Čína historická i olympijská

Autor článku:Vlasta Kubesová Dnes nás čeká nejen historie, ale i moderní umění. Doufáme, že se zvedne smog a výhled v Letním paláci bude přijatelný stejně jako pohled na olympiský stadion, tzv. Ptačí hnízdo a Kostku.

Nejdříve ale historie. Lamaistický chrám je vlastně soustava chrámů a nepatří z našeho pohledu mezi starou architekturu. Dostavěn byl na konci 17. století. Obdivuhodné je, že „přežil“ Kulturní revoluci, která považovala náboženství za zbytečnost. Stavba je podobná ostatním čínským chrámům, to tedy znamená severojižní osu, na které leží pět hlavních síní oddělených nádvořími. Všude jsou vidět budhistické motivy, v obchodech v okolí prodávají sošky i sochy Budhů ve všech velikostech. Nejzajímavější je poslední chrám, kde je 18 metrů vysoká socha stojícího Buddhy, který byl vytesán z jediného kmene stromu. Díky tomu je tato socha zapsána v Guinessově knize rekordů.

Na nádvořích, které jednotlivé budovy oddělují, je ojedinělá atmosféra. Mlhavo tam je ne kvůli smogu, ale díky množství velkých kovových nádob, u kterých se věřící modlí se třemi zapálenými tyčinkami nejrůznějších velikostí. Někteří ale klidně zapálí celý svazek tyčinek, papírový domeček nebo papírová auta (vše se dá v okolí chrámu zakoupit), aby tento dar došel k dědečkovi nebo babičce v nebi.

Nedaleko chrámu leží Konfuciův chrám s univerzitou, což je druhý největší klášter zasvěcený tomuto filozofovi. Podle vyprávění našeho průvodce to zdejší studenti příliš lehké neměli, celý systém byl založení na biflování textů zpaměti. Nicméně šanci měli i ti chudí, pokud prokázali nadání.

Odtud už směřujeme do Letního paláce, kam se „přeplavíme“ Dračí lodí. Po cestě ještě vidíme Mramorovou loď, ale ta sloužila jen na společenské události císařovny Cixi, která zde pobývala přes letní vedra. Také tento palác je od roku 1998 zapsaný na Seznam světového dědictví UNESCO.
Jako letní palác sloužil proto, že je zasazen v krásném parku v němž bylo zřízeno umělé jezero Kunming. A od vody, jak víme, jde vlhko a vzduch se dá lépe dýchat. Na „kolonádě“ po břehu jezera je to opravdu patrné, císařovna to opravdu vymyslela dobře. V parku je spoustu zajímavých staveb a dostatek přírody na to, abychom se zde cítili příjemně.

Přece jen máme ale pocit, že už je trošku „přechrámováno“ a zejména muži se těší na olympijský stadion.
Tuto ojedinělou stavbu si všichni pamatují z televize stejně jako stadion placecký, tzv. Kostku. Opodál stojí „panelák“ ve tvaru olympiského ohně. Překvapuje nás, že žádná ze staveb není po olympiádě využita. Číněné se prostě potřebovali před světem „blýsknout“, to se jim povedlo a jestli stavby k něčemu dál budou nebo ne, tím si už hlavu nelámali.

Než se vydáme na večerní trh s jídlem, pohovoříme s průvodcem na téma JINÝ KRAJ, JINÝ MRAV. Vypráví nám o zkušenosti z Prahy, kdy provázel skupinu američanů, kteří si chtěli dát typicky české jídlo a doporučil jim „vepřo knedlo zelo“. A protože v Americe znají převážně hamburgery, vyřešili to po svém. Na knedlík plácli zelí, potom maso a nahoru opět knedlík a hamburger byl na světě.
S poznatkem, že v Číně bylo vždycky bylo hodně lidí a bídy a proto zdejší lidé snědli všechno, co má nohy ( s vyjímkou stolu) jsme vyrazili na noční tržiště. No, jiný kraj i mrav se potvrdil a nezkoušeli jsme raději nic. Pražení brouci, stonožky, kukly nebo opékaní hadi na špejli nás opravdu nelákali, tak jsme aspoň pilně fotili s tím, že „nemusíme mít všechno“

Autor a foto: Vlasta Kubesová