Důchodce a duchovní život – Most

Autor článku: František Benda Nemusíme vůbec pracovat v aktivním náboženském životě, abychom byli poměrně často informování o existenci duchovní stránky našich dní.

Stále častěji jsme přesvědčováni, že vedle našeho běžného života, který probíhá v nám dobře zná-mých hmotných souřadnicích, existuje ještě jiná možnost prožitků, a to ve sféře naprosto jiné, ve sféře du-chovní.
Nezasvěcenému pozorovateli se však mezi těmito dvěma světy jeví nepřekonatelná propast. Je prav-da, že mnoho lidí cítí, jak život, obsahující pouze hmotné zájmy, nemůže zcela uspokojit touhu po štěstí, harmonii a naplnění, ale tito lidé si současně uvědomují, že jsou sice oním neznámým duchovním životem jaksi vábeni, jenomže nevědí, jak se do něj dostat, jak z něj cokoli poznat.

Běžné návody, nabízené oficiálními církvemi nebo sektami, které si to vzaly za úkol, zpravidla neu-spokojí, neboť jejich nabídky jsou sice svůdné, ale už na první pohled prozrazují své příliš jednostranné zaměření, takže právě proto snad nepřitahují.

Jde o to, postavit mezi těmito dvěma světy jakýsi schůdný a pochopitelný most, po kterém by bylo možno krůček po krůčku, a to bez zjevného násilí, přejít. Je samozřejmé, že takováto cesta by byla na svém začátku převážně poznamenána místem, ze kterého se vychází, kdežto na svém konci by opět nesla znaky cíle, kterého se dosahuje.
O to se pokouší odjakživa řada různých směrů, ale bohužel zde často dochází k tomu, co se nazývá „přání otec myšlenky“. To, že se zájemce předem dozví, čeho by měl po absolvování určitého školení do-sáhnout, může snadno v jeho mysli vyvolat přesvědčení, že on je tím vyvoleným, který jakýmsi vyšším zá-sahem získal ony schopnosti již nyní, a to bez jakékoliv zásluhy.

V současné době, kdy je v módě zájem o alternativní přístupy buď k jednotlivým vědním oborům ne-bo k různým jevům v přírodě nebo společnosti, objevuje v sobě mimořádné schopnosti k léčitelství, věštec-tví, poznávání aury apod. obdivuhodné množství duchovních badatelů. Občasný, nebo třeba i náhodný úspěch se již považuje za nabytí oněch schopností. Bohužel se vždy najde dost lidí, buď náležitě naivních, nebo skutečně potřebných, kteří oněm badatelům popřejí sluchu.

Jiní pociťují duchovní život jako vítané východisko, ale zatím panuje cosi jako ostych se k tomu při-znat nebo jej dokonce pěstovat. Je považován za nerozumný, nezpůsobilý poznání, nevhodný. Ke škodě věci ztratila náboženství a jeho praktiky důvěru, takže bývají odsunovány na vedlejší kolej, ačkoli i ony mohou při správném přístupu mnohému napomoci. Pokud se jinde používá mechanismů, které se v nich osvědčily, dostávají jiná jména, aby se tak zastřel jejich pravý původ. To na věci ovšem nic nemění, důležité je, že se jich dá i v tomto novém šatě použít.

V žádném případě bychom však neměli chtít dosáhnout bez jakéhokoliv úsilí stejných úspěchů jako lidé, kteří se podrobují – někdy i po delší dobu – nějaké disciplíně.

Vždy jde jak známo o změnu postojů. Pomalu musíme přivykat novým přístupům, volit je při každé vhodné příležitosti a vnášet je do různých rovin svého života.

Je rozdílné jednat o duchovních věcech např. v nějakém kurzu, mezi lidmi stejně zaměřenými, nebo v běžném životě. Jde zde o různé roviny, ve kterých se jinak dokážeme běžně pohybovat a plynule mezi nimi přecházet. Cítíme však, že zdánlivě klidný svět je plný pohybu, takže se těmto podmínkám musíme chtě nechtě přizpůsobovat.
To si jmenovitě uvědomíme setkají-li se dvě různorodé roviny, a my jsme mezi nimi jako ti, kdo mají jejich rozlišné zájmy nějak sladit. Tolerance dokáže mnoho, ale někdy to i zaskřípe. Nevyjde-li to, dojde k neshodě. Je proto nutno zaujmout dostatečně vysoká hlediska pro chápání všeho; jinak se roztříštíme v drobnostech.

Lineární je pouze svět neživých předmětů, a to ještě ne vždy. Život, který nemá nikdy lineární, jed-noduchý průběh, vnáší do každého jednání chaos. Ten se sice dá statisticky jaksi vyjádřit, avšak jedince se vždy týká právě jen jeden jediný zvláštní případ – zpravidla je vždy on ten bosý (mají-li dva dohromady jedny boty).
Zmíněný most musí být tedy vystavěn z rovin, které jsou sice v životě dosažitelné, ale zatím nezná-mé. Záleží pouze na nás, do jaké míry jsme ochotni se angažovat v získávání potřebných znalostí a zkuše-ností. Pak budeme schopni pochopit, proč staří tvrdili, že je nutno strhnout zastírající Isidin závoj, nebo že Bůh jsi ty, stejně tak jako že Já a otec můj jedno jsme.

Autor: František Benda, Foto: Ladislav Kubesa