Poslední diskuse
Zdraví
Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...Práce
Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...Co se kde děje
Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...
Zavražděna redaktorka Třetího věku
 |
Zdroj: Mjr. Petra Vedrová, Policie ČR Simona Monyová, známá autorka fejetonů, už Třetímu věku žádný příspěvek nepošle. Talentovaná brněnská spisovatelka, které se říkalo Viewegh v sukni, byla ubodána, podezřelý je manžel. |
V noci ze středy na čtvrtek došlo v brněnských Obřanech k rodinné tragédii. Včera po dvaadvacáté hodině byla v rodinném domku zavražděna čtyřiačtyřicetiletá žena, které už život nezachránila ani rychlá lékařská pomoc. Policisté na místě činu zadrželi manžela, kterého z trestného činu vraždy podezírají. V současné době je v nemocnici a prozatím není schopen výslechu. Okolnosti události se vyšetřují.
Paní Monyová byla „krásná ženská“ (posuďte v sekci NAPIŠTE NÁM u její fotografie), celkem vydala 25 knih, byla podruhé vdaná a měla tři syny. Osobní život jí ale moc nevyšel, muži s krásnými a úspěšnými ženami zřejmě neumějí žít. V letošním roce jí vyšly dvě knihy, a to „Citová divočina“ a „Srdceboly“. Právě titul „Srdceboly“ představila jako příběh o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí na bojišti. „Je to příběh plný vášně, intrik, touhy, žárlivosti, sexu, paniky ze stárnutí, osobní nezralosti, lží a pomstychtivosti,“ uvedla na svém webu.
Simona Monyová přiznávala, že při psaní vychází ze své fantazie, ale i ze zkušeností svých a svých kamarádek. Vypadá to, že ty vlastní zkušenosti tvořily velký podíl jejích námětů. Je obdivuhodné, s jakým sarkasmem a smyslem pro humor psala.
Úryvek z knihy Střípky z ložnic:
Manželské ložnice – místa, která by mohla povídat, kdyby mohla povídat…
Manželské ložnice – místa, kde se spolu milovali zprvu bouřlivě a hlasitě, pak stále tišeji a tišeji, aby nevzbudili malé děti, aby se neodhalili dětem pubertálním. Místa, kde se spolu hádali, zpočátku podobně vášnivě, jako se milovali, potom znaveně a tiše, aby neprobudili děti, posléze aby se jim neodhalili.
Manželské ložnice – místa, kde se držívali za ruce v němé podpoře, když jim život uštědřoval drobné ranky anebo hluboké rány. Místa, kde si každý četl svoji knihu a přitom cítil blízkost druhého, místa, kde se k sobě točili zády, kde na sebe nenávistně syčeli, kde ležívali každý na samém krajíčku svého lůžka a odporný jim byl i letmý dotek chodidla o chodidlo.
Manželské ložnice – prádelny společných starostí a splínů, ale také místa, kde se rozhodlo o tom, jak se bude jmenovat jejich první ( druhé, třetí) dítě, kde budou trávit příští dovolenou, jestli jejich jediná dcera musí či nemusí nosit ta odporná rovnátka, u čích rodičů budou letos na Štědrý den, zda koupit nový koberec do obýváku už letos anebo až napřesrok, kdy se chystali vymalovat celý byt.
Manželské ložnice – místa, kde se nesčetněkrát rozcházeli a zase usmiřovali, místa, kde se navzájem ošetřovali v nemoci, kde se objímali a přitom mysleli na někoho jiného, kde krmili jeden druhého rohlíkem s máslem a medem při společné snídani a potom se ulepení milovali na prostěradle posetém drobečky, místa kde pili šampaňské z láhve, aby se osmělili inovovat již poněkud rutinní sex, místa kde jim i myšlenka na společný sex přišla odpudivá.
A pak, na sklonku života, když se ohlédli, vzpomínky zachrastily svými střípky a převážně to byly střípky z ložnic.
Zdroj: Mjr. Petra Vedrová, Policie ČR