Nešťastný letní příběh 8

Autor článku: Blanka Rotreklová Závěr mého případu, který je jak se zdá co se nemocí koček a tím i mne nekonečný či při nejmenším dlouhodobý, je takový, že porodu kočky – matky jsem se konečně dočkala.

Nevím jak to vysvětlit, ale aniž bych na to myslela, podívala jsem se na ni, chvíli pozorovala a najednou aniž by k tomu byla příčina z její strany, jsem věděla, že bude tak do hodiny rodit. Začala jsem automaticky převařovat nůžky, vodu na umytí a nachystala jsem jí místo na porod. Kočka pocházela po místnosti a pak si ulehla na svoje porodní místo, což pochopila a pomaličku začaly stahy, do hodiny bylo první kotě na světě. Rodily jsme do dvou do rána, bylo to celkově náročné, koťat bylo šest, kočka velmi slabá, ale zvládla to. Poslední kotě – sedmé bylo postižení, to bylo to, o čem lékaři mluvili – vliv léků… Bylo mírně degenerované a maličké. Ostatní koťata jsou kupodivu v pořádku, už třetím dnem přibývají na váze a nemusí být tentokrát vůbec dokrmované. Jsou úplně klidné, hodné, zdají se v pohodě.

Takovou tlupu koťat jsem ještě neměla, není s nimi žádný problém, žádné dokrmování, noční vstávání, časté kňourání, jakoby mi někdo vrátil ten extrém s minulým vrhem zase do extrému klidu, kdy jen dohlížím a nic víc není třeba než vyměnit pod nimi nějaké ubrousky a můžu i na několik hodin ven, zkrátka snad možná začíná svoboda a úkol jsem splnila, i když šlo jen o kočky.

Jak jsem udala, prodala ona nemocná a vyléčená koťata, pozdě ale přece? Pět se mně jich po měsíčním úsilí podařilo prodat, páté jsem si nechala. Cena symbolická okolo 500,- Kč, jak které, záleželo na vzhledu Jedno dokonce za 1000,- Kč, další 400,- Kč a 700,- Kč. Nízká cena (normální je 1500,- Kč – 2500,- Kč) z důvodu, že jednak nebyl zájem a jednak koťata již měla tři měsíce, což už je na správný prodej o měsíc víc. Ale jsou v dobrých rukou a staly se miláčky domácností a o to jsem tolik stála, takže nové majitele občas otravuji, když píši, jak se všichni mají, tím myslím majitelé a celkově rodina a zvíře, jak se sžili a jak se zkrátka daří. Obzvlášť ta jedna, tu jsem dávala s tak těžkým srdcem, ani o tom nebudu dále psát.

Ovšem jedno kotě, způsobilo v nové rodině plíseň jejich členů, takže bylo okamžitě separované a v podstatě odepsané – místo léčené.. Takže jsem poslední kotě předala a jela jsem asi 100,- km pro oné kotě, které si tedy prý dovezlo z domu plíseň. Nemusela jsem, ale nechat ho v separaci, bez řádného dohledu, ošetřování atd., s tím se mi nedařilo žít. Takže jsem musela obětovat další finance na odvoz a jela si pro kotě s rizikem, že kočka zatím nezačne rodit, když nebudu doma (rodila přes druhý den poté). Kotě bylo ve stavu opravdu k pláči, vylíčení nemoci, kterou kotě na rodinu přeneslo bylo velmi přehnané, viděla jsem malý flíček asi půl cm na ruce paní a malou tečku na obličeji pána.

Ovšem chápu, že měly malé dítě (ale nechápu proč k miminu pořizují kočku – to bych neudělala ani v době, kdy mi všechny nemoci koček nebyly známy), tudíž paní, dle mého názoru, nevím jaký jiný mám mít v tomto případě, zkrátka chtěla kočku, ale jen do chvíle než-li přijde problém, možná myslela, že kotě je hračka nebo doplněk do moderního bydlení a žití, byla udivena, že se kočka musí očistit, například ráno, oči a nos, asi jako člověk se umývá, malé kotě to ještě nezvládá, to dá logika, navíc, každému posílám povídání o základním chovu a všeho kolem koček. Asi nikdy nepochopím takový přístup a ani se o to nesnažím, je jiná, představovala si asi něco jiného.

Když si vzpomenu, tak já jsem si svou kočku, dnešní hlavní hrdinku tohoto příběhu přivezla nemocnou, ale majitelka se nepřiznala, kotě mělo od prvního dne krev v průjmu. Ve snu mě nenapadlo zavést kočku zpět, prostě jsem ji vyléčila, i když jsem nevěděla, zda jsem v ohrožení nebo nejsem. Jednou jsem převzala odpovědnost za kotě, chtěla ho a také jsem musela podstoupit a přistoupit na vše co mi přinese do života. Navíc jsem se do ní „zamilovala“, což u paní zcela jistě neproběhlo a spíše šlo opravdu o nějaký doplněk k životu, který ale nesmí přinášet žádné úskalí či práci navíc, což ale u kotěte opravdu nejde, což tedy poznala a snad si už další zvíře pořizovat nebude. Každý jsme nějaký a je sice lepší se stýkat s lidmi s náturou podobnou, ale bohužel tomu tak v životě není a tak to i beru.. Zvíře není trvale zdravé a i když si nemoc může dovézt z domu, což je velmi nepříjemná záležitost pro obě strany, zvlášť pokud nakazí ostatní, jakože to vše mohou být jen domněnky, stát se to mohlo, ale taky nemuselo. Plíseň je všude kolem nás a má ji tolik lidí a ani ji neléčí, takže přenosná je denně. V každém případě je třeba zvíře léčit a ne ho odhodit jako ohranou hračku, to snad mohou děti, ale ne dospělá žena.

Nakonec jsem jela rovnou k lékařce, která opravdu Woodovou lampou poznala plíseň na nose hodně, ten nebyl čištěn po celou dobu, podle jeho vizáže a mírně i v srsti, příznaky žádné nebyly, ani u koček doma ani u kocourka u paní, ale potvrdilo se, že opravdu druh plísně na svém těle má, i když bez příznaků. Ještě podotýkám, že pod Woodovou lampu byla koťata už jednou, když se léčil svrab, zda není i plíseň a vyšetření bylo u všech koťat i koček negativní, takže muselo vzniknout někde někomu v průběhu dalších asi třech týdnů, ale nijak se neprojevilo, jinak bych ho nedala do rodiny nemocné a nevyléčené, to opravdu vědomě nikdy. Kultivace, kterou paní nechala udělat, za což jsem vděčná, protože trvá pár týdnů, se vyhodnotila až v době, kdy byl kocourek už u mě doma, takže jsem nechala vakcínovat všechny kočky doma, včetně kojící matky a jednoho kocourka z tohoto nešťastného vrhu, kterého si ponechávám, a rovněž svou druhou kočku a psa.

Vakcína sice působí, ale prý pomalu, takže od zvířat plíseň můžu dostat, zatím tomu tak není, a tak zvýšenou hygienou a používáním dezinfekčních prostředků, kterými se natírám se snad neroznese v míře jako tehdejší svrab. Navíc plíseň není určitě takové zlo jako je svrab, kdo zažije ten, myslím, že s plísní si poradí také. Hlavně když ví co mu hrozí a jak to léčit.
Má kůže se krásně zhojila, zbylo ještě dost jizev, ale není bolestivá, svědivá atd. Zdá se, že začíná být zase ve stavu normálu, a tak už mohu čekat jen na opakování – tentokrát v podobě plísně.

Takže si tady žijeme s plísní, ale zatím není na nikom vidět, nikomu se netvoří žádné známky nákazy.. Koktidy jsme vymítily, svrab také a jsme pohromadě a již spokojeni, plíseň za pár týdnů zatratíme také.
Kocourci si spolu hrají, fenka dohlíží na malá koťata, neustále u nich sedí a hlídá a nejraději by si sedla nebo lehla přímo k nim. Rodička se po dvou dnech dala do původního stavu a zdá se být zdravá a spokojená, kojí a je z ní opět vzorná matka. Druhá kočka občas zanadává, že si jí nikdo nevšímá, tak ji to vynahradím a občas si hraje s kocourky, i když mezitím měla už třetí mrouskání, ale naštěstí jen asi tři dny, což se dá psychicky zvládnout.

Jak to bylo s plísní, kde kdy a komu vznikla se už asi nedozvím, ale ani mě to nezajímá, jsem ráda, že kocourek je doma, že i paní je ráda, že se kocourka zbavili, už má i jméno a myslím, že se mu odtud ani náhodou nechce a že ho ani nikomu nedám. Bohužel se musím smířit se čtyřmi kočkami v domě, což je dost, ale tak jak to celé proběhlo to jinak dopadnout asi ani nemůže nebo nejde.

Co bych napsala na závěr? Asi to, že kočky jsem nepřestala mít ráda i přes tohle celé čtyřměsíční každodenní trápení s nemocemi, finanční ztráty, které v mém případě jsou na dluh, možná roční. Ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí.
Od chvíle kdy jsem jela pro kocourka a mám ho doma se mi jakoby obrací život naruby. Jakoby se vše mělo začít spravovat, jakoby už toho zlého bylo dost. Deprese se vytratila, byla jsem na dvou pohovorech ohledně zaměstnání, což se stává opravdu jen tak pětkrát do roka, snad některý z nich vyjde, vypadá to že je to téměř jisté, ale dokud člověk nemá smlouvu, nemůže s ničím počítat, žádným slibům věřit, jako se mi už stalo a navíc se nabízí ještě druhé zaměstnání, kam teprve na pohovor půjdu a pak se uvidí. Ozvali se mi dva kamarádi, kteří mě vytahují ven a já mám s kým promluvit, popovídat a přijít na jiné myšlenky.

S oním přítelem – zachráncem jsem ukončila vztah nevztah, protože se z něho stává člověk závislý stále více na marihuaně a jeho osobnost se mění takovým rychlým spádem, že asi nemá význam se po dvaceti letech jeho alkoholismu se zase snažit o jeho nápravu ve vlastně stejném problému, kdy změnil jen návykovou látku.
Myslím a cítím, že dluh jsme si splatili, že je třeba jít dál………..

A všem kočkám a dobrým lidem přeji hodně zdraví, málo nešťastných osudů a mnoho štěstí a síly do života!

Autor: Blanka Rotreklová, Foto: Internet