Máte rádi cyklistiku? Jeďte do Pekingu.

Autor článku:Vlasta Kubesová A je tady den D. Den odletu na čtrnáctidenní dovolenou do Číny, která je turisticky trochu opomíjená. Ale nejspíš na ni zase dojde, protože mnozí Češi mají známé lokality za sebou a přemýšlejí, kde ještě nebyli.

Pokud myslíte, že to pro důchodce není, nevěřte tomu, byla jich tam s námi polovina skupiny.

Nejdříve odlétáme z Prahy malým vrtulovým letadlem do Vídně a po 10 hodinách letu z Vídně přistáváme v hlavním městě Číny.
Pekingu. Těch 10 hodin letu jsme zvládli docela dobře, nebylo to tak zlé, jak jsme se obávali. Balonky pod záda jsme ani nevytáhli, letadlo bylo velké, toalety čisté, pití bylo dost, žádné křičící mimino, prostě pohoda. Natáčíme si hodinky o šest hodin napřed a přivítáme se s naším čínským průvodcem Samem. Anglicky mluví velmi dobře a co nerozumíme je celkem jedno, náš český průvodce Jakmile jsme vyšli z letiště, zaujala nás letištní hala. Jedná se o největší zaklenutý prostor na světě, jehož autorem je britský architekt a a designér Norman Foster.
První informace, která se může hodit je pozdrav. DOBRÝ DEN, čili Ni-hao (čteno zvlášť, dohromady by to bylo „chci čůrat“,začíná to skutečně zajímavě).

V Pekingu (na cedulích vidíme Beijing) je zrovna víkend, takže prý nás nečekají žádné velké zácpy v dopravě. Aut je tady dost, Peking má oficiálně 19 milionů obyvatel, neoficielně 21 milionů i s lidmi, kteří tu pracují třeba na stavbách.

Tak si zkuste představit celou Českou republiku nacpanou do jednoho města, k tomu 5 milionů aut a spoustu kol ( a to prý jich tady bylo dříve daleko víc). Peking je třetí největší město světa. Druhým největším městem je Šanghaj se svými 22 miliony obyvatel a největší je bývalá „vesnice“ , která měla před deseti lety jen 2 miliony obyvatel, a to Čchu-Či. Leží tři kilometry od přehrady Tři soutězky, jsou tam železárny, elektrárny, automobilky, takže rolníci praštili motykami a šli do průmyslu s nadějí na lepší život.

Čínská lidová republika má celkem 1 340 000 000 obyvatel a se svými 9 600 000 km2 je čtvrtou největší zemí světa.
Počasí nás tady čeká takové, jako jsme předpokládali a náš průvodce nám radí, že předpověď počasí hledá vždy na německých serverech, které se mu zdají nejpřesnější. Je tedy horko. Velké. A bude hůř. Víme, že o „čtyřicítky“ nebude nouze. Jsme vybaveni zvlhčovačem sliznic do nosu (že je v Pekingu suchý vzduch jsme vypátrali na internetu, ale on se hodí i do letadla, klimatizace také hodně vysušuje).

Autobus nás odváží do hotelu a už v recepci vidíme, že avizované *** budou opravdu kvalitní jako v Evropě. Možná ještě více. Obklady jsou z mramoru, vysoký měkoučký koberec a masivní dřevěný vyřezávaný nábytek. To by tedy u nás nešlo, určitě by ho někdo buď ukradl, nebo pořezal nebo jinak poničil. Jsme připraveni na chudou zemi – ale zatím to tak rozhodně nevypadá.

Ani lidé nevypadají chudě nebo nespokojeně. Je pravda, že se jedná o první dojmy, cyklistů bylo spousta ( to tedy fakt nevím, kolik jich muselo být dřív), nikdo nemá přilbu ani cyklistický dres a kola jsem předělaná do neobyčejného množství „povozů“. Dvojkolo, trojkolo, jako trojkolka s vozíčkem nebo i kryté … Neskutečné variace. A na první pohled hodně pamatují, připomíná mi to známé „Ukrajiny“. Ale co mě fascinuje ze všeho nejvíc je ten jízdní pruh při kraji vozovky.

Tak si představte osmiproudovou silnici ( pro každý směr čtyři pruhy) vedle chodníku je ještě jeden pruh pro cyklisty. Ti tam stojí v pětistupech a my jen zíráme, zda „opravdu odbočí doleva“. Věřte nebo ne, ale odbočili. Pruhy jsou na silnici vyznačené až do středu křižovatky a všechny ty matky a otcové s dítětem třeba před sebou stojícím bezpečně jedou dál. No, podle bezpečnostních norem, na které jsme zvyklí, to tedy určitě nebude. Než bych takto vezla dítě na kole, raději bych šla pěšky. Ale ono to asi v tak velkém a lidnatím městě nejde. Rozhodně dojem pekingská doprava je první velký dojem z této země.

Autor a foto: Vlasta Kubesová