Důchodce a duchovní život – Motorka a vlak

Autor článku: František Benda Klasická definice pro začátek duchovního života nabádá k zastavení změn mysli. Nikoli zastavení nebo dokonce odstranění mysli (jak by se to ostatně také provedlo?), nýbrž zásah se týká pouze jejích změn. Je štěstím, že mysl je schopna sama sebe kontrolovat.

Nabízí se tu srovnání s dechem (se kterým je nicméně funkčně dost těsně spojena): pokud se o něj nestaráme, zařídí si naše tělo dostatečný přívod kyslíku samo. Jakmile se uchýlíme k dechovým cvičením, bereme tak říkajíc přísun kyslíku do vlastních rukou a dokážeme jej regulovat.
Také mysl, ponechána sama sobě, si řádí bez zábran. Její paměť a představivost jí zajišťují dostatečný přísun látky k libovolným alotrijím.
Situace se rázem změní vezmeme-li vážně požadavek kontroly mysli. Ať už se přikloníme ke křesťanské mystice, některému z typů jógy, nebo k buddhismu či zenu, vždy budeme nuceni vyčlenit ze své mysli jednu její část, která bude kontrolovat, co se děje v jejím zbytku. Ale kontrolovat musí i tento vlastní pří-stup, aby nebyl příliš přísný, nebo naopak laskavě shovívavý. Asi tak, jako vyspělá lidská společnost je nucena vyčlenit důvěryhodnou skupinu lidí, kteří budou regulovat společenské chování a dohlížet na jeho nekonfliktní průběh.
V každé rozvinutější společnosti kypí nejrůznější směry, někdy i prapodivného zabarvení, dokonce i sebezničující, takže dohled je nutný. Co by se mělo dělat, a jak by se to mělo provádět, o to se odjakživa stará (bohužel ne příliš úspěšně) celá škála různých proroků, národohospodářů, mudrců a filosofů. Těch návodů co se už vystřídalo!
Mnoho zájemců se obrací k odborné literatuře, v tomto případě duchovní. I zde je návodů nepřeberně.
Kdosi pravil: „Moudrému stačí jedna kniha, moudřejšímu jedno slovo, kdežto nejmoudřejší nepotřebuje vůbec nic“.
Jedna kniha (po správném výběru) je dostačující pouze tehdy, je-li pečlivě probrána až do konce, neboť mnoho čtenářů si hned po několika počátečních odstavcích udělá svůj vlastní úsudek a o další pokračování pak ztrácí zájem. Jedno slovo stačí tehdy, když je používáno jako mantra nebo modlitba k naplnění mysli tak dokonale, že se do ní nevměstná již nic jiného, takže o jakýchkoli jejích změnách už nemůže být řeči. A beze slova si vystačí ti, kdo omezí své myšlení na pouhou kontrolu právě probíhající činnosti, bez odbíhání k postranním pramenům nebo náhodným nápadům. Jde pak o jakési myšlení/ne-myšlení, tak často připomínané v duchovní literatuře.

Mohlo by se zdát, že takový stav potlačovaného myšlení je v existenci současného člověka těžko usku-tečnitelný. Mysl je přece neustále zahlcena jak vlastními podněty, tak nálety z okolních zdrojů, které se snaží vší silou zaujmout její pozornost. A přece je mnoho případů, ukazujících, že je možno, a někdy i nutno se vyčlenit z onoho všeobecného křepčení, a odebrat se do myšlenkových končin zcela odlišných. Tam je ale nutno vyvinout určité úsilí.

Představme si dálkového jezdce na motorce, který nemá na mysli nic jiného než dorazit bez úhony ke svému cíli. Na očích velké brýle, na hlavě kuklu, paže rozepjaté na řídítkách, s plným soustředěním sleduje trať, která mu může připravit nejedno nepříjemné překvapení. Soustřeďuje se sice také proto, že mu to na-řizují předpisy, ale hlavně proto, že si uvědomuje požadavky svého záměru, pro které je ochoten ony před-pisy plnit mnohem přesněji než je dáno, a někdy z nich dokonce – nutí-li ho k tomu cesta –vybočit.

Jiná představa, neméně výstižná, nás přivádí k strojvedoucímu dálkového rychlovlaku, který právě na-stupuje do své obligátní služby.

Od ostatních cestujících se příliš neliší; pouze tím, že zatímco oni nastupují do jeho vlaku k cestě za zábavou nebo povinnostmi, on dočasně zaklapne svůj dosavadní soukromý život jako rozečtenou knihu a odebere se do jiného světa: do světa přísné kontroly projížděné tratě, přičemž občas po očku mrkne na pří-stroje, ukazující technický stav vozidla.
Podobně se chová ten, kdo usiluje o vylepšení svého přístupu do duchovní oblasti. Také on musí do-časně opustit své zvyklosti a přísně kontrolovat průběh naprosto jiné trati než obvyklé, trati, která je pro něj v tuto chvíli úplně skutečná a důležitá.

Smíříme-li se s tím, že stojíme každou nohou v jiném světě, a to v duchovním a v materiálním, musíme se připravit i na rozdílná panoramata kolem cesty, kterou projíždíme.

Autor: František Benda, Foto: Ladislav Kubesa