Nešťastný letní příběh 6

Autor článku: Blanka Rotreklová Koktidy – ploštěnci prý na člověka přenosné nejsou jen ve vzácných případech, třeba u dětí, kteří olizují prsty… Tuto nemoc jsem jim už tedy vyléčila, ovšem mezitím se opět našel v uších kotěte svrab.

Takže po konzultaci s veterinářkou zabývající s přímo těmito parazity na klinice bylo znovu aplikován všem stejný lék jako již po dvakrát – Stronghold. Uši jsou sice lepší, ale nevypadají jako zcela zdravé, takže po třetím zásahu se už snad svrab zcela vymýtí. Teď jen několik dnů čistit uši kapkami, aby vše vyteklo ven a ucho už bylo konečně zdravé.

Mé kočce roste den ze dne břicho, sotva se vleče, ale přesto ji po přeléčení koktidů i již ve vyšším stavu březosti je doporučena kastrace, která prý méně vysílí než porod a čekání na něj. Takže se musíme dostavit na kliniku, věřím, že ta je plná kvalitních lékařů a snad vše dobře dopadne. Budou to těžké hodiny čekání, i když jde jen o kočku, ale je to má nejlepší přítelkyně, a to bohužel.

Jedna kamarádka mi přece jen zbyla, když už jsme u těch přátel a ozvala se mi po létech a sešly jsme se. Když jsem ji po nějaké době požádala o pomoc s odvozem, protože cestování autobusem a dál po městě není pro zvíře v takovém stavu vůbec dobré a pro mě skličující, tak jsem se dočkala neochoty a v podstatě přímého odmítnutí. Přitom vím, že by to nebyl problém, ale jak tak nějak cítím, tak tuto kamarádku, již za kamarádku nepovažuji, možná jsem přísná, ale jsem přísná i na sebe a rozhodně pomáhat kamarádce se má a mělo by, i kdyby to bylo hodně složité a namáhavé.

Myslím, že mohla pochopit co všechno prožívám tři měsíce, jak je to složité cestovat se zvířetem v autě, natož spojením a přestupováním z autobusu atd.. do jiného města. Protože nepochopila, prohrála u mě jako kamarádka, neodepisuji ji, to ne, ale vztah se u mě k ní markantně změnil, zvlášť když ona potřebuje, ihned se ozve. Je mi to moc líto. Ví o mně všechno, zná mě, mohla pochopit… nepochopila. Ale nemám v povaze se doprošovat, zeptám se jednou, v tomto případě i podruhé, a to jsem i opravdu prosila, ale když vidím, jak každý vnímá jen sebe a své problémy, které mnohdy nejsou tak velké jako druhých, alespoň ne momentálně, tak co dělat než cítit zase zklamání, a to v tomto citlivém období hodně velké. Přitom jsem si o ní myslela, že je to člověk vnímavý, vím, že má své starosti, kdo je nemá, ale kdo chce pomoci a může, tak prostě pomůže. Před asi šesti lety mi darovala malý kaktusek, který jsem zasadila a za ta léta z něho vyrostl rozrostlý kaktus. Tento kaktus ve stejném měsíci přestal žít, usychal až i přes jeho přesazení a hnojení přece jen uschnul docela.

A tak momentálně čekám, zda mi pomůže zase on – stejný kamarád, aby to bylo pro kočku co nejrychlejší a nejpohodlnější. Také mě čeká pooperační sdílení jejího uzdravování se, kdy ji budu rozhodně pořád nablízku. Už ať je tohle za mnou. Po tom všem snad přijde troška štěstí a ne to nejhorší co by přijít mohlo a kočka by mi mohla odejít…
Už taky konečně vím, jak je to s tím mikroskopem a proč v něm nic lékař neviděl. Pořádně jsem vyzpovídala lékařku, za kterou jsme tenkrát jeli kvůli laboratoři, když můj lékař nevěděl.. a ptala se jí, jak to s tím svrabem v uších tedy je, jestli jej měly nebo ne, protože dodnes nevím, jak to bylo a proč se to vrátilo do uší. Vše bylo řečeno tak nějak napůl lékařsky a napůl laicky, ale necele a rychle, jak už je z důvodu časového presu, alespoň v naší republice ve zdravotnictví špatným zvykem. Takže mrtvý svrab prý viděla jen přímo ze stěrů z těla koček, ale z uší ne, nakonec jsem z ní horko těžko dostala, že ho mohly mít i v uších, ale že mrtvý svrab je těžko vidět, na rozdíl od živého, pravděpodobně je k tomu potřeba delšího času a zkoumání. Pořád jsem dokola trvala na svém, že z čeho jiného by mohly být uši tak nekonečně černé po dobu třech měsíců i po kapkách co jej uvolňují, po čištění, prý neví a zase neví a neví, to by se jeden zbláznil z takové odpovědi lékaře. Nevím – to si mohu dovolit já – nevědět, ale doktor a neví.. Tak ať dělá něco proto, aby věděl(a), od toho tam přeci je nebo mám já divné nepatřičné nároky? Nakonec řekla, že je tedy možné že svrab byl i v uších, ale nebyl vidět, musel být mrtvý. Jenže v jiné laboratoři jak jsem psala dříve, vidět byl i v uších, ale bylo vidět jen malé tykadlo zákožky svrabové, a to asi po dlouhém zkoumání. Takže byl a vrátil se už jen do uší. To jsem se konečně dočkala odpovědi, abych věděla jak dál zvířata léčit, aby se celá věc neopakovala. Naštěstí to zůstalo jen u ušního svrabu, který je na člověka nepřenosný.

Zatím na své kůži tedy žádné známky svrabu nemám, protože to už bych bezpečně poznala. Kůže se mi strašně pomaličku napravuje, ale jsem vděčná i za to, že ta hrůza je a snad nenávratně pryč – tedy alespoň v to věřím. Člověka by nenapadlo, jak stav kůže a kůže vůbec je důležitá, jak na psychiku a na fyzický stav, jak dokáže totálně člověka zničit a izolovat. Jeden by řekl taková hloupost, tak jako i do této doby já.

Doktor kvůli kterému vše vzniklo, měl svým způsobem pravdu, že nic neviděl, byl to svrab již mrtvý po aplikaci léku na parazity (jím samým po měsíčním tápání), kdy svrab ho ani nenapadl. Stále bohužel vše vidí jen svým úhlem pohledu a vůbec nepochopil moji pravdu prokázanou a danou a celé mé peklo. Nebo pochopil a je mu to jedno? Asi ano, proč taky ne. Asi jde i zde jen a jen o peníze, ale kam to jdeme a kam dojdeme? Co se to s lidmi a dokonce s lékaři děje?

Autor: Blanka Rotreklová, Foto: Internet