsou zkušení, pracovití, užiteční pro firmu (ale rozlišujme prosím), ale při nedostatku pracovních míst na trhu, které jsou slušněji placené a perspektivní se snaží prosadit mladší lidi, kteří se praxí k takovým zkušenostem také po čase dostanou. Já samozřejmě přeji všem, aby se jim dostalo spravedlivého jednání a současně chápu, že firma nebo státní úřad nejsou sociálními zařízeními, které budou z lítosti a sociálních ohledů držet lidi, při prodlužování věku k odchodu do důchodu, na pracovištích, pokud shledají, že tam potřebují mladší a perspektivnější.

Ale z druhé strany – nelze postihnout nespravedlnost a nijakým způsobem bránit člověka, který je propuštěn v tomto citlivém věku třeba kvůli tomu, že ředitel nebo jiná vlivná osoba v podniku či ve firmě tam potřebuje dosadit svou právě propuštěnou příbuznou, která nemá sice dost kvalifikace, jako předchozí propuštěná osoba, ale za každou cenu, protože má děti školou povinné, nemocného manžela, nemá našetřené peníze, splácí hypotéku, potřebuje být zaměstnaná. Ale propouštěný zaměstanec, kterého má taková osoba nahradit, nemá šanci se ohradit, protože to není relevantní. Právní úkon, dát dohodou výpověď nebo jednostranně ukončit pracovní poměr ze strany zaměstnance si nevyžaduje žádné jiné agendy.

Raději běžte dělat něco jiného, personalisté

Já bych personalistům, kteří radí padesátníkům, aby nepodléhali panice a stanovili si denní režim, také poradila. Ať jdou dělat něco jiného a nepředhazují lidem, že nějaký propuštěný zaměstnanec kolem padesátky si založil baletní soubor a nyní se má úžasně, že někdo se chytil na trhu s vyšíváním obrázků apod. Padesátníci budou podléhat nejen panice, ale také spoustě problémů, které jim v tu chvíli, kdy podepíší rozvázání pracovního vztahu, nastanou. Ráda bych se zmínila například o rodinách, které pečují o těžce nemocného, o staré lidi, o invalidní partnery, o děti s vrozenými vadami nebo těžkou nemocí. A pokud se člověk cítí v tu chvíli, kdy musí po letech opustit práci a tím i pravidelný příjem, s kterým počítalo více lidí v rodině, tedy byl živitelem a podporovatelem rodinných příslušníků, zoufalství a paniku, pak to považuji za zcela normální a spíše bych soudila, že může být i ohrožen na zdraví a životě. Nečekala jsem, že se setkám právě s takovým cynickým postojem od lidí, kteří by se měli o personalistiku starat.

Myslím, že by se otázky zaměstnání lidí kolem padesátky měly posuzovat individuálně a nabízet jim místa, která mohou ve svém věku, při svém vzdělání a odpracovaných letech zastávat, než se do důchodu dopracují. Ale spíš, jak se tak koukám, takových zoufalců díky reformě bude rok od roku víc přibývat a víc takových Pilátů si nad nimi budou umývat ruce. A proto trvám na tom, jak jsem psala v předchozím článku, že prodlužováním věku odchodu do důchodu musí být vyřešen tento ostudný problém, aby se čím dál více lidí nedostávalo do zoufalé situace s tím, že v padesáti nemají podporu zaměstnavatele, ale současně jim chybí k dovršení nároku na důchod mnoho let.

Je mi jedno, jak to dělají v Americe a na Západě. Mnoho lidí ještě v současné době není připraveno se vrhnout ihned do podnikání a stát, který vytváří reformy, je pouští prostě do volného prostoru, aniž se, v rámci těchto reforem, zajímá, co s nimi bude dál a s lidmi, kteří jsou na nich závislí.

Jsme v ringu.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet