Ni-hao a vzhůru na Velkou zeď

Autor článku:Vlasta Kubesová Dnes nás čeká Čínská zeď a všichni se na ni už moc těší. Vypadá to, že všudypřítomný smog je natolik malý, abychom měli slušný výhled.

Nejdříve u snídaně prozkoumáme, jaké zajímavé jídlo dnes bude a většina se opět uchýlí ke známé anglické snídani – vejce slanina, hodně zeleniny ( třeba moc nepřibereme).
Nejprve se stavíme ve výrobně jadeitu. Jadeitový náramek má každá Číňanka na ruce. Jadeit je mýtický drahý kámen hodně ceněný a uctívaný Jeho nošení na ruce souvisí filozofií feng- šuej, tak jako všechny stavby v Číně. Znamená to zejména severojižní orientaci a ochranu ze severu – třeba nějakou horou a samozřejmě zdvojené (zrcadlové) symboly. To, že na každých dveřích je devět řad devíti hrbolků – další symbol Číny – už víme a už je ani nepřepočítáváme. Číňané jsou pověrčiví a symboly vidí ve spoustě věcí. Těžko říct, kde je hranice mezi logickým vlivem přírody a pověrčivostí.
Ve výrobně jadeitu si zkouším jeden z náramků, ale vracím ho zpět s tím, že je příliš malý. Prodavačka mi s úsměvem sdělí, že je naopak příliš velký ( a to ho nemohu provléknout na zápěstí). Dá mi na ruku mikrotenový pytlík a provlékne tak malý náramek, že bych nevěřila, že ho na mou ruku dostane.
Obdivujeme také broušení jadeitových koulí, jsou broušeny z jednoho kusu jadeitu a v hotovém výrobku je jich až 7 v sobě a všechny se volně pohybují. Obdivuhodná práce!
Ceny náramků se pohybují od několika chuanů na tržišti ( ale to asi nebude jadeit) až po tisíce. Popovídáme si o kvalitě i o tom, jak rozeznat originál od padělku, zkusíme smlouvat ( abychom to natrénovali pro další obchody) a vyjíždíme se podívat na hrobku panovníka dynastie Ming.

Procházíme krásným parkem, kde jsou po obou stranách stezky ( zdvojené symboly) nejdříve zvířata ze života na zemi a poté se přeměňují v ta mytická ( třeba lev s kopyty).Část skupiny už chodí se deštníkem, který se tady používá i jako slunečník. Ale i klobouků mají nepřeberné množství. Ten je samozřejmě také dobrý, zachová vám volné ruce na foťák nebo kameru. Při východu z parku také obdivujeme broskvový sad- každá broskev na stromě je v pytlíku, aby ji neohlodali ptáci nebo nepoškodily vosy. Inu, lidí je tady dost a pracovní síla levná. I když ten pytlík moc slunce propustně nevypadá.

Na památných stromech v parku obdivujeme betonové vzpěry, které jsou ovšem ve tvaru stromů, větví nebo kořenů. Prostě mistři kopií.
Po obědě nás autobus odváží na Velkou Čínskou zeď – jsme trochu zklamaní, že nikdy neměla obrannou funkci ( kdo by taky lezl přes hřebeny hor, že?) a ani to nebylo třeba – korupce vládla už v dávných dobách a strážci nepřátele klidně za tučný úplatek pustili. Také prý není vidět z vesmíru – jak potvrdil první čínský kosmonaut přímo velkému Maovi. Asi ho to dost naštvalo.

Čínská zeď se skládá z udržované a z neudržované části, ta je nepřístupná. A pak také z té, po které už dávno není ani stopy. Dříve ohraničovala celou zemi. Byla vybudována v době dynastie Ming od konce 14. do začátku 17 století. Její dnešní délka je 8851 km ( ale stále se mění, podle toho, jaký nový kus zdi se najde). Zeď má různé odbočky a výčnělky, nevede jen rovně. Velká Čínská Zeď je zapsána v Seznamu světových památek UNESCO jako.

Autor a foto: Vlasta Kubesová