Když se ženy domluví 2

Autor článku: Irena Fuchsová SPOLUPRÁCE. Na vrátnici jsem ukázal občanský průkaz. Nestačilo jim to, chtěli vědět, kam jdu. Protože kousek ode mě stály dvě dívky, promluvil jsem na vrátného ne příliš hlasitě.“Do redakce ORGASMUS.“

Vrátný mě zapsal do knihy a zeptal se, jestli vím, kudy se tam dostanu. Odpověděl jsem po pravdě a ještě tišeji.
„Nevím.“
Jedna z dívek se na mě otočila se zářivým úsměvem.
„Jestli chcete do ORGASMU, pojďte s námi! My jsme z EXTÁZE! Máme redakci hned vedle ORGASMU.“
Špitl jsem, děkuju, a za chvíli jsme stáli všichni tři v maličkém výtahu, usmívali se na sebe, potom jsme šli dlouhými chodbami a uprostřed jedné chodby dívky ukázaly na cedulku REDAKCE ORGASMUS a zmizely ve vedlejších dveřích s nápisem REDAKCE EXTÁZE.
Zaťukal jsem, a když se ozval jasný ženský hlas, polilo mě horko. Ženská! Chtěl jsem ode dveří utéct, ale nakonec jsem vešel.
„Dobrý den.“
Rozkoukal jsem se, a už jsem ho měl! Ruměnec po celé tváři! Já to tušil! Nikde žádný chlap! Na konci místnosti seděla za psacím stolem krásná štíhlá černovláska s vlasy na ježka, v ruce cigáro a s úsměvem mě zvala dál.
„Dobrý den. Co pro vás mohu udělat?“
Odkašlal jsem si.
„Jmenuji se Jindřich Kohout. A napsal jsem několik povídek o… hm… hm… o erotice. Není zde náhodou nějaký redaktor, kterému bych to mohl dát… hm… hm… přečíst?“
Dívka natáhla ruku.
„Máte štěstí. Náhodou je. Ukažte.“
Přitiskl jsem desky s povídkami na prsa.
„Vy tu nemáte redaktory? Myslím tím… vy tu nemáte… pány?“
„Máme. Ale erotické povídky mám na starosti já.“
Udělal jsem dva kroky zpátky ke dveřím, ale černovláska vstala, došla ke mně a desky mi vzala.
„Pane Kohout, když už jste tady, ukažte, já se na to podívám a uvidíme. Posaďte se. Dáte si kávu?“
Přikývl jsem. Aspoň budu mít co dělat. Udělala mi kávu a začetla se do povídek.
Znal jsem je nazpaměť a tak jsem věděl, co právě čte a bylo mi střídavě špatně od žaludku, na omdlení, chtělo se mi čůrat, měl jsem sucho v puse a také jsem začal vidět dvakrát a k tomu rozmazaně. Ale musel jsem vydržet. Musel. Šlo o můj budoucí život
Dočetla, posunula si brýle ze špičky nosu a podívala se na mě. To je konec! Teď řekne, že jsem dobytek a vyrazí mě ze dveří.
Pro jistotu jsem vstal.
Usmála se.
„Není to špatné, pane Kohout. Je to dokonce velmi dobré. Jenom…“
„Já vím.“
Sklonil jsem hlavu a opět jsem zčervenal.
„Je to moc sprosté, že?“
Rozesmála se.
„Sprosté? Vy jste dobrý, pane Kohout! S takovým stydlivým autorem erotických povídek se setkávám poprvé! Ne, vůbec to není moc sprosté. Ale víte, co mi vadí? Proč ve všech povídkách nazýváte ženské přirození Vytunelovaná banka a mužskému přirození říkáte Státní rozpočet? Proboha, proč?“
„No… a jak bych… tomu… měl říkat?“
„Normálně. Tak, jak to do které povídky pasuje. Jak jste na ty názvy přišel?“
„Nevěděl jsem, jak… to… mám nazvat a tak jsem si vzal noviny, zavřel jsem oči a ťukl jsem tužkou na jedno místo. A pak ještě na jedno. A kam jsem ťukl, tam jsem ťukl…“
„Hm… příště radši nikam neťukejte, mohlo by to dopadnout ještě hůř a říkejte
tomu tak, jak vám zobák narostl, pane Kohout… hm… hm…“
11
Vyprskla smíchy. Nevím, co ji rozesmálo. Nemohla přestat a to bylo dobře, protože já si zatím připravil tužku a papír, a když se uklidnila, zeptal jsem se jí, jak bych tedy ty dvě věci měl nazývat.
Vzdychla.
„Děláte si ze mě srandu?“
Vytřeštil jsem na ni oči.
Vzdychla ještě jednou.
„Tak dobře.“
A pak mi dala takovou lekci, že jsem nestačil psát…
První povídka vyšla hned příští týden.
Byl jsem šťastný. Podařilo se.
Zavolal jsem Martě, tak se jmenovala ta redaktorka, kdy si mohu přijít pro honorář. Řekla, že na honorář je ještě brzy, ale že mi může dát zálohu. Tak jsem si došel pro zálohu a přinesl další čtyři povídky.
Přečetla je a pochválila mě.
„Jste dobrý, pane Kohout. Budeme vás dávat do každého čísla. Můžete si každý týden chodit pro zálohu a jednou za měsíc to dorovnáme.“
A tak jsem dostal první honorář.
Koupil jsem si Annonci a vytočil telefonní číslo z prvního inzerátu, na který jsem ťukl tužkou. Ozvala se ruština.
„Zdrávstvujtě. Zděs Nástěnka.“
Zkontroloval jsem telefonní číslo, ale vytočil jsem ho správně. Tak jsem se pokusil o odpověď.
„Zdrávstvujtě. Zděs Kohóut. Tvuj inzerát v Ánnonci. Ja prečitál jevó. Ja by chatěl… ja by chatěl… u meňa něskolko děněg… kólko ty stójiš, Nástěnka?“
Ruska odpověděla plynule česky.
„Za jednu hodinu patnáct stovek. S gumou.“
„Spasíbo. A skaží ty mi, kakája ty děvuška?“
Ruska opět odpověděla plynule česky.
„Jsem velmi hezká.“
„Da. Spasibo. A skaží ty meňá adrés.“
Ruska zakřičela do telefonu, až jsem ho málem upustil.
„Ólga! Prichadí! Skaží ty málčikovi, kdě náša kómnata!“
Ólga přiběhla a podrobně mi česky popsala cestu na sídliště Prosek a já tam hned vyrazil.
Za necelou hodinu jsem za patnáct stovek prožil svou třetí sexuální zkušenost ve svém životě. Stála za to! Ve svých dvaačtyřiceti jsem si konečně připadal jako zralý a zkušený muž.
Ólga se mi líbila ještě víc než Nástěnka, tak jsem jí řekl, že jí také brzy zavolám, ale že to záleží na tom, jestli dostanu honorář. Chvíli jsme se dohadovali, protože Ólga si myslela, že „honorář“ je název pohlavní nemoci a obě, Nástěnka i Ólga, se mě snažily přesvědčit, že honorář nikdy neměly, nemají a nebudou mít, protože používají „gůmu“.
Moc se mi tam líbilo.
S Voloďou, který nás z předsíně pozorně sledoval, jsme si na rozloučenou přiťukli vodkou, a pak už jsem spěchal domů.
Při večeři jsem mamince oznámil, že se nám náš záměr podařil.
Začal jsem sexuálně žít, aniž by se to týkalo maminčina starobního a mého invalidního důchodu. Byl jsem šťastný a maminka byla také šťastná. Dokonce otevřela jedno pivo desítku z plzeňského pivovaru, které si schovávala na seriál Nádraží. Vypili jsme ho společně a já šel spokojeně spát.
Maminka si v kuchyni rozsvítila malou lampičku a sklonila se nad papíry.
Ráno jsem měl od ní na stole připravenou nejenom snídani, ale i další tři erotické povídky…

Zdroj:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://fuchsova.blog.ona.idnes.cz/