SI-AN – hlavní město „Říše středu“

Autor článku:Vlasta Kubesová Dnes nás čeká první přelet, proběhne ale dopoledne, vyspíme se tedy dobře. Loučíme se s Pekingem a přelétáme do města „Věčný mír“ -tedy Si-anu.

Oběd po příletu nás čeká v divadle. Další zajímavý zážitek. Hlediště je upraveno tak, aby bylo dostatek stolů i židlí a jídlo je opravdu výborné. A ty toalety! Keramická umyvadla jsou skutečně designová.

Si-an je město přes tři tisíce let staré a v jeho blízkosti nás čeká další skvost – Terakotová armáda. Město sloužilo od 12. Století jako hlavní město jedenácti dynastiím a bylo výchozím bodem Hedvábné cesty. Dnes ve městě žije „jen“ 8 mil. Obyvatel. Ve městě se dochovaly 14 km dlouhé hradby, které uzavírají centrum města. Tyto hradby patří k jednomu z nejlépe zachovaných obranných systémů nejen v Číně. Protože jsme dopoledne ztratili přeletem, máme na poznávání historie města jen odpoledne.
Nejprve se podíváme na budhistickou památku, a to Pagodu divoké husy.
K této památce musíme asi 4 km jižním směrem od centra města, byla vystavěna na půdě kláštera Milosrdenství a je jedním z hlavních symbolů starodávného Xi’anu. Byla vystavěna ze dřeva a cihel, je 64 m vysoká a pochází z roku 652.

Kdysi měla pět pater, později byla navýšena o další dvě patra. Stavba dokázala odolat různým zemětřesením a je velice zachovalá.. Kromě vlastní pagody se v areálu nachází rovněž chrám, v jehož blízkosti můžeme pozorovat řezbáře. Přes sluncem je chrání jakýsi stan, ale dost pochybujeme, že to nějak výrazně pomáhá. Rádi se schováme do muzea kaligrafie ( ozdobného písma) . Kdo chce, může si nechat napsat své jméno ozdobným čínským písmem. Moc nám naše jména ale nerozumějí, tak to nikdo nevyužije. Prohlédneme si malby, někdo nakoupí pár obrázků a jsme vděční za klimatizaci, rozhodně je tady ještě větší horko než v Pekingu.

Odtud vyrazíme směrem na hradby, kde nás zaujme osvětlení i život pod nimi. Cestou k hradbám ještě navštívíme výrobnu hedvábných koberců. Shodli jsme se, že tuto práci bychom dělat nechtěli. Vázání uzlíčků ničí oči určitě více než počítač. Koberce ale několik lidí ze skupiny nakoupí. Dá se tady dobře smlouvat a koberce jsou heboučké jako – no jako hedvábí. Když koberec otočíte o 180 stupňů. Umění odstín. Kdo koupí koberec, dostane zdarma i kufřík, aby ho měl v čem odnést. A kdo nestihne odjezd autobusu, musí zpívat. Dáme si jednu moravskou a jedeme na večeři.

Dnes nás čeká vlastní vaření. Za normálních okolností by to byl docela zajímavý program, ale v tom horku to není úplně ideální. Dostaneme před sebe na stůl jakýsi lihový vařič s nádobou s vodou a suroviny si můžeme nabrat na velkých stolech opodál. Tam si vybereme maso, zeleninu, nalisovaný česnek, sojová omáčka, vejce… Jsme docela hladoví, tak do té vody nacpeme kde co. Zlášť hodně česneku a omáčky, kupodivu náš „“Eintopf“ chutná skvěle a všichni se shodneme, že bychom takové jídlo „co dům dal“ měli vyzkoušet i doma. Tak dobrou chuť – a dobrou noc. Zítra nás čeká trhák – slavná Terakotová armáda.

Autor a foto: Vlasta Kubesová