Bubnová věž, Zvonová věža a rikši v Pekingu

Autor článku:Vlasta Kubesová Sláva, je pod mrakem! Takže je jen něco málo přes třicet. Nejdřív si ale dáme snídani. Čekají nás opět zvláštní zážitky. Číňané jedí samozřejmě hůlkami ( i třeba housku, jídla se vůbec nedotknou rukama).

Opatrně se rozhlížíme po nabídce, naštěstí se tváří jako evropská, ale je určitě „obojetná“. V hrnci nás zaujme něco jako „sražené mléko“, raději ochutnáme jen malinko, je to bez chuti a zápachu. Vejce natvrdo plavou v nějaké téměř černé tekutině s kořením a támhleto vypadá jako malé knedlíkobuchty. Od všeho neznámého mírně ochutnáme a zůstaneme u osvědčené slaniny s fazolemi a zeleninou. Té je naštěstí všude dost, rajčata, celerové výhonky i různé jiné nati, je to dobré, hlady neumřeme. Průvodce nás poučuje, ať nezapícháváme hůlky do jídla, to je symbol smrti. Nicméně my raději stejně zvolíme příbor, jinak bychom se moc nenajedli.

Po snídani míříme na NÁMĚSTÍ NEBESKÉHO KLIDU- což je největší náměstí na světě. Protože velký Mao Ce Tung nás bude ve slovech našeho průvodce hodně provázet, budeme mu raději říkat Velký Kormidelník.
Poslechneme si něco historie Pekingu. Jak jsme očekávali, je velmi pohnutá. Ve 13. Století ho Čingischán srovnal se zemí, ale už v 15. Století bylo významným městem. Nejzajímavější historie je ale z posledních sto let. Nejvíc historie bylo zničeno za Kulturní revoluce v letech 1966 – 1976. O té ještě hodně uslyšíme, Pro Čínu je to mezník typu co bylo PŘED a co bylo PO.

46% populace ve městě žije, ½ % za rok je přírůstek populace, 20% obyvatel má dítě a žije tady 140 obyvatel na kilometr čtvereční. Rychle si čísla přepočítáváme a máme pocit, že nám to ale vůbec nesedí. Prostě jich je hodně a velké byty asi nemají.

Podle národnostního složení jsou 92% Chanové, tedy Číňané a 8% je národnostních menšin ( mongolové, Tibeťané …).

Dominantními náboženstvími jsou v Číně 9% budhistů, 20% taoistů, 4% islám, 1,5% křesťanství. K dalším obvyklým náboženstvím ( pozor na procenta, když si je podle počtu obyvatel převedete na čísla, nebude to moc malé číslo) patří konficianisté.

Jazyk má různá nářečí, šanghajština a pekingština je zhruba totéž, jako byste pražačtinu srovnávali s brněnským hantecem.

V Číně je jen 48% žen. Opět jsou procenta trochu zaváděcí číslo. Ve skutečnosti to znamená, že 40 milionů mužů má problém najít partnerku. Obvyklé je, že ti bohatší (věno) si ji dovezou z diziny, třeba z Vietnamu. Věno dává muž rodině ženy, protože ta přichází o pracovní sílu.

Ale dost už čísel, pojďte se se mnou podívat, co nás ještě zaujalo. Rozhodně to byla BUBNOVÁ VĚŽ a představení (tedy bubnování) Číňanů v kostýmech. Zhruba stejné, jako jste viděli a slyšeli při zahájení olympijských her v roce 2008. To bylo opravdu velkolepé a moc se nám líbilo.
Bubnová věž (bubny) oznamovaly čas v noci (chudáci ti, co blízko ní bydleli), zatímco zvonová věž ho určovala přes den. Aby bubeník na Bubnové věži neusnul, měl tam ještě vodní hodiny, které jsou dosud plně funkční.

Odpoledne se přesuneme na vyhlídku, ze které máme jako na dlani Zakázané město. To bylo dokončeno v roce 1420 a stavělo ho jeden milion dělníků. Má rozlohu 72 ha (800 x 900 m) Poté se vydáme k Taoistickému chrámu s typicky čínskou architekturou. Spoustu památek v Pekingu má obnovené malby, protože bylo nutno zrekonstruovat je kvůli olympijským hrám. Tam, kde to nestihli, jsou malby zašlé a nevýrazné. Průvodce nám sděluje, že ten, kdo navštívil Peking před olympijskými hrami, viděl v podstatě místo památek lešení.

Autor a foto: Vlasta Kubesová