Důchodce a duchovní život – Nejkrásnější mantra

Autor článku: František Benda Mantra je krátké slovo nebo velice stručná věta, která nemusí mít ani nějaký význam, ale hlavně musí obsahovat dostatečný duchovní náboj, aby odvedla mysl od běžných starostí k vyšším spirituálním záměrům.

Nejde tedy o slovo ledajaké, zvláště pak tehdy, má-li být nositelem tak důležitého významu. V oblasti náboženství je to poměrně jednoduché: pouhé vyslovení svatého jména nebo provedení bohoslu-žebného úkonu dává jasně najevo kam směřuje úmysl. Nesnadnější úlohu mají slova sanskrtská, tak často používaná v józe a v buddhismu. Není-li po ruce sanskrtský slovník (a to zpravidla není), jejich významu se nedobereme a jsme pak odkázáni pouze na onen vnitřní náboj slova. Nedokážeme-li jej však vycítit nebo jinak rozšifrovat, nezapůsobí svým vnitřním kouzlem, a bude to pouze slovo jako každé jiné. Někdy dokonce působí pouze jako shluk písmen, případně zcela beze smyslu.

Karta se ale obrátí, pakliže slovo „promluví“. Historie zná bezpočet případů, kdy lidé trpěli, bojovali a umírali na rtech se slovem, které pro ně mělo takový význam, že pro něj obětovali doslova vše. Slovo tak dokazuje, že se může stát symbolem se schopností ve zkratce vyjádřit často velice složitý psychologický nebo společenský děj. Taková je jeho moc.

V jógických společenstvích vystupují učitelé, vůdci – guruové, kteří každému žákovi v zasvěcovacích obřadech sdělí – zpravidla tajně, pro každého zvlášť – jen pro něj určenou mantru, která by ho měla provázet dál na jeho cestě. Právě tento zasvěcovací obřad i speciálně určená mantra mají dodat onen vnitřní náboj, který se může později stát klíčem k otevírání spojovacích dveří mezi světem lidských vazeb a světem duchovna.

Má se za samozřejmé, že soukromá mantra je věc víceméně posvátná. Taková se ani nezneužívá ani nepublikuje, neboť by tím snadno ztratila pel tajemnosti a její působení by se oslabilo. Dostatečně utajená nás naopak snadno provází jakýmikoliv situacemi, do kterých se můžeme dostat, a vždy přináší uklidňující pomoc. Její síla je mocná.

I stalo se před lety, že k nám přijel významný cizinec, zakladatel jógické školy a spisovatel, aby uspřádal krátký kurs jógy s patřičnými ukázkami. Přesto, že školné nebylo právě levné, sjelo se mnoho zájemců. Vše proběhlo v naprostém pořádku, a závěrem se konalo udělování soukromých manter.

Účastníci poslušně vstupovali po jednom do místnosti, ve které byl pouze Mistr a jeho manželka. Tam jim bylo po kratinkém obřadu sděleno patřičné slovo.

Jenomže od nás je do Indie dost daleko, takže i uvažování a jednání lidí se dost liší. Také zvědavost a možná i lehká závist, aby se soused snad neměl o trochu líp, způsobily, že si účastníci kursu ještě ten večer své mantry navzájem sdělili. K velkému překvapení a s následujícím rozladěním vyšlo najevo, že všichni dostali mantru stejnou.
Tím bylo kouzlo zjevně zmařeno a ani Mistr, kterému to druhý den hned ráno vyčetli, nebyl nikterak nadšen. Prý se mu to ještě nikdy nestalo. Inu, však byl také u nás poprvé.

Byla to ale opravdu taková chyba?

Trochu si to rozeberme.
Mantra, aby byla zapamatovatelná, by měla mít tak 3-4 slabiky, nejraději v kombinaci souhláska-samohláska, a kde by se to nedalo zkombinovat, měla by být alespoň snadno vyslovitelná. Což se v češtině dá celkem jednoduše dodržet.
Nadaný matematik by zajisté bez obtíží spočítal, kolik že výrazů, vyhovujících těmto podmínkám, by se dalo sestavit z písmen, kterými může posloužit naše abeceda. S počítačem by to nebyl problém

Z takto získaného ohromného množství „slov“ by bylo ovšem nutno vyřadit všechna již na první pohled zcela nepoužitelná, kde se jednotlivá písmena opakují neb vytvářejí nesmyslné kombinace. I tak by jich ještě jistě zbylo značné množství. Poté by bylo nutno přihlédnout ke košatosti češtiny, a vyřadit slova zcela zjevně nepřijatelná, stejně jako jim podobná nebo je alespoň připomínající. Jóga by sice neměla být suchopárná, ale náplní pro estrádu rozhodně není.
I když by po těchto zákrocích jistě zbylo mnoho výrazů pro mantry dost vhodných (které by měly vypadat alespoň trochu vznešeně), stejně by pro všechny zájemce nevystačily. Těch je mnohem více, a stále přibývají noví. Nemluvě o tom, že mnozí se pouze s jednou mantrou nespokojí. Dříve či později se tak jako tak musí některý výraz pro někoho použít znovu.

Skutečně není možné, aby jedna mantra uspokojila více zájemců, ne-li všechny?

Navzdory nepříznivým předcházejícím zkušenostem existuje cosi jako mantra, jednoduchá věta, která dokáže proniknout do nejhlubšího tajemství našeho nitra, aby tam zanítila oheň nadšení, do-provázela nás později všemi možnými příhodami našeho života, aby nás posilovala nebo přinášela útěchu. Jakkoli je to věta nesmírně zprofanovaná, zneužívaná v kdekterém laciném románu nebo brzy otřepaném šlágru, tím, že byla pronesena v situaci pro nás významné a možná i klíčové, navíc osobou, do které vkládáme svou naprostou důvěru, získává pro nás onen tajuplný význam. Je to tolikrát již slyšená věta: „Mám tě rád“. Dokonce ani nemusí být vyslovena; stačí, jestliže ji vycítíme z průběhu situace.
Bez ohledu na to, kolikrát a kde jsme ji slyšeli, ten jeden zážitek, kdy patřila pouze nám, jí dodal potřebné kouzlo.
Nejkrásnější a nejhlubší tajemství nosíme uvnitř sebe sami. Jsme to my, kdo jim dodává onu kouzelnou moc, jsme to my, kdo se nechává odemknout klíčem cizího působení. Sami sebe nejsme zřejmě schopni odemknout, proto hledáme někoho vnějšího.

Pomoc zvnějšku pak nemusí přijít ani nadpozemským zásahem, ani od mimořádné bytosti. Klíček může být docela malý a jednoduchý. Záleží pouze na tom, má-li co odemknout.

Autor: František Benda, Foto: Internet